Minipivovar Berounský medvěd

 

   fotogalerie

   etikety

adresa: Tyršova 135, 266 01 Beroun

www.berounskymedved.com

e-mail: asistentkametal.medved@seznam.cz

   Základní sortiment:

* 8° Cyklo světlé
* 11° Zlatý kůň
* 11° Honzovo polotmavé-medové
* 13° Berounský medvěd
* 14° Klepáček polotmavé speciál
* 15° Lord světlý speciál
* 18° Grizzly tmavý porter

Na čepu a v prodeji bylo:
 
  • V květnu 2021 připravili pivní sety s výběrem piv: 11° Zlatý kůň světlé, 11° Polotmavé medové, 13° Berounský medvěd tmavé.

Starší info:
V Berouně se vařilo pivo od založení města. Tradice vaření piva v Berouně je tedy přibližně 550 let stará. Pivo mohli vařit pouze měšťané, kteří „trpěli s městem“, tj. platili daně. Ne všichni, kdo vlastnili domy v hradbách, měli odpovídající sladovny a varny. Domy se proto rozdělovaly na nákladnické a právovárečné. Na konci 15. století pracovalo v Berouně osm sladoven a tři městské pivovary. Jeden z nich byl dokonce v areálu radnice. Zřejmě z tohoto pivovaru se páni konšelé posilovali a osvěžovali při zasedání městské rady a dalších úředních úkonech. Je zajímavé, že když měšťané vařili a šenkovali pivo po pořádku, vařily pivo ponejvíce ženy. Je zcela pochopitelné, že od mladé hezké hospodyně chutnalo lépe, zvlášť když vařené pivo také sama šenkovala. Od 17. století se vaření piva přesunulo z měšťanských domů do pivovaru, který spravoval profesionální sládek. Velkou škodu městu a měšťanům způsobila švédská vojska v roce 1639. Při obsazení a rabování města rozbili a odvezli z pivovaru varnou pánev. Škodu utrpěl i panovník, neboť se od roku 1547 platil takzvaný pivní tác, daň z každého sudu piva. A protože se pivo nevařilo, daň se neplatila. Moderní pivovarnictví v Berouně začíná rokem 1871, kdy začal pracovat nový strojní pivovar s pánví na 120 věder. Šlo o pivovar právovárečného měšťanstva.
Vyhláškou ministryně výživy ze dne 3.7.1948 o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28.4.1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském byl dnem 1.ledna 1948 znárodněn „Pivovar pravovárečného měšťanstva v Berouně“ (majitel pravovárečné měšťanstvo). Tento pivovar vařil pivo ještě v 80. letech 20.století. Jeho pivo Zlatý kůň 11o, lidově zvaný hemelka, řada Berounských pamatovala. V roce 1978 byl pivovar zrušen a byla v něm zřízena stáčírna piva Gambrinus. Berounský pivovar ukončil svůj provoz definitivně k 31.březnu 1997. Těsně před uzavřením v něm pracovalo 60 zaměstnanců. Pivovar byl uzavřen na základě rozhodnutí svého majitele, jímž byla akciová společnost Plzeňský Prazdroj. Poté, co v Plzni začala fungovat nová velkokapacitní stáčírna, přestal být berounský provoz ekonomicky efektivní.
V areálu bývalého berounského pivovaru měla v roce 2006 začít výstavba bytů.
Po dvacetileté odmlce oživil v roce 1998 tradici v Berouně minipivovar Rodinný pivovar Berounský medvěd.

Pět minut pěšky od berounského nádraží byl komplex polorozpadlých budov bývalého cukrovaru: zchátralé domy s trávou na střeše, většina oken rozbitá, spadaná omítka… Jedna budova však zářila novotou – v bývalém cukrovaru otevřel v srpnu 1999 pivovar místní podnikatel Václav Mayer. „Vždy jsem chtěl mít vlastní pivovar. Teď se mi to konečně podařilo,“ řekl spokojeně Václav Mayer při zahájení provozu pivovaru na okraji Berouna. Nové pivo neslo název Berounský medvěd. „Začátkem devadesátých let jsem tady založil sběrnu starého železa. Napadlo mě, že bych z toho šrotu mohl něco vytvořit a zároveň si splnit klukovský sen,“ vzpomínal. „Dříve jsem nějaký čas pracoval v Praze v pivovaru. Tam jsem leccos okoukal. Začal jsem dávat dohromady vybavení a zároveň vyběhávat povolení.“ Jeho záměr ocenil i starosta Jiří Besser: „Připadalo mi to jako zajímavý nápad, město by mělo mít vlastní pivovar.“ Na podzim roku 1998 zahájil nový podnik zkušební provoz. „Samozřejmě že první várky šly do odpadu. S vařením a dosažením vyšší kvality nám pomohl sládek z Krušovic. Postupně se pivo zlepšovalo až k dnešnímu stavu,“ tvrdil Mayer. Vybavení podniku vypadalo velmi prostě. Dva menší varné kotle v jedné místnosti, na celou výrobu stačili dva stálí zaměstnanci. „Vaříme vlastní světlou jedenáctku a tmavou třináctku,“ řekl pyšně majitel pivovaru. S výstavem asi deset hektolitrů na várku ostatním pivovarům konkurovat nehodlal. „Tři čtvrtiny produkce dodáváme do jedné místní restaurace. Zbytek vypijeme tady nebo prodáme tomu, kdo si pro pivo přijde,“ řekl Mayer s tím, že zatím ani nepočítal s rozšiřováním výroby. Spokojený byl i starosta Besser: „Pivo sice nepiju, ale jsem rád, že opět máme vlastní, berounské.“

Pivo zde bylo vyráběno svrchním kvašením z tradičních surovin: pitné vody, ječného sladu, hlávkového chmele a pivovarských kvasnic. Pivo bylo spotřebiteli předkládáno jako kvasnicové, nefiltrované s bohatým obsahem vitamínu B. Kapacita pivovaru byla 300 hl ročně. Po otevření se zde vařilo i pivo Berounský medvěd 12 % (polotmavý svrchně kvašený ležák; alk.: 4,3 %; plněno do 1,5 l PET lahví a sudů).

17.10.2000 Ve stínu velkovýrobců piva, kteří zejména cenou ovládali český trh, zanikly mnohé malé pivovary. Už před dvaceti lety skončil ve středních Čechách pivovar v Berouně, před třemi lety v Rakovníku. V obou městech se snažili manželé Václav a Hana Mayerovi z Berouna obnovit místní výrobu piva a zajistit mu místo na regionálním trhu. „Už před pěti lety se manžel začal zabývat myšlenkou postavit malý rodinný pivovar. Ačkoliv je právník, od dětství ho okouzlovaly nejrůznější pivní etikety, firemní štíty pivovarů a vše, co s výrobou piva souvisí,“ řekla Hana Mayerová. Pro vybudování pivovaru Mayerovi od základu zrekonstruovali vyhořelou budovu někdejšího cukrovaru u berounského nádraží. Nerezové nádoby sehnali z likvidovaných pivovarů, potřebné zařízení dokoupili a vše zkompletovali. „V roce 1999 na jaře jsme uvařili první várku piva. Má původní název Berounský medvěd, k němž patří i ochranná známka,“ uvedla Mayerová. Měli štěstí i na sládka Jaroslava Trče. Do pivovaru v Berouně jezdil ze čtyřicet kilometrů vzdáleného Rakovníka, kde prošel letitou praxí od vaření piva až po podsládka. Ročně vyrobili přibližně 300 hl kvasnicového světlého, černého a řezaného piva. Část jeho produkce stáčeli do lahví z umělé hmoty, jak jsou známé z balení limonád nebo minerálních vod. „Je to netradiční, pivu to však na chuti v nejmenším neubere a kupující nenese zbytečnou zátěž lahví. Navíc jsme ušetřili za stáčecí linku, jejíž pořízení by výslednou cenu piva zvýšilo,“ dodala Mayerová. Uvedla, že při současné produkci na výrobu piva rodinná firma doplácela z jiných podnikatelských aktivit. Při možné produkci až pět set hektolitrů by už výroba nebyla ztrátová, mohla by přinášet i mírný zisk,“ řekla Hana Mayerová. Už nyní s manželem uvažovali, že obdobný pivovar založí i v Rakovníku. Vše bylo zatím v jednání, včetně získání ochranné známky dříve značně oblíbeného Bakaláře. „Pokud všechna jednání dopadnou příznivě, objeví se po letech i tato značka v nabídce pivnic a potravinářských obchodů,“ dodala Mayerová.

Asi největším problémem tuzemských mikropivovarů bylo zajištění odbytu produkce. Pokud nebylo zařízení přímo spojeno s vlastní restaurací, měl ve většině případů majitel minimální šanci uplatnit své pivo jinde. Jinou zkušenost měl Václav Mayer. „Jedna místní hospoda mé pivo čepovala, ale museli jsme se rozejít, protože se o nápoj nedokázali řádně postarat,“ řekl v prosinci 2000. Pořídit si vlastní minipivovar není zas tak finančně náročné. To dokládal příklad Berounského medvěda. „Vše mě přišlo na dva a půl miliónu korun, a to včetně přestavby vyhořelé budovy v areálu bývalého cukrovaru. V podstatě veškeré zařízení jsem pořídil z mé hlavní podnikatelské činnosti, tedy z kovového šrotu,“ tvrdil Václav Mayer, který v pivovarnictví podnikal teprve dva roky. Podnikání v tomto oboru vítězí nadšení nad komercí. „Nějaký zisk samozřejmě mám a pivovar si na svůj provoz vydělá. Se ztrátou bych to nedělal,“ uvedl Mayer. Berounský pivovárek v roce 2000 vystavil 300 hl piva. Mayer se před nedávnem rozhodl obnovit tradici vaření piva v Rakovníku, kde zakoupil dům v těsné blízkosti zavřeného pivovaru. „V lednu 2001 začneme s rekonstrukcí a již v červenci 2001 chceme vařit,“ plánoval v prosinci 2000 Mayer. Rozjezd pivovaru včetně opravy budovy ho přijde na více než sedm miliónů korun. „Chci obnovit tradiční rakovnickou značku Bakalář, ale musím ještě dva roky počkat, až vyprší její registrace.“ Počítal s tím, že v obou pivovarech bude vařit jeden sládek. I když se Mayer pohyboval v pivovarnictví teprve krátce, o jeho zkušenosti se zajímali i radní v Domažlicích. Tam výroba piva totiž před několika lety skončila. „Odmítl jsem to, časově bych to nezvládl,“ uvedl Mayer. Plán na založení minipivovaru v Rakovníku však realizován nebyl.

Pivovar na jaře 2001 o zdražení piva zatím neuvažoval. Roční produkce se stabilizovala na 300 – 400 hl. „My jsme byli donuceni zdražit v prosinci 2000 a od té doby se snažíme ceny udržet. Pokud hodnota vstupních surovin zůstane na stejné cenové hladině, neměli bychom s těmi našimi hýbat,“ uvedla Hana Mayerová. Zlatavý mok světlý ležák jedenáctku zde prodávali v dubnu 2001 za osm korun a tmavý speciál třináctku za dvanáct korun. Přestože byl pivovar schopný vyprodukovat dva a půl tisíce hektolitrů piva ročně, i v roce 2001 vykázal průměrný výstav okolo 400 hl. „Zatím je to jenom můj koníček, jakmile se vaření piva začne věnovat i můj syn, kapacitu využijeme mnohem více,“ řekl v prosinci 2001 Václav Mayer. Kvasnicové pivo bylo možné koupit pouze v pivovaru, kde ho stáčeli do PET lahví o objemu jeden a půl litru a v roce 2001 nově zkoušeli i půllitrové skleněné obaly. Pokud Václav Mayer srovnával sezóny 2000 a 2001, pak musel připustit, že v roce 2001 došlo k mírnému poklesu výroby. „Jde o zhruba patnáctiprocentní pokles, na čemž se do jisté míry podepsalo i letošní léto, které se na rozdíl od toho loňského moc nepovedlo,“ řekl.

V horší situaci než tradiční výrobci byly pivovary nové. Neměly ještě tradiční odběratele a zákazníci si na jejich pivo teprve zvykali. „Vkus se přelévá, naši značku si lidé zatím zažívají. Vyrábíme světlou jedenáctku a tmavou čtrnáctku,“ řekla v červenci 2002 Hana Mayerová. „Nemáme stálé odběratele, zatím si pivo prodáváme sami a občas ho někdo vezme na zkoušku,“ dodala Majerová Polepšit by si malé pivovary mohly v horkých letních dnech roku 2002. Středočeši byli žíznivější než jindy. Vypili až o 50 % více piva než obvykle. „Je znát, že lidé mají větší žízeň. Kupují teď pivo mnohem víc,“ tvrdila Majerová.

Přestože značce Berounský medvěd při vzniku pivovaru nedávali lidé z oboru příliš velké šance na úspěch, jejich předpovědi se nevyplnily. Majitel miniaturního pivovaru chtěl dokonce během léta 2002 otevřít přímo v objektu vlastní restauraci s názvem Šalanda a v hlavě nosil i další plány. „Kdo má zájem ochutnat naše pivo, může si ho koupit zatím jen v pivovaru. Rádi bychom proto rozšířili stánkový prodej do některých rekreačních míst v okolí,“ řekl Mayer. S distribucí kvasnicového piva to ale nebylo vůbec jednoduché. Má totiž specifické podmínky na uskladnění, v teple se rychle kazí a ani světlo mu nedělá dobře. Spojení restaurace s pivovarem bylo proto naprosto ideální. Moc ale nechybělo a berounští labužníci nemuseli Berounského medvěda nikdy ochutnat. Václav Mayer se totiž ke své zálibě dostal úplně náhodou, když se jeho firma podílela na rekonstrukci smíchovského pivovaru. Hned jak se seznámil s technologií vaření piva, napadlo ho postavit si svůj vlastní prototyp. „Ročně uvaříme zhruba 800 hl, až otevřeme restauraci, mohli bychom mít výstav přes tisíc hektolitrů,“ plánoval v červenci 2002. Na konkurenci si však nehrál. „Staráme se o vyznavače dobrého piva, kteří ho přijdou ochutnat třeba jen ze zvědavosti, a pak se k nám vracejí i se svými kamarády,“ tvrdil. Naopak ti, co odcházejí z hospody až po desáté čárce, mezi jeho zákazníky zřejmě nikdy patřit nebudou. Mayer byl však přesvědčen, že malé pivovary mají budoucnost. „Velké pivovary budou vařit perfektní pivo přesně podle předepsaných parametrů. Pak už ale nepoznáte, jestli to je Plzeň nebo Krušovice, všechno bude chutnat stejně,“ podotkl. Zato každá várka světlé jedenáctky i tmavé třináctky značky Berounský medvěd byla originálem. Netradiční byl i plastový obal, do něhož se stáčelo. „Lidé nejdříve nad PET lahvemi ohrnovali nos a chtěli pivo ve skle. Když jsme začali stáčet do skleněných půllitrových lahví, tvrdili zase, že petky jsou lepší,“ kroutil hlavou podnikatel. Názor, že kvalitní může být jen pivo ve skle, ale považoval za předsudek. Podle něho má PET láhev řadu výhod a chuť piva přitom neovlivní. V tom mu jeho zákazníci dávali za pravdu.

Setkání sběratelů pivních etiket a suvenýrů se konalo v pivovaru 14.září 2002.
„Příští rok chceme uvést na trh nějakou novinku, a zároveň dokončujeme pivovarskou hospodu,“ hlásila v říjnu 2002 Hana Mayerová. V Berouně byli spokojeni. „Sezóna byla úspěšná, jen během povodni byl v prodeji menši pokles a teď v září, když se ochladilo,“ pochválila si Mayerová. Při odbytu sázeli na prodej přímo uvnitř firmy, kde dokonce existovala non-stop prodejna.
V areálu pivovaru se konaly dne 27. a 28.září 2003 Pivní slavnosti. Návštěvníky čekala taneční zábava se zdickou skupinou Nablind, nabídky piv z dalších pivovarů a občerstvení. Pro děti byly připraveny atrakce (kolotoče, skákací hrad).
Pivovarskému bálu patřil minipivovar dne 21.2.2004. V programu nechyběla živá hudba, předtančení, tombola nebo půlnoční ohňostroj.

V září 2003 se v minipivovaru prodávalo lahvové 1,5 l PET pivo: světlá 11° za 30 Kč, tmavá 13° za 40 Kč; čepovaný kvasnicový Berounský medvěd 11° za 15 Kč, 13° tmavý nefiltrovaný za 17 Kč.

V roce 2004 pivovar obměnil etikety. Nový design byl dílem Honzy Vyčítala. V prosinci zde bylo nabízena speciální světlá čtrnáctka. Tmavý ležák byl čepován v restauraci za 20 Kč.
Restaurace měla v létě 2005 otevřeno Po-Pá od 8 do 22 hod, v sobotu 9 – 23 hodin a v neděli 9 – 20 hodin. Světlou jedenáctku jste pořídíli točenou za 15 Kč 0,5 l, za 10 Kč 0,3 l a za 30 Kč 1,5l v PET lahvi. Tmavá třináctka byla za 20 Kč 0,5 l, 15 Kč 0,3 l a 40 Kč 1,5 l v PET lahvi. Lahvové pivo šlo zakoupit i nonstop ve „vrátnici“ před pivovarem.
Také v srpnu 2005 jste ochutnali v točené podobě v restauraci minipivovaru světlou jedenáctku za 15 Kč (0,5 l), zdejší tmavá třináctka byla za 20 Kč. Balení v 1,5 l PET lahvích jste koupili přímo v šenku nebo nonstop na blízké vrátnici za ceny 30 Kč a 40 Kč.
V minipivovaru byla v lednu 2007 k dostání kvasnicová 11, tmavá 13 a od vánoc ještě 14 Klepáček. Cena jedenáctky byla 15 Kč točená a 10 Kč v PET.
Světlá jedenáctka v PET lahvích koncem ledna 2007 byla za 35,- Kč a tmavá 13° za 45,- Kč.
„Pokud by tu přímo u nádraží náš minipivovar nestál, Beroun by určitě nenavštívilo množství lidí, kteří přímo putují po pivních zvláštnostech. U nás to pojmou jako pivní exkurzi, pochutnají si, napojí se, a pak vyrazí do města za skutečnými medvědy,“ řekla spolumajitelka pivovaru Hana Majerová. O sílícím zájmu o pivní turistiku podle ní svědčila vysoká návštěvnost jejich webových stránek.
Dne 24.3.2007 se ve Zvíkovském Podhradí uskutečnila historicky první celonárodní soutěže o Jarní cenu českých sládků určené minipivovarům. Nejlepším polotmavým ležákem byl vyhodnocen Berounský medvěd.
Sládek pivovaru připravil v dubnu 2007 na hrnčířské trhy 17 tmavý speciál.
V červenci 2007 byla v minipivovaru varna stále na přímý otop, tedy na dřevo. PET lahve se stále plnili ručně.
V první polovině roku 2008 v pivovaru došlo k přestavbě technologie (na tanky) a výroba se načas zastavila.
V Berouně byla v září 2008 na čepu stále světlá 11 a tmavá 13, PET lahve světlá 11 za 35 Kč,tmavá 13 za 45 Kč a světlá 14 Klepáček za 55 Kč.
V červnu 2009 minipivovar uvařil 18° polotmavý speciál Grizzly.
V listopadu 2009 se v minipivovaru čepovalo pivo Berounský Klepáček 14% za 22 Kč, Berounský medvěd 11 % za 17 Kč, Berounský medvěd 13 % za 22 Kč.
V Berouně v lednu 2010 zdražovat pivo nechtěli. „Uvidíme, jak to půjde. Když nám to bude vycházet dobře, tak bychom nejraději nezvyšovali vůbec,“ řekla majitelka Hana Mayerová. V pivovarské hospodě stálo například jedenáctistupňové pivo 17 korun. V Berouně měl být po celý rok 2010 k dostání takzvaný Grizlly, osmnáctistupňové pivo. „Loni jsme ho zkusili jen na určité období, ale byla po něm taková poptávka, že bude k dostání po celý rok,“ podotkla Hana Mayerová.
V Berounském medvědovi zaměstnávali na jaře 2010 jen dva pracovníky: sládka a jeho pomocníka. „Pak k nám ještě chodí paní stáčet pivo do PET lahví,“ prozradila v květnu 2010 Mayerová. Roční výstav se vyšplhal na dva tisíce hektolitrů. Nejvíc na odbyt šla světlá jedenáctka, v poslední době si lidé oblíbili i osmnáctku grizzly. A protože kapacita pivovaru v Berouně byla naplněná, měl Václav Mayer v plánu otevřít další pivovar v Suchomastech. O tom, že si za tu dobu berounské pivo našlo mezi pivními štamgasty své příznivce, svědčilo i to, že na medvěda sem jezdí i lidé z větších dálek. „Často k nám jezdí cyklisté, ale i lidé z Prahy. Je výhoda, že jsme kousek od nádraží,“ pochvalila si Mayerová. Medvěda v PET lahvích tu lidé seženou čtyřiadvacet hodin denně. Navíc berounský pivovar zařadil mezi nejlepší svého druhu v Česku i britský list The Times. Autor pivního průvodce Evan Rail vybral deset nejzajímavějších pivovarů – první dvě místa zaujaly varny v těsném sousedství Prahy v Chýni a Berouně. Do berounského pivovaru ovšem nesměřují jen pivní znalci, ale i filmaři. Za jeho zdmi se natáčel snímek s Angelinou Jolieovou či domácí film Vlna. A ještě jedno unikum si pivovar u Berounky držel: ve varnách se totiž netopilo plynem, ale dřívím. „Troufla bych si říci, že nikde jinde v pivovaru varny na přímý otop nemají,“ dodala Mayerová.
Minipivovar v listopadu 2010 nabízel pivo Berounský medvěd světlá jedenáctka, polotmavá čtrnáctka, tmavá třináctka a polotmavá 18.
Do vánočního vaření se pustil i Berounský medvěd. „Bude to čtrnáctka, polotmavý ležák v jedenapůllitrové lahvi Vánoční medvěd za padesát pět korun. Jinak se připravte na speciál Tmavý porter. Je to osmnáctka a za litrovku zaplatíte padesátikorunu,“ řekla v prosinci 2010 majitelka pivovaru Hana Mayerová.
Minipivovar v březnu 2011 vařil piva Berounský medvěd 11° světlá, Berounský medvěd 13° tmavá, Berounský medvěd 14° polotmavá a Berounský Grizzly18° tmavá. Sládkem byl Petr Černý.
Od velikonoc roku 2011 byla na čepu novinka v podobě světlé osmičky.
Velikonoční hit připravili v roce 2011 v Berouně. Pivovar uvařil pivo zlaté a zelené. „Zlatá bude jedenáctka, zelená čtrnáctka, do prodeje půjdou v tento pátek. Lidé si je mohou koupit třeba ve vrátnici pivovaru. Tady je otevřeno dvacet čtyři hodin denně,“ uvedla majitelka pivovaru Hana Mayerová.
V červnu 2011 již bylo na čepu světlé výčepní pivo pro žíznivé sportovce s názvem 8° Cyklista.
V polovině dubna 2012 bylo nabízeno: Berounský medvěd 11° světlá, 11° polotmavá medová, Berounský Klepáček 14° polotmavá, Berounský Grizzly 18° polotmavá.
Dne 16.12.2012 na čepu Berounský medvěd 11° medové (20 Kč), Berounský Klepáček 14° polotmavá (25 Kč) , Zlatý Kůň 11° (20 Kč), 13° tmavé (25 Kč).
Dne 8.11. 2013 na čepu novika Výroční ležák světlý 15° Lord.

Výstav piva
rok 2001: 179 hl
rok 2002: 350 hl
rok 2003: 294 hl
rok 2004: 316 hl
rok 2005: 144 hl

You may also like...