- Restaurace a minipivovar Pivovarský dům od 1. července 2022 změnil po téměř 25 letech fungování své majitele. Celá restaurace přešla pod skupinu Benedict group, která se již v roce 2020 zasadila o rekonstrukci a znovuobnovení Pivovarského klubu v Křižíkově ulici, dnes nesoucího název Pivovarský klub Benedict. Zdejší minipivovar bude provozovat Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha. Prostory restaurace v Pivovarském domě proto projdou rekonstrukcí.
- V dubnu 2022 se zde pivo nevařilo. Na čepu pivo z břevnovského minipivovaru.
- Imperial Lager 20 % EPM jako speciál měsíce listopadu 2021. Jednalo se o spodně kvašené pivo plzeňského typu, vařené dvourmutovou technologií ze světlého sladu a chmelené Žateckým poloraným červeňákem.
- V březnu 2021 v prodeji Zelené kopřivové pivo. Alk.: 5,2 %. Světlý ochucený ležák.
- V září 2020 speciál měsíce – Limetkové pivo. Svrchně kvašené pšeničné pivo s přírodní šťávou z limetky. EPM 11,30 %.
- V říjnu 2018 na čepu Weizen bock 16 % jako speciál měsíce.
- V květnu 2018 na čepu nový speciál – tmavá pšenice 11 %.
- Pivovarský dům nabízel v dubnu 2018 speciál měsíce – Porter. Vyroben ve spolupráci se sesterským Břevnovským pivovarem Sv.Vojtěcha. Svrchně kvašené pivo uvařené z českého, bavorského, barvicího a žitného sladu, z praženého žita a ŽPČ. EPM 17 % 7 % alk 26 IBU
Starší info:
Minipivovar založen roku 1998. Vyrostl na místě bývalé prodejny sportovních potřeb. Pivovar má kapacitu 1 000 hl ročně. Majitelé zvolili ideální lokalitu. Zastávka tramvaje je téměř u vchodu, metro jen pár kroků odtud a odborníci také na dosah – ve stejném domě totiž sídlí od roku 1937 Výzkumný ústav pivovarský a sladařský. V minipivovaru v této restauraci se vyrábí především český klasický ležák. Můžete zkusit světlý, tmavý nebo řezaný a při ochutnávání přes prosklenou stěnu sledovat kvasící pivo (na první pohled vypadá jako obrovský čerstvě upečený piškotový koláč). Interiér restaurace, jehož dominantou je dvounádobová varna, je dotvářen kolekcí žánrových obrázků ze současných i zaniklých pivovarů. K vidění je i sbírka českého pivního skla a Muzeum pivovarských strojů, pečlivě restaurovaná, dnes již historická zařízení, dokumentující vývoj výroby piva. Schody do suterénu vedou do místnosti nazývané Pivovarská šalanda. Hostům se tu nabízí jedinečná možnost zpestřit si zábavu vlastní hudbou a zpěvem. K dispozici je pianino, kontrabas, případně i další hudební nástroje. Ještě než začnete popíjet, přečtěte si pro jistotu důležité upozornění na nápojovém lístku: „Prosíme, když pijete, neřiďte.“ Máte pak na výběr. Buď si dopřát trochu alkoholu a odejít pěšky, odjet MHD či taxíkem či spoléhat na přátele – řidiče abstinenty, nebo si dát jen limonádu a koupit si zásobu na doma. Pětilitrový soudek je sice trochu těžší do ruky, zato jej dostanete i s vestavěnou pípou. Tím ale nabídka pivovaru zdaleka nekončí. Mnozí zvědaví hosté sem totiž chodí okusit tekuté speciality, které jinde nenajdou. Zejména příznivci klasického moku na ně koukají velmi nedůvěřivě. Kávové, banánové nebo višňové pivo je skutečně velmi netradiční a ten, kdo je zvyklý na klasické pivo, by měl své chuťové buňky předem připravit. Jestli rádi experimentujete, nenechte si rozhodně ujít speciální vynález pivovaru – Šamp – pivní sekt. O zážitek otevírání šampusové lahve nepřijdete, neboť i pivní Šamp se podává v půllitrové lahvi za 45 korun. Všechna piva jsou vařena na bázi českého piva – první dojem při napití je chuť chmeleného piva, až potom se projeví příslušná slabá příchuť, piva nebývají sladká. Pro opravdu velmi odvážné mají v pivovaru přichystané pivní míšené nápoje. Patrně nejstravitelnější je Piko. Tato směs piva s colou má nejen velmi nízké procento alkoholu (cca 1,5 %), ale většinou chutná i těm, kteří dosud nepřišli na chuť tradičnímu pivu. Šárčiny vnady nebo Ctiradova smrt (světlý nebo tmavý ležák smíchaný s medovinou) lákají spíše svým názvem, ale nakonec nezklamou ani chutí. Ale pozor, samotné názvy napovídají, že jsou tyto dva nápoje zrádné a jedna až dvě sklenice většinou stačí. Bloody Pepík vyžaduje silnější žaludek. Název napovídá, že jde o trochu jinou verzi známého koktejlu míchaného z rajčatové šťávy. V Pivovarském domě se ale nechlubí jen vlastními produkty. Z Belgie, která je známá výrobou mnoha druhů piv s ovocnou příchutí, jsou ve zvláštní nabídce dva pivní speciály. Hoegaarden Verboden Vrucht a Belle-vue Kriek. Nemáte-li vedle sebe Belgičana, vězte, že to první je Zakázané ovoce a druhé Třešňové pivo. Třetinka každého přijde na 95 korun. jen chléb. Kapacita: 150 míst, z toho 45 v salonku a 40 v šalandě Otevírací doba: Pondělí – Neděle 11:00 – 23:30 hodin.
Již tradičně minipivovar v Praze výběr svých speciálních piv rozšířil ke konci roku 2001 o vánoční vanilkové pivo. Cena za 0,3 l byla 24,50 Kč, podávalo se s vánočním vanilkovým rohlíčkem.
O výrobu piva se stará devětadvacetiletý sládek Martin Pišín. Za pět let existence pivovárku s restaurací, pro kterou jsou na tuzemské poměry netradiční nápoje určeny, se už podle něj lidé naučili na speciální piva chodit. Nabídka se navíc i obměňuje sládek už vařil i eukalyptové pivo, na Vánoce se stalo tradicí vyrábět pivo vanilkové. „Byla pro mě výzva jít pracovat sice do malého, ale netradičního pivovaru. Navíc je to moc zajímavá práce, protože člověk se tady stará o vše od uvaření várky až po ležácký sklep,“ řekl Pišín, který 30. září 2002 odpoledne vařil tmavý klasický ležák. Největší zájem však podle něj panuje o pšeničné pivo, ta ovocná lidé spíše ochutnávají jak se říká, přijdou na jedno. Někteří se však vracejí a u jednoho nezůstává. „Vaříme pivo zhruba čtyřikrát týdně, přesto se celkový výstav pivovárku pohybuje pouze kolem 750 hl za rok,“ řekl muž, který se stal sládkem díky průměrnému prospěchu na základní škole. Bavila ho totiž chemie, ale neuměl ji až tak dobře, aby si troufl na chemickou průmyslovku. Proto se přihlásil na kvasnou potravinářskou technologii. Pivo ho „chytlo“, má je rád, nyní už podle svých slov někdy až moc. „Po škole jsem nastoupil do pokusného vývojového střediska v Braníku, které spadá pod Výzkumný ústav pivovarský a sladařský. Dva roky jsem pak pracoval i ve velkém pivovaru,“ zavzpomínal Pišín, který „své“ pivo pije rád, ale s přáteli někdy zajde i na konkurenci.
V restauraci Pivovarský dům v Ječné se člověk ocitne v příjemném prostředí, vyvedeném v tmavém dřevu, přední části dominuje výčepní pult s krásnou pípou. S pivem se přitom host nemusí setkat pouze ve „skle“. Je i součástí receptur některých z mnoha nabízených jídel – ať už to jsou krůtí prsa nebo králík po sladovnicku, pikantní vepřové plátky na pivu nebo pivovarský guláš. A ceny? Většinou kolem sta až sto padesáti korun, podle toho, jestli je porce velikosti standard, nebo lux. Co se týče piva, restaurace nyní nabízí na stůl zajímavost, takzvanou žirafu. „Chcete to zkusit?“ ptá se servírka a po souhlasném odkývání se na stole objevuje vysoký skleněný válec s kohoutem. „Máte v něm osm piv za cenu sedmi,“ dodává k českému klasickému ležáku, který v Pivovarském domě vaří.
V Pivovarském domě dne 26.4.2004 ochutnávali vzorky světlých a tmavých piv lidé od fochu. Bedřich Krátký z Novoměstského pivovaru, Ivan Chramosil z pivovaru U Fleků s Martin Matuška z Klášterního pivovaru Svatý Norbert oceňovali hustotu, výšku a stabilitu pěny, jiskru, chuť, vůči a hořkost točeného moku. Nakonec se shodli, že ideální pivo neexistuje, protože každému chutná něco jiného. Organizátoři svetpiva. cz a Výzkumný ústav pivovarský a sladařský z Lipové ulice chtějí pokračovat nejen v ochutnávkách pro veřejnost, ale chystají vyškolit i diplomované pivaře.
Ceny piva v srpnu 1999, dubnu 2001: Ležák klasický světlý a tmavý (0,5 l) – 22,50 Kč; Pšeničné pivo (0,3 l) – 22,50 Kč; Kávové pivo, pivo Eukalyptus (0,3 l) – 22,50 Kč; Pivní sekt (láhev 0,5 l) – 45 Kč; pivní koktejl Bloody Pepík (0,3 l) – 15 Kč; pivní koktejl Piko (0,3 l) – 19,50 Kč.
Ceny piva v lednu 2003: světlý a tmavý ležák za 24,50 Kč/0,5 l, Šamp v lahvi za 45,- Kč/0,5l, ostatní speciály (višňové, kávové, banánové, pšeničné) za 24,50 Kč /0,3l. Čepovali i „koštovky“ čítající 10,- Kč/0,1l.
Nabídka a ceny piva v květnu 2004: světlý a tmavý ležák – 0,5 l za 28,50 – 0,3 l za 17.50. Bylo možnost objednat si „žirafu“ – skleněný válec s výčepním kohoutkem na stůl s obsahem 8 piv za cenu sedmi piv tedy za 199,50 Kč. Speciály byly za jednotnou cenu – 0,3 l za 28,50 Kč. K mání byly višňové (i v třetinkové láhvi), pšeničné, banánové, kávové a „Májový kozlík (Bock)“ – tentokrát v podobě poolotmavé 16%. A také lahvový Šamp.
V září 2004 jste zde mohli ochutnat i Kopřivové pivo (0,33 l za 28 Kč).
V listopadu 2004 zde čepovali světlý a tmavý ležák plzeňského typu (0,5 l za 31,50 Kč), višňové, kákaové, banánové, kopřivové a chili pivo (0,3 l za 31,50 Kč). Na vánoce bylo opět čepováno vanilkové pivo.
V minipivovaru v únoru 2005 nabízeli kromě klasického českého ležáku (světlý, tmavý, řezaný – 0,5 l za 31 Kč) rovněž pšeničné, kávové, banánové, višňové, kopřivové a limetkové pivo (0,3 l za 31 Kč). Byla zde možnost ochutnávky speciálních piv (0,1 l za 12 Kč), k dispozici byla stále i tzv. žirafa na 4 l za 220 Kč (jedno pivo bylo zdarma). Pro sběratele byla k dispozici série pivních etiket za 100 Kč(banánové, světlé, tmavé, pšeničné, kávové,višňové).
Dne 16.února 2005 mělo v minipivovaru premieru Ječné pivo (světlý speciální ležák, nefiltrovaný) cena 0,3 za 31,50 Kč.
Zhruba 20 hl speciálního piva se šampaňskými kvasinkami ročně vyrobila společnost Pivo Praha spolu s Měšťanským pivovarem ve Strakonicích. Toto pivo měli v oblibě především Rusové a Britové.
Na podzim 2005 si Pivovarský dům otevřel filiálku Pivovarský klub na adrese Praha-Karlín, Křižíkova 17. Bez pivovaru sice, ale zato s více než stovkou lahvových piv na výběr a nejméně šesti pivy na čepu. Na uvítanou nabídla nová hospoda prvním hostům pivo Křižíkovu Sedmnáctku, kterou pro ni uvařili v Ječné. Jen pár dní po první „otvíračce“ Pivovarský klub přivítal vzácného hosta z USA. Ze Sladařských dnů, které se tou dobou v ČR konaly, si sem „zaskočil na jedno“ Garrett Oliver, sládek pivovaru Brooklyn Brewery, jinak také vynikající degustátor a vynálezce několika pivních receptů, jež získaly řadu ocenění po celém světě. Je také autorem knihy o jídle a stolování s pivem nazvané The Brewmaster’s Table.
K již tradičnímu kávovému, banánovému, a višňovému pivu v roce 2005 přibylo kopřivové, limetkové a bylinkové. Na vánoce 2005 minipivovar připravil vánoční vanilkové. Pro nově otevřenou restauraci Pivovarsky klub, (Křižíkova 17, Praha 8 – naproti Hudebnímu divadlu) vařil speciální Křižíkovu 17°, která se točila pouze tam. V minipivovaru v roce 2005 rovněž uvařili jednu várku zcela unikátního Ovesného piva.
„Lidé jsou schopni jet přes celou Prahu za něčím netradičním, co jim chutná a jinde nenajdou. Když jsme před osmi lety začali s třešňovým pivem, mnozí se nám smáli. Teď je to naše stálice,“ řekl v březnu 2006 vedoucí Pivovarského domu Aleš Dočkal. V nabídce bylo i pivo kávové, banánové, kopřivové a nově i borůvkové. „Pražané přestávají být konzervativní a rádi experimentují. Výroba se nám několikanásobně zvedla,“ podotkl. Dne 7.3.2006 se v Pivovarském klubu v premiéře představila česká novinka – pivo z nakuřovaného sladu, známého hlavně v Německu. „Ovšem vaří se u nás v Pivovarském domě,“ nezapomněl podotknout Dočkal, který šéfoval i klubu v Karlíně. „Název piva Čouda je i vzpomínkou na staré časy. Ke každému pivovaru mimo sládka či pana spilečného patřil i čouda neboli topič na varně,“ podotkl Dočkal.
Minipivovar v dubnu 2006 nabízel: Štěpán, klasický český ležák světlý, Štěpán, klasický český ležák tmavý, pšeničné pivo, kávové pivo, banánové pivo, borůvkové pivo, Šamp – pivní sekt. V období kolem Velikonoc zde čepovali již tradiční Májový Kozlík (Bock) polotmavý speciál.
Největší rozmanitost v pivních experimentech najdou fajnšmekři v Pivovarském domě. „Asi největší divočina, kterou jsme uvařili, bylo eukalyptové pivo,“ chlubil se v červnu 2006 vedoucí minipivovaru Aleš Dočkal. Běžně na zdejším lístku najdete pivo višňové, kávové nebo banánové. Každý čtvrtek překvapí zdejší sládek hosty novinkou. „Velmi populární je kopřivové, které je nazelenalé a má jemně svíravou chuť,“ popsal jednu z lahůdek Dočkal. Stejně často vyhledávají hosté i pivo s příchutí višní. „A pijí je dámy stejně jako páni. Třeba borůvkové pivo předčilo nedávno všechny ostatní speciály,“ upozornil Aleš Dočkal.
V minipivovaru v listopadu 2006 kromě klasického sortimentu (český ležák, pivo višňové, banánové, kávové atd.) nabízeli novinkové 12-stupňové polotmavé nefiltrované Mandlové pivo.
Stálá nabídka piva (Štěpán – klasický světlý a tmavý ležák, pšeničné pivo, višňové, kávové a banánové) byla v prosinci 2006 doplněna pivem kopřivovým a již tradičním vanilkovým, které zde dělali vždy na období adventu, vánoc a konce roku.
Na velikonoční menu roku 2007 se chystali v Pivovarském domě. „Letos vaříme dva druhy – várku březňáka, což je polotmavé pivo německého typu, a pro karlínský pivovarský dům bramborové pivo. Ještě sám nevím, jak ho budeme vařit, ale bude ho jen na ochutnávku asi 30 litrů,“ svěřil se sládek Martin Vávra. Jedna pivní várka se připravovala zhruba dvanáct hodin, dalších sedm až osm dní kvasilo v kádích a pak pivo putovalo do ležáckých tanků, kde zrálo zhruba měsíc. Přičemž platilo – čím déle si ležák poleží, tím je nápoj čistší a jeho chuť zakulacenější.
Bramborové pivo, které nejspíš nemělo ani obdoby v Evropě, bylo poprvé uvedeno na trh ve středu 11.4.2007 v Pivovarském Klubu v Karlíně.
Lidé, kterým se o letních prázdninách stýskalo po exotických dálkách, si mohli zajít alespoň na jedno do pivního klubu v Karlíně. Na čepu tam v červenci 2007 měli světlé pivo uvařené z bolivijské obilniny quinoa. Matka všech obilných zrn, jak si jihoameričtí indiáni tuto plodinu pojmenovali, měla po uvaření jemnou, lehce oříškovou chuť. „Znát je to i na pivu, ovšem musí se vychutnávat,“ radil Martin Vávra, sládek Pivovarnického domu, kde se obilné pivo vařilo. Stejně jako v amerických či anglických pubech to vonělo i v Ječné. Narazili tu dvojitý India Pale Ale neboli hluboce prokvašené pivo polotmavé barvy s téměř sedmi procenty alkoholu. Toto pivo bylo třikrát hořčejší než běžná dvanáctka.
Vanilkové aroma už od první adventní neděle roku 2007 přitahovalo návštěvníky Pivovarnického domu. Speciální vanilkové pivo se čepovalo do třetinkových sklenic, ke každé objednávce dostal host pocukrovaný rohlíček. K celé várce jich museli napéct rovné tři tisíce.
Produkce pražského minipivovaru vypadala již delší dobu podobně: klasický český ležák světlý, klasický český ležák tmavý, pšeničné pivo, kávové pivo, banánové pivo, višňové pivo, kopřivové pivo + jeden další speciál, který se v průběhu roku neustále obměňoval. Všechna piva nesla obchodní název Štěpán.
Pivovar bodoval v soutěži Jarní cena českých sládků (15.3.2008). Odborníci ochutnávali piva ve Zvíkovském Podhradí. Do tamního pivovarského dvora se sjeli zástupci jednatřiceti malých pivovarů z Čech, Moravy, ale také ze Slovenska. Degustátoři posuzovali pěnivý mok v šesti kolech. Komise hodnotila vždy pět vzorků. Sledovala barvu, chuť i vůni. Druhého ročníku soutěže se mohly účastnit jen malé pivovary s výstavem do pěti tisíc hektolitrů ročně. Poprvé se v roce 2008 udělovala