- Klášterní speciál – Trinitář 13 % byl vyroben pro Matici Zašovskou a byl k dostání v Relaxační centrum SALZA.
Starší info:
Technologie v obci Zašová produkovala v létě 2004 světlé výčepní filtrované pivo pro firemní síť heren a barů. Na jaře 2005 minipivovar produkoval světlé výčepní pivo a světlý ležák a zásoboval jimi několik restaurací na Valašsku ale i jinde.
V dubnu 2006 minipivovar produkoval: 10 světlé filtrované, 12 světlé filtrované, 12 světlé nefiltrované „kvasničák“ a 14 tmavé nefiltrované.
Na Olomouckém festivalu (10.-14.5.2006) měl pivovar svůj stánek a na čepu měl 10 světlou, 12 světlou kvasnicovou, 14 tmavou kvasnicovou a jako perličku 17 světlou kvasnicovou. Byla uvařena jen jedna speciální várka jako dárek pro partnery a nebyla nikde na prodej. Tento festival byl jedinou možností, kde mohla veřejnost ochutnat tento silný speciál. Na Olomouc bylo dodáno pouze omezené množství 4 sudů.
Pivovar na svátek svatého Václava, patrona pivovarníků, dne 28.září 2006 otevřel svou Hospůdku v Olomouci. Hospůdka se nachází na ulici Komenského 5 poblíž Pedagogické fakulty pod Dómem. Na čepu byly: BON desítka, BON dvanáctka a BON tmavý speciál čtrnáctka.
Od první adventní neděle roku 2006 byl ve vybraných provozovnách čepujících pivo Bon nabízen premiérově granátový kvasničák – šlo o výčepní ležák s 11% extraktu a s alkoholem minimálně 4,7%. Speciální pivo jste dostali v Rožnově v restauraci Na Písečné, ve Frenštátě U Kumpána, v Jarcové U Zetků, v Olomouci v Hospůdce pivovaru Bon. Pivo bylo sytě měděně zbarvené s lehkými rudými opalizujícími odlesky, v chuti se mísila sladová s mírně karamelovou, v doznění přecházela do výrazné hořkosti, to vše bylo jemně provázeno kvasničnou chlebnatostí.
Na období velikonočních svátků roku 2007 připravil pivovar Jantarový ležák. Šlo o světlejší polotmavou 11 s důrazem na sytě zlatohnědé tóny. V její výrazně hořké chuti jen lehce probleskoval karamelovo-pražený nádech po užitých sladech. Oproti vánoční granátové 11 byla tato filtrována. K dostání byla jen v některých vybraných restauracích čepujících pivo Bon.
Historicky prvního ročníku Jarní ceny českých sládků 2007 se zúčastnilo 20 minipivovarů z ČR. V nejvíce obsazené kategorii světlých ležáků 12% skončil BON světlý ležák 12 na druhém místě. Pozoruhodné bylo i třetí místo pro BON světlé pivo 10, jelikož zde byly spojeny desítky a jedenáctky v jednu kategorii. Před BON 10 se dostaly pouze dvě jedenáctky.
Jantarový ležák Bon se od 1.4.2007 čepoval ve vybraných restauracích. Šlo o filtrovanou světlejší polotmavou 11 s důrazem na sytě zlatohnědé tóny. V její výrazně hořké chuti jen lehce probleskoval karamelovo-pražený nádech po užitých sladech.
V nejnověji zařazené kategorii soutěže Pivo české republiky 2007 konané v Českých Budějovicích v červnu 2007 získala nefiltrovaná světlá dvanáctka BON 1. místo, před velmi kvalitním Kvasničákem ze Svijan a neméně chutným Skalním ležákem z Chodové Plané.
V říjnu 2007 přidal pivovar na trh nefiltrované světlé pivo BON Weissbier vyráběné z vody, ječmeného českého sladu, pšeničného sladu, žateckého poloraného červeňáku a kvasnic svrchního kvašení. EPM 13%, alkohol min. 5,2%.
Jednou z cest, jak na sebemenší pivovary mohou upozornit, je účast na různých soutěžích. Díky nim se jim otevřou dveře do pivnic v celé zemi. „Pomáhá nám to. Dodáváme pivo i do Prahy nebo Olomouce,“ potvrdil v říjnu 2009 Bruno Bednář, vedoucí minipivovaru. „Někam vozíme pivo pravidelně, jinam třeba jednou za rok. Ale vyplácí se to.“ Bonver vaří pivo podle tři sta let starého receptu. „Nedá se to srovnat s těmi europivy, která se nevaří klasicky a na závěr se musí doředit,“ poznamenal Bednář. „Lidé oceňují, že naše pivo má specifickou chuť a vůni. Když si dáte nějakou klasickou nadnárodní značku, výrazný rozdíl nepoznáte,“ vysvětlil Bednář. „Nemáme peníze na velkou reklamu. Znají nás hlavně štamgasti a místní lidé,“ dodal Bednář.
Rostoucí oblibu minipivovarů potvrdil i vedoucí pivovaru Bonver z Valašského Meziříčí Bruno Bednář. Výrobu klasických nepasterizovaných piv podnik zahájil v roce 2004. „Ze začátku to byl problém, protože každý věřil více ‚zajetému‘ velkému pivovaru než malému. Každý se opírá o tradici. Dnes to ale už není pravda a nedá se o tradici hovořit, protože velké pivovary jsou prodané. Už nevaří sládkové ale ekonomové,“ podotkl. „Majitel musí mít hodně pevné nervy, aby to s námi ustál, a k pivu musí mít vztah, jinak bychom tady už nebyli,“ dodal Bednář.Pod značkou BON si lidé mohli v roce 2010 koupit světlou desítku, světlý ležák a tmavý ležák speciál.
„Desítku můžete mít za dva měsíce, dvanáctku za čtyři.“ Slyšet takovou větu v restauraci, asi by se návštěvníci hodně divili. Právě tak dlouho ale trvalo uvařit pivo v malém pivovaru na Valašsku. Tradiční metodou, nepasterované. A podle tamního sládka se lidé k těmto pivům vracejí stále více. Do nejvzdálenější restaurace od malého venkovského pivovaru zavezla nákladní auta pivo zhruba za šest hodin. V Zašové v dubnu 2010 vařili pivo především pro moravské restaurace. Ale měli i jednu pro pět set lidí v Praze. „Pivo vyrábíme jen z českých surovin. Slad přivezeme z jedné moravské sladovny, chmel bereme pravý žatecký a vodu máme vlastní zašovskou, je i podle rozborů vynikající,“ vypočítával sládek Milan Kuráň. „Slad musí projít šrotovacím zařízením, pak ho rozmícháme ve vodě. Právě množství sladu, který tam dáme, rozhoduje o tom, jestli to bude desítka, nebo dvanáctka,“ vysvětlil sládek. Už v téhle fázi by host na pivo čekal několik dnů. A to vaření piva vlastně ani nezačalo. „Voda se sladem se musí scedit přes perforované dno nádoby. Je z toho taková sladká hmota. A do ní se přidává chmel,“ popsal další postup sládek. Teprve potom se přidají kvasnice. „Při teplotě pěti stupňů kvasnice klesnou na dno. Pak se všechno přečerpá do pivních tanků, kde pivo dokvasí,“ řekl Kuráň. A teprve v tu chvíli to nejdelší čekání začíná. Pivo v nádobách totiž ještě zdaleka není takové, jaké se točí do sklenic. „Desítka v tancích dozrává zhruba padesát dnů, dvanáctka dvakrát tak dlouho. Potom se přefiltruje a může se čepovat. Ti, kteří chtějí kvasnicové, si odvážejí nefiltrované,“ vysvětlil. V dobrém rozmaru řekl, že pivo skoro nestíhají vařit. Se čtyřmi zaměstnanci totiž mají maximální kapacitu 25 tisíc hektolitrů ročně.
V zašovském Bonu staví na první pořadí důležitosti kvalitu. Podle tamního sládka Milana Kuráně se díky tomu odlišují od velkovýrobců piva. „Sázíme na klasickou výrobu. Používáme jen vodu a kvalitní žatecký chmel a moravský slad. Je to pro nás trošku dražší, ale v konečném výsledku se to vyplatí,“ prozradil v květnu 2010 Milan Kuráň. Pivaři navíc začínají tradičním způsobem vařená piva čím dál častěji vyhledávat. „Prodáváme ležák, který nám zraje devadesát dní. Proti ředěným europivům, která zrají třeba jen sedmnáct dní, je rozdíl zřejmý,“ vysvětlil Kuráň s tím, že do Bonu stále častěji volají sami hospodští, kteří mají zájem zašovské pivo točit ve své restauraci. Z drtivé většiny šlo přitom o dvanácti stupňové pivo Bon. To přestavovalo asi sedmdesát procent produkce pivovaru. „Nabízíme ale také třeba višňové, speciál čtrnáctku a podobně,“ jmenoval sládek. Specialitou bylo pak pšeničné pivo, které je, spíše než v našich končinách, známé v Německu či Rakousku.
Do celé ČR se rozváželo v roce 2010 pivo ze Zašové. Valašský pivovar Bon vařil pivo pro moravské, ale i pražské restaurace. Vlastní výroba piva trvala více než tři měsíce. „Desítka v tancích dozrává padesát dnů, dvanáctka ještě mnohem déle,“ vysvětlil v červenci 2010 sládek pivovaru Milan Kuráň. Práce měl až nad hlavu, společně s dalšími čtyřmi zaměstnanci pivovaru uvaří ročně až pětadvacet tisíc hektolitrů piva. „Zvládli bychom možná i více, ale nám záleží na kvalitě, nikoliv na kvantitě,“ dodal Kuráň.
S polotmavou velikonoční jedenáctkou vyrukoval před nejvýznamnějšími křesťanskými svátky v roce 2011 pivovar Bon. „Uvařili jsme jí celý jeden tank a k dostání bude od poloviny dubna. Předpokládáme, že o ni bude zájem ve většině restaurací, kam už naše běžná piva dodáváme,“ upřesnil sládek Milan Kuráň.
|
fotogalerie
etikety
Základní sortiment:
