Pivovar Avar Hlučín

 

   fotogalerie

   etikety

   video

adresa: Pode Zdí 148/13a, 748 01 Hlučín

www.pivovaravar.cz

e-mail:info@pivovaravar.cz

Základní sortiment:
* Avar světlý ležák 12°
* Avar tmavý ležák 12°

Na čepu a v prodeji bylo:
 
  • V srpnu 2021 mimo provoz, včetně restaurace. Technologie na místě.
  • Dne 11.6.2018 na čepu 10 světlá a 12 světlá filtrovaná a nefiltrovaná.
  • Dne 13.6.2017 na čepu 10 světlá, 12 světlá, 12 tmavá.
  • Dne 22.5.2015 na čepu stabilně – Avar 12° světlá filtrovaná i kvasnicová, Avar 12° tmavá.
  • Dne 5.2.2015 na čepu v restauraci světlý ležák Avar 12° (i kvasnicová verze) a tmavý ležák Avar 12°.
  • Dne 22.6.2014 opět na čepu letní pivo Avar světlý 10°.
  • Dne 12.4.2014 na čepu Avar světlý (filtrovaný nebo kvasnicový) a Avar tmavý.
  • Dne 1.8. 2013 na čepu světlý ležák Avar 12° (filtrovaný i kvasnicový), Avar 10° světlé.

Starší info:
V Hlučíně, starobylém městě nedaleko Ostravy, se pivo vařilo už v 16.století. Pivovar zde byl založen roku 1526. V roce 1904 se po téměř čtyřech stech letech přestalo pivo v Hlučíně vařit. Na troskách původního pivovaru vybudovali nynější majitelé pivovar současný a v roce 1993 tak obnovili tradici zdejší výroby piva. Minipivovar Hlučínský starý pivovar byl otevřen 14.8.1993 a nabízel světlý ležák Leovar a tmavý ležák Radovar. Minipivovar byl vybaven novou technologií v nerezovém provedení. Zařízení dodaly firmy Pacovské strojírny a.s., Tenez Chotěboř a.s. a Destila Brno. Pivovar měl kapacitu 10 000 hl ročně. Stará budova byla kompletně zrekonstruována na moderní objekt, jehož interiér je stylově zařízen. V polovině domku je pivovar a v druhé části restaurace. V přízemí se nachází restaurace (kapacita 60 míst), v patře je jídelna (pro 45 osob). V letních měsících zve k příjemnému posezení poklidná zahrada. Varna pivovaru je umístěna v patře a hosté kavárny mohou sledovat přípravu mladiny. Rovněž stěna varny směrem do ulice je prosklená, takže varné kotle lákají kolemjdoucí. Původní kamenné sklepy s místy až dvoumetrovou šířkou stěny snadno udržují žádoucí teplotu a jsou chloubou minipivovaru. Zde vyráběné pivo se od roku 1996 jmenovalo Bivoj (světlá i tmavá forma), ale po sporu o značku s opavskou řeznickou výrobnou byli nuceni majitelé dát svému pivu název Slezský korbel. Budova pivovárku stojí pár kroků od hlučínského náměstí. Pivo se za studena zbavuje mikrobů, a tak je jeho minimální trvanlivost 6 měsíců a je méně prokysličené. Majitel pivovaru si sám rozvážel pivo do blízkého okolí. Město Hlučín je snadno dostupné z Ostravy linkami MHD. Pivo bylo možno v roce 2001 ochutnat také v Ostravě: v restauraci U zvonu v centru města a v restauraci na petřkovickém náměstí. Do jara 2000 vařil minipivovar i tmavý ležák.
Zahájit výrobu lahvového piva se chystal pivovar na konci roku 2001. V tomto roce dodával sudové pivo do 15 hospod. „Potřebujeme zvýšit výrobu, pivovar stále nejede na plnou kapacitu, která dosahuje až 10 000 hl ročně,“ uvedl v listopadu 2001 pivovarník Leonard Plaček. Před časem pivovar ohlásil záměr proniknout na polský trh, to se však nepodařilo. „Nabízela se možnost vařit naše pivo v jednom z polských pivovarů, polskému partnerovi se ale nepodařilo pivovar zprivatizovat,“ uvedl hlučínský pivovarník. Nyní jednalo o dodávkách lahvového piva do domácích supermarketů a rýsoval se mu prý i slibný kontrakt na prodej v Německu.
S novinkou na přeplněném českém pivním trhu se pokoušel pivovar prosadit v prosinci 2001. Majitel pivovaru Leonard Plaček nabídl obchodům pivo v lahvích zavíraných porcelánovým uzávěrem. Luxusní série byla během několika dnů rozebrána a zdalo se, že nápad způsobí obrat v hospodaření Plačkova podniku, který se držel nad vodou jen s vynaložením nemalého úsilí. Čtyři tisíce lahví ležáku s názvem Avar (šlo o totožné pivo se Slezským korbelem, upravené pouze dokonalejší filtrací z důvodu trvanlivosti, čímž je dosažena vyšší hořkost) v ceně 29,90 Kč dodal pivovar, zřejmě vůbec nejmenší dodavatelský pivovar u nás, do obchodní sítě Tesco. Zkušební série z marketů v Praze, Plzni, Brně, Ostravě a Prostějově zmizela během několika dnů. „Byl to jednoznačně obchodní úspěch,“ potvrdil nákupčí piva v řetězci Tesco Petr Hrtoň. Plačkův pivovar přitom dosud vůbec lahvové pivo nevyráběl – svůj Slezský korbel prodával jen patnácti hospodám v okolí. S tím však do budoucna nevystačil. Tesco mělo o Avar dál zájem a jednalo s Plačkem o dodávkách do všech svých obchodních domů na Moravě. „Zdá se, že se dohodneme. To by mi přineslo konečně slušný zisk,“ řekl pivovarník. Pro Plačka přitom nebylo jednoduché splnit všechny požadavky obchodního řetězce: ten chtěl po dodavatelích například, aby zajistili dodávku zboží až na rampu každého hypermarketu. Jenže majitel pivovaru, který se stará zároveň o technologii, účetnictví, obchody i pivovarskou hospodu, své pivo zatím rozvážel sám. „Nám jde hlavně o to, abychom rozšířili sortiment podle požadavků zákazníků. Dílčí problémy se dají řešit,“ řekl Petr Hrtoň. Obchodní úspěch Avaru spočíval v porcelánovém uzávěru, jaký pamětníci znají ze stařičkých sodovkových lahví. U nás jej nikdo jiný zatím nepoužíval. „Předváděli nám to sice i v jiném malém pivovaru, výroba by u nich ale byla tak drahá, že by lahev přišla skoro na 40 korun,“ tvrdil nákupčí Tesca. Jednání se podařilo dovést do konce a Leonard Plaček si po osmi letech mohl vydechnout. Svůj pivovar totiž někdejší technik v chemičce koupil jako ruinu, v níž se pivo nevařilo už od roku 1904. Chátrající budovy přestavěl, vybavil technologií, zřídil pivovarskou restauraci a s pomocí profesionální sládkové podnik rozjel. Z cenové války na českém pivním trhu před dvěma lety však nevyšel bez šrámů a dnes nenaplňoval ani polovinu své roční kapacity deseti tisíc hektolitrů. „Bez zvýšení odbytu nemám perspektivu,“ přiznal sám.
Na počátku roku 2002 podnik definitivně ustoupil od původního názvu piva Slezský korbel a změnil jej na Avar.
Pivovar se chystal reagovat na zdražení, které od začátku února 2002 oznámila skupina Prazdroje. Podle marketingového poradce pivovaru Igora Palarčíka se firma přizpůsobila trendu, který určoval největší hráč na domácím pivním trhu. „Úměrně celkovému trendu růstu ceny piva na trhu budeme cenu zvyšovat. Neřeknu však, kdy k tomu dojde a o kolik,“ řekl. 24.ledna 2002. V březnu 2002 dodal pivovar druhou várku piva Avar do obchodní sítě Tesco. Tentokrát byla cena 14,90 Kč záloha 15 Kč na originální láhev opět s keramickým uzávěrem. Navíc bylo pivo dodáno ve speciálních dřevěných přepravkách.
Čerstvé pivo bez konzervačních látek, nepasterované, vyráběné technologií mikrobiální filtrace zaručující až půlroční trvanlivost, se stalo na jaře 2002 pro pivovar nejnovějším nástrojem k posílení pozice na trhu. Pivovar nastoupil cestu produkce Fresh Food. K čerstvým potravinám prý patří i čerstvé pivo. Statisícové investice do výroby, podpory prodeje a tvorby nové značky Avar měly zajistit postupný růst výstavu. „Prvním dílčím úspěchem je skutečnost, že v obchodní síti Tesco prodáváme naše lahvové pivo s porcelánovým uzávěrem,“ řekl v květnu 2002 marketingový poradce podniku Igor Palarčík. „Dosavadní standardní značku Slezský korbel chceme v síti vlastních restaurací opustit i u sudového piva. Cílem je přejít na Avar. Domníváme se, že v záplavě piv z velkokapacitních pivovarů sáhnou konzumenti rádi i po něčem úplně jiném. Dali jsme se vlastní cestou vývoje láhve, etikety i originálních, stohovatelných, dřevěných přepravek. Chceme tak oslovit i jiné obchodní řetězce. Postupně bychom chtěli zvyšovat podíl lahvového piva až na polovinu celkové produkce,“ připojil Palarčík. Hlučínský region zůstal hlavním odbytištěm. Nejnovější marketingové kroky napovídaly, že pivovar dospěl po létech boje o místo na trhu k určité stabilitě.
Pivovar rozšířil na konci května 2002 nabídku lahvového piva o třetinskové lahve. K dostání byly např. v Tescu za 11,50 Kč.
Dodávky Avara do sítě supermarketů Tesco pokračovaly. „Tento tah mi vychází, začínají mne kontaktovat i další supermarkety,“ řekl Plaček. Dodal, že na pivní patriotismus moc nevěří. „Lidé mají raději pivo z reklamy a až poté, co jsem začal být trochu úspěšný s Avarem v supermarketech, přicházejí místní do hospody,“ řekl v říjnu 2002 Leonard Plaček. „Ale chtěl bych letos dosáhnout deseti tisíc hektolitrů. Jsem rád, že díky Avaru už znají mé pivo v celé republice,“ řekl.
Pivovar vyráběl v prosinci 2002 na plné obrátky, aby mohl výrazně zvýšit vánoční prodej piva v lahvích zavíraných porcelánovým uzávěrem, které uvedl na domácí trh před rokem.“Chtěl bych prodat sto tisíc lahví za měsíc, pokud budu stíhat vyrábět,“řekl majitel Leonard Plaček. Zatím se měsíční prodej světlého ležáku Avar s porcelánovým uzávěrem pohyboval kolem deseti tisíc lahví. Výjimkou bylo letní období, kdy se odbyt zdvojnásobil.
Jediný z moravskoslezských minipivovarů, který na vaření piva na jaře 2003 vydělával, byl hlučínský. Ten ale přežíval jen díky tomu, že se mu podařilo prorazit do obchodní sítě Tesca. Pivo Avar bylo k dostání po celé republice. „Zájem je o něj i v Polsku, i tam by se v Tescu asi slušně prodávalo, potíž je v tom, že polský trh je tak chráněný celními bariérami, že se tam vyvážet prakticky nedá. Doufám, že se to změní, až se dostaneme do EU,“ řekl v dubnu 2003 majitel pivovaru Leonard Plaček. A doufal, že jej do té doby nezničí konkurence: jeho nápad s lahvemi s porcelánovým uzávěrem totiž už začali napodobovat jiní výrobci, podobné balení piva zavedl koncem roku 2002 i humpolecký pivovar.
Pivovar na počátku léta 2003 o 12 % zlevnil své pivo. „V hypermarketu jsme tento týden snížili cenu o dvě koruny na 15,90 za náš ležák s porcelánovým uzávěrem. Raději chci prodat více, i když za menší zisk,“ řekl 5.června 2003 ředitel Leonard Plaček. Pivovar uvařil první várku černého piva, kterou vypili návštěvníci červnových pivních slavností v Berlíně. Řekl to ředitel pivovaru Leonard Plaček s tím, že kamión černého ležáku by chtěl posílat do zahraničí každý měsíc. Německo bylo prvním cizím státem, kam pivovar pronikl. Německý zákazník si mě našel sám, že mám dobré pivo. Koupil si naše světlé pivo v hypermarketu, ale objednal si i tmavé,“uvedl Plaček. Černý ležák pivovar vyráběl podle vlastní receptury ještě před pěti lety, ale jeho výrobu zastavil, protože klesal jeho odbyt.
Zvlášť napilno měl v letních vedrech roku 2003 majitel pivovaru Leonard Plaček. Čtyřiašedesátiletý pivovarník sám rozvážel pivo zákazníkům a za volantem na rozpálených silnicích trávil denně několik hodin. „Výroba nám stoupla proti normálnímu počasí asi o třetinu. Před časem jsme pro pivovar koupili druhé auto, takže s pivem nejezdím sám, ale i tak mám teď o poznání víc práce. Přes den poletuji, k administrativní práci se dostanu až večer,“ řekl v červenci 2003 majitel jednoho z nejmenších pivovarů u nás. Horké počasí si ale chválil. Hlučínské pivo teď v létě nemířilo jen do obchodů a do čtyř hospod, které Plaček pravidelně zásoboval, ale proniklo i do Německa. „Poslal jsem kamion – tedy celkem osm tun zboží v lahvích i sudech – na pivní slavnosti do Berlína a hned se Němci ozvali, že chtějí ještě jeden. Zájem mají jak o naše světlé pivo, tak o černé, které zatím pro domácí trh nedělám. Začnu s tím ale, pokud budu mít dost zakázek, aby se to vyplatilo,“ podotkl Plaček. Pivovar se specializoval pouze na dvanáctku a luxusnější zboží – pivo Avar v dárkových lahvích s keramickými zátkami. „I o taková piva je v létě znatelně větší zájem. Na druhou stranu v hypermarketech mi odbyt před časem o něco snížila konkurence humpoleckého pivovaru Bernard, který také začal vyrábět pivo v lahvích s patentním uzávěrem,“ řekl Plaček. Sám majitel pivovaru ani při horkém počasí moc piva nevypil. „Když jezdím, zaháním žízeň minerálkami, čajem, občas džusem, na nealkoholické pivo nejsem vůbec. Piva nevypiju víc než tak půllitr za dva dny, a to ještě jenom proto, že musím naši produkci zdegustovat.“
Se svým lahvovým pivem s patentním uzávěrem uspěl pivovar především v síti hypermarketů. Pivovar patřil rovněž k těm malým, které se snažily najít skulinu na trhu, který ovládaly mamutí pivovary. „Ale necítím žádný velký tlak. Velké pivovary totiž potřebují říkat, že nejsou žádný monopol a že umožňují malým pivovarům žít,“ řekl v únoru 2004 s nadsázkou Leonard Plaček, který uvařil ročně do deseti tisíc hektolitrů piva. V roce 2003 se hlučínský pivovarník dokonce prodral se svým černým pivem také na německý trh, kde se čepovalo především na německých pivních slavnostech. „Ale nedodávám ho po troškách. Mám tam výhradního zástupce, který odveze ročně tři kamiony piva a pak ho menším firmám rozprodá,“ řekl podnikatel, který na Ostravsku v roce 2003 zásoboval sudovým pivem několik restaurací a začal dodávat své pivo také do jedné restaurace v Přerově. Průlom však pro jeho pivovar znamenal právě úspěch lahvového piva Avar v síti hypermarketů Tesco. Leonard Plaček řekl, že začal své pivo jako první v zemi opatřovat plastovým uzávěrem. „A také jsem jako první v zemi začal zvyšovat trvanlivost piva jiným způsobem než pasterizací,“ řekl majitel malého pivovaru. „Pasterizace bakterie zničí, ale já je z piva odfiltruju. Němci stejně jiné pivo ani neberou,“ řekl pivovarník a dodal, že tato filtrace ponechává pivu jeho kvality. „Pivo zůstává přírodní, voňavé a ponechává si chuťové vlastnosti, které má po výrobě,“ řekl Leonard Plaček. „I když se někteří Poláci snažili nás kontaktovat, většinou to skončilo na jiných problémech než na pivu,“ uvedl v červenci 2004 Leonard Plaček. Podle něj šlo například o garanci na zapůjčení pivních obalů. „Sud stojí 2500 korun a já jim to nemohu dát na zálohu šest set korun jako u nás. Já žádám garanci v plné výši, kdyby se obaly třeba ztratily, a oni nemají představu, jak půjčení garantovat,“ řekl majitel pivovaru, který už dvakrát vyvezl pivo do Německa, celkem dvacet hektolitrů.

Cena piva v pivovarské restauraci byla v srpnu, říjnu 2000 za 0,5 l = 12,00 Kč, v prosinci 2000, dubnu, srpnu 2001, říjnu 2002 13,00 Kč.

Sortiment minipivovaru v listopadu 2004 stále tvořil světlý ležák Avar a tmavý ležák, jež byl výhradně exportován do Německa pod názvem Dérer. V restauraci v areálu minipivovaru (majitel minipivovaru ji neprovozoval, ale pronajímal) byl čepován světlý Avar (0,5 l) za 15 Kč a tmavý ležák (0,5 l) za 17 Kč. Jako přítoč světlý ležák Ostravar. V restauraci jste koupili i lahvového Avara a nepravidelně i tmavého Dérera. Pro sběratele byli k dispozici tácky a sklenice s logem Avara. Na vánoce roku 2004 minipivovar opět nechystal žádný pivní speciál.
Majitel Leonard Plaček v prosinci 2004 řekl v reakci na řetězové zvyšování cen piv, že své pivo nezdražil. „Teď v zimě? To se nedělá,“ říká s tím, že v zimě jde obecně pivo méně na odbyt než například v létě. „Navíc já takové dárky k Vánocům nedávám,“ dodal Leonard Plaček s tím, že nezdražil přesto, že pro něj se rovněž vstupy na výrobu zvýšily jako u ostatních pivovarů a možná ještě více než u velkých výrobců.
Nejzkušenějším malým pivovarníkem v Moravskoslezském kraji byl Leonard Plaček z Hlučína, který v bývalém městském pivovaru vařil pivo už dvanáctým rokem. Tomu se v roce 2003 podařil husarský kousek, když se svým pivem Avar prorazil do prodejní sítě hypermarketu Tesco. „Letos na jaře jsem ale spolupráci s Teskem skončil, poté, co snížili zálohu na lahev, už to nebylo únosné,“ řekl v červnu 2005 ředitel hlučínského pivovaru. Dnes dodával své pivo prostřednictvím velkoskladu do několika restaurací hlavně na Opavsku a Ostravsku, malé množství vozil do Německa. Přestože ani hlučínský pivovar nevykazoval ohromující zisky, Plaček si nestěžoval. „Důležité je, že nám výstav pořád pomalu roste. Když jsem v Hlučíně začínal, vařili jsme nějakých padesát hektolitrů měsíčně, dneska jsme tak na čtyřech stovkách a jsem přesvědčen, že pivovar má šanci dostat se až na nějakých pět tisíc hektolitrů ročně,“ řekl Leonard Plaček, podle něhož pivovary, nezávislé na velkých pivovarnických skupinách, i v regionu určitě budoucnost měly.
V restauraci minipivovaru v Hlučíně jste v červenci 2005 ochutnali světlý ležák Avar a tmavý ležák Dérer za 15,50 Kč. Pro ty, kteří nedávali přednost pivu od menších výrobců, tu nabízeli Ostravar Premium – za 0,5 l jste zaplatili 17 Kč.
Dvanáctistupňový ležák Avar šlo na podzim 2005 koupit v některých restauracích v Opavě, Ostravě a měl na Hlučínsku dvě vlastní restaurace, kde toto pivo teklo. Pivo Avar je nepasterované pivo, ač firma garantovala až půlroční trvanlivost. „Takové pivo si oproti jiným pivům zachovává mnohem více původních látek a má větší říz a chuť,“ řekl v říjnu 2005 Leonard Plaček a věřil, že podobné malé pivovary budou v brzké budoucnosti mezi pivaři stále více populárnější.
Na téměř dvojnásobek výstavu piva předchozího roku zřejmě uvařil v roce 2005 hlučínský pivovar, který měl nového majitele, ostravskou firmu Avar Plus (dosud byla majitelem společnost HSP v.o.s. , jejichž společníci byli Leonard Plaček a Pavel Chalupa). Ta se jmenovala podle piva, s kterým hlučínský pivovar prorazil do sítě hypermarketů. Z ní ovšem v roce 2005 zmizel, neboť majitel se nedohodl o dalších dodávkách piva kvůli ceně lahve. „Avar byl první české pivo, které se točilo do lahví se speciálním uzávěrem. Neboť obchodní řetězec chtěl cenu výkupu lahve snížit z patnácti korun na sedm, odstoupili jsme od dodávek pro hypermarkety,“ řekl dřívější majitel, dnes ředitel pivovaru Leonard Plaček. Firma Avar plus se nyní soustředila na dodávání svého piva do velkoskladů, většinou v sudech. „Velkosklady ho pak prodávají dál. Lahvové tmavé pivo pod názvem Dérer však dál dodáváme do Německa, kde si našlo své konzumenty,“ řekl Plaček.
Pivovar v roce 2005 ztrojnásobil výstav na necelých 4 000 hl piva. Je to nejvyšší výstav za 13 let existence minipivovaru, což se podle ředitele pivovaru Leonarda Plačka podařilo díky lepšímu marketingu. Hlučínský producent měl podle něj šanci zvýšit dodávky do Německa a uplatnit se v Polsku. Díky tomu by už v roce 2006 měl dosáhnout výstavu 5 000 hl. „Nyní dodáváme pivo hlavně do velkoskladů v Opavě a Ostravě, odkud si ho hospodští nakupují,“ dodal v květnu 2006. Pivovar vařil světlý ležák značky Avar, 95 % výroby bylo v sudech. Pivovar se snažil pronikat i do zemí EU, kde bylo podle Plačka lepší prostředí. Evropští milovníci piva nebyli tak věrní určitým značkám jako Češi, ale pili pivo, které jim zachutnalo. Podle Plačka si hlučínský ležák našel příznivce v Německu, kde ho čtvrtletně vypili okolo 40 hektolitrů. „Naše pivo bylo před nedávnem v Německu vyhodnoceno mezi první stovkou nejlepších piv na světě. Vyšlo to už i knižně. Hned mi přišlo trojnásobné množství objednávek z Německa,“ dodal Plaček. Nadějně vypadaly podle Plačka nové trhy ve Varšavě a Berlíně, které ale zatím nebyly smluvně podchyceny. „Pokud se to podaří dotáhnout do konce, do Varšavy by v letošním roce mělo směřovat sto sudů týdně a stejně tolik by mělo jít i do Berlína,“ dodal. O hlučínské pivo měli podle něj zájem v irském Dublinu a ve Vietnamu. Pivovaru se podařilo třikrát meziročně zvýšit výstav navzdory tomu, že v roce 2005 musel kvůli konkurenčnímu tlaku vyklidit regály v Tescu. Hlučínský výrobce v tomto řetězci několik let slavil úspěch, když jako první tuzemský pivovar nasadil do řetězce světlý ležák Avar v láhvích s porcelánovým uzávěrem. „Konkurence, byť byla druhá, ale zálohovala láhve sedmi korunami, já jsem ji zálohoval 15 korunami, protože nákupní cena je 12,50 koruny. Za sedm korun zálohy jsme nemohli uzavřít smlouvu,“ zdůvodnil Plaček odchod z Tesca. Hlučínský starý pivovar vyrábí od léta 1993, kdy obnovil výrobu zdejšího piva po 89 letech.
V restauraci minipivovaru v červenci 2006 točili pivo Avar ve světlé a tmavé formě. Cena půllitru světlého piva byla 16 Kč, cena tmavého ležáku byla 18 Kč. Nepravidelně mohl návštěvník restaurace ochutnat i nefiltrované pivo. Hlučínský chmelový mok byl podáván ve sklenicích s logem, sběratelé mohli svou sbírku obohatit o tácky či účtenky.
Restaurace Avar byla 8.ledna 2007 otevřena po delší rekonstrukci. Pivo tu nabízeli světlé (nefiltrované i filtrované) za 15 Kč a tmavé za 16 Kč. Selský styl, po dřevěné podlaze poházené skořápky od burských ořechů. Ty si mohl návštěvník nabrat u vchodu z větší díže, postupně je konzumovat a odpadu se zbavit tím nejjednodušším způsobem. Na dřevěných stěnách koňské chomouty, staré keramické nádoby, demižóny, cepy, starodávná váha, staré lahve od piva nebo limonád, mlýnky na kávu pily, staré pendlovky. Restaurace evokovala atmosféru venkovského hostince 19.století, je to snad směs českého a německého stylu. Dřevěné lavice, malá dělená okna. Servírka v selském kroji. Pípa byla zabudovaná do stěny za výčepem, ze které pouze vystupovaly profily dřevěných sudů s ventily. Dojem, že pivo je točeno ze starých nádob byl dokonalý.
V hlučínské restauraci Avar jste v listopadu 2007 pořídili světlé filtrované a kvasnicové pivo značky Avar za 17 Kč, tmavé pivo za 18 Kč.
V hlučínské Pivovarské restauraci jste v dubnu 2008 ochutnali světlého (nefiltrovaného i filtrovaného) Avara za 17 Kč a tmavé místní pivo za 18 Kč.
V roce 2008 se v pivovaru dělalo licenčně i světlé pivo Trubač pro minipivovar Štramberk.
„Týdně vyrobíme sto dvacet až sto čtyřicet hektolitrů piva. Na domácí trh ale lahve nevyrábíme. Naše pivo si můžete dát buď v naší hospodě, nebo u odběratelů. Nebo v Polsku a Německu,“ řekl v červenci 2009 ředitel pivovaru Leonard Plaček.
Hned několika nej se může pochlubit pivovar Avar v Hlučíně. Jeho předchůdce, původní Hlučínský pivovar, byl založen už v roce 1526 a obnovený pivovar začal po listopadu 1989 mezi malými pivovary v zemi jako jeden z prvních – už v roce 1993. „První várku piva jsme připravili v únoru 1993, v červnu jsme pivovar slavnostně otevřeli,“ vzpomínal ředitel pivovaru Leonard Plaček. Z ruiny se jemu a jeho kolegům podařilo postavit nový pivovar s restaurací. „Nejdříve jsme vařili pivo s názvem Slezský korbel, později jsme ale pro pivovar i pivo zvolili jméno Avar – jako jméno nájezdníka a bojovníka proti konkurenci velkých nadnárodních pivovarů,“ usmíval se Leonard Plaček. Hlučínský pivovar nesázel na speciály a štamgastům předkládal pouze tři druhy piv: světlou a tmavou dvanáctku a kvasnicovou světlou dvanáctku. „Nemyslím si, že by pro nás medové nebo višňové speciály byly zajímavé,“ řekl ředitel. Na pivu se jménem Avar si mohou štamgasti pochutnat nejen v hlučínském pivovaru, ale také například v ostravských restauracích U Zvonu, U Šimka ve Svinově nebo v Pivovarské restauraci na Cihelní ulici. „Naše pivo čepují celkem v patnácti restauracích, dovážíme je do Polska a také do Berlína, kde spolupracujeme s jedním obchodníkem, který dodává pivo na pivní slavnosti,“ řekl Leonard Plaček. Chystal se také otevření restaurace v polské Ustroni, kde bude na čepu pouze hlučínský Avar. Ředitel přiznává, že začátky nebyly jednoduché. „Lidé byli konzervativní, i dnes se ještě někteří raději přikloní k pivu od velkovýrobce,“ řekl Plaček. Pivovar „spolknul“ čtyřicet pět milionů, a na jeho vybavení a zázemí je to znát. Vše je z nerezu, pivovar má i svou vlastní linku na plnění sudů a pivo plní i do lahví. Skleněných s keramickými zátkami, nebo plastových. „Polský trh si plast vyžádal. Stejně tak tam dodáváme pivo s plechovou zátkou, kterou odstraníte jen rukou a pak ji zase můžete zašroubovat.“ V restauraci hlučínského pivovaru je na čepu světlý Avar za dvacet korun, tmavý je o korunu dražší. Návštěvníka, který sem zavítá poprvé, možná překvapí vrstva burákových slupek na zemi všude po lokále. „Dáváme hostům odpoledne buráky zdarma a žádáme je, aby když si je oloupají, smetli slupky na zem,“ říká Plaček. Slupky dokáží za noc absorbovat kouř z restaurace a ráno je zde čistý vzduch. Jednou týdně pak obsluha zem zamete.
V červnu 2010 se dalo v restauraci minipivovaru ochutnat pivo Avar světlý fitrovaný a nefitrovaný za 20 Kč a tmavý za 21 Kč.
Leonard Plaček začal vařit hlučínský Avar v roce 1992. Předtím musel zrekonstruovat bývalý pivovar, ze kterého zbyly jen zdi. Místo demolice ale pivovar dostal druhou šanci. „Radnice hledala pro dům nejlepší využití. Před tržnicí a autosalonem dala přednost pivovaru,“ řekl o svých začátcích ředitel hlučínského Avaru Plaček. „Neměl jsem k pivovarnictví žádný vztah, chtěl jsem se jenom živit sám. Dlouho jsem pracoval v radiokomunikacích, byl jsem strojní technik. Známí mi říkali, že když umím vařit pryskyřici v toluenu, zvládnu i pivo,“ smál se Plaček. Zázemí pivovaru vybudoval od základů znovu, zbývala ještě receptura. „Vybavení nám dodaly firmy a kvalitu vaření řídila zkušená sládková, kterou nám později přetáhli Japonci. Od té doby sládka nemáme. Kumšt předávám zaměstnancům sám a dodržujeme postup. To je nejdůležitější,“ vyprávěl Plaček. Podobně jako jiné malé pivovary, i v Hlučíně pivo nepasterizují. „Díky speciální filtraci neztrácí pivo to dobré, co v něm je,“ popisoval Plaček. V konkurenci velkých pivovarů se mu nevyplatilo plnit pivo do lahví. „Byla doba, kdy to šlo proto, že jsme na trh vrátili lahve s keramickou zátkou. Později to ale začaly dělat i větší pivovary. Teď láhve vyvážíme do Německa, Polska nebo je vyrábíme na zakázku,“ vysvětlil Plaček. Z bran pivovaru tak vyjíždějí především sudy se světlou a tmavou dvanáctkou. „Host jej může vypít, kolik chce, a nebude ho bolet hlava. To můžu garantovat,“ sliboval v červenci 2010 Plaček.
Experimentováním s pivem vařeným za úplňku se může pochlubit již několik let sládek Marek Pietoň. Jeho pivní speciál s názvem „Úplňkové švestkové pivo“ znali mnozí hosté restaurací v Ostravě a přilehlém okolí. Až do dubna jste jej měli možnost potkat ve Valašském pivovaru v Kozlovicích nebo v Městském pivovaru ve Štramberk, kde působil jako vrchní sládek a od léta 2010 rozjel společně s hlučínským pivovarem Avar svůj vlastní projekt ovocných ochucených piv pod názvem Pivo Franc. „K nápadu vařit pivní speciály za úplňku jsem přišel postupně. V minipivovarech jsem totiž vařil pivo v průběhu noci a postupně jsem si uvědomil, že pivo uvařené za úplňku vykazuje v době jeho kvašení i zrání úplně jiné účinky než piva vařená za běžných podmínek. Navíc jsem se ve staré odborné literatuře dočetl, že jednotlivé fáze Měsíce, stejně jako roční období, určují výslednou chuť a sílu pěnivého moku. Nedalo mi to a experimentoval jsem tak dlouho, dokud jsem nebyl spokojený.“ Tmavý ležák s typickou švestkovou vůní je vyráběn klasickou technologií „na starý způsob“ bez použití doplňujících sladidel. Marek Pietoň se specializoval i na další druhy ovocných piv a ve své nabídce prezentoval například pomerančové, višňové nebo zázvorové pivo. Všechna piva nabízel v uzavřeném měsíčním cyklu pod názvem „Lunární pitný režim“.
V lednu 2011 v své restauraci minipivovar nabízel světlého a kvasnicového Avara za 20 Kč a tmavého za 21 Kč. Své pivo plnil i do litrových PET lahví a do skleněných lahví s keramickým uzávěrem a klasických NRW. Nově i tmavé pivo.
Denně jsme pod kontrolou stovek zákazníků. Pečlivější dohled si ani neumím představit,“ řekl o pivu s nomádským bojovníkem v logu Leonard Plaček, ředitel pivovaru. Lepší vizitku než pravidelně se vracející hosty by asi těžko pohledal. Jeho pivo nemělo stovky let starou historii, nicméně i ono už si našlo své štamgasty. Jde o další s poctivostí budovaný malý pivovar, jenž udržoval a rozšiřoval v Česku tak oblíbenou pivní tradici. „Nedáš si buráky?“ naklonil se mládenec ke slečně popíjející z třídecové sklenice tmavé pivo, a aniž čekal na odpověď, sáhl do sudu s oříšky. Ty jsou ke konzumaci zdarma. Zpříjemňují posezení a je to ze strany pivovaru bod k dobru. Sklenice s pivní čepicí měla na sobě logo „turecky“ vypadajícího bojovníka se zakřivenou šavlí přes obličej a nápisem Avar pod ním. Co jsem původně považoval za hobliny na podlaze, doplňující selskou image hospody, byly burákové slupky. Hosté jejich „úklid“ řeší jednoduchým smetením se stolu. Není to hulvátství, ale v místě obvyklý a respektovaný způsob. Dřevem obložené zdi zdobí historické artefakty, od starodávných hodin až po výčepní zařízení. Ani vyleštěná pípa, z níž se plní půllitry hostů, není žádná mladice. „Název vzešel z ankety,“ osvětluje Leonard Plaček jméno pivovaru, respektive piva. „Původně se měl jmenovat Starý hlučínský pivovar, jenže to je hrozně dlouhé. Navíc název musí jít skloňovat – jdu na avara. Musí být krátký a úderný.“ Ve hře byl i Avatar, daleko dříve, než k nám vtrhl ten filmový, ale nakonec zvítězil Avar. „V logu i názvu je schovaná symbolika. Avarští válečníci byli výbojní a vyhrávali. My se taky snažíme vítězit nad konkurencí. Zatím zásobujeme několik desítek hospod, daří se nám vyvážet do Polska i Německa,“ dodal Plaček. Zatímco se malé pivovary často snaží jít cestou originálních piv, jako je borůvkové, medové nebo konopné, v Hlučíně ctí tradici a klasiku. „Neděláme žádné experimenty ani speciály. Vaříme světlé, tmavé a kvasnicové. Na ně jsou hosté zvyklí a pomalu nám přibývají štamgasti chodící vyloženě za naším pivem,“ chlubil se ředitel Plaček. Upřímně řečeno, má čím. Avar je neurychlované, poctivé pivo. Po dvanáctihodinovém vaření leží týden ve spilce a čtyři týdny ve sklepě. Tímto způsobem Avar ročně vyprodukuje 10 tisíc hektolitrů příjemně nahořklého moku. Ani v černém pivu, obecně známém nasládlostí, se karamelová chuť, daná praženým ječmenem, nebije s chmelovou hořkostí. Hospoda, která je součástí pivovaru, se stala jeho vizitkou. Hosté nemají být rušeni špatnými zprávami, takže v lokále chybějí televize i rozhlas a hudební zvukovou kulisu zajišťují nahrávky z cédéček.
V lednu 2012 v restauraci nabízeno: světlý Avar (filtrovaný i kvasnicový, 22 Kč), tmavý Avar (23 Kč).
V polovině dubna 2012 v restauraci nabízeno: světlý filtrovaný či kvasnicový Avar (0,5 l za 22 Kč)a tmavý Avar (0,5 l za 23 Kč).
Dne 11.10.2012 na čepu pivo Avar světlý ležák filtrovaný či kvasnicový (05 l za 22 Kč), tmavý ležák (0,5 l za 24 Kč). Pivo v prodeji v PET lahvích (1 l za 35 Kč) nebo skleněných NRW lahvích.
Dne 13.1.2013 na čepu stále stejný sortiment Avar světlý (filtrovaný i kvasnicový) 0,5 l za 22 Kč a Avar tmavý 0,5 l za 24 Kč.
Avar na Vánoce 2013 nic zvláštního nepřichystal. „Stejně jako třeba vloni speciál nevaříme. Pro zákazníky akorát na objednávku vyrábíme tzv. Zlaté pivo,“ mínil pověřený pracovník hlučínského minipivovaru Leopard Plaček.
V roce 2014 se zde již nevyrábělo pivo Franc (světlý ležák a různá ochucená piva)

Výstav piva:
rok 1997: 5 000 hl
rok 1998: 5 000 hl
rok 2001: 1 500 hl
rok 2002: 1 500 hl
rok 2004: 1 200 hl
rok 2005: 4 100 hl
rok 2010: 10 000 hl

You may also like...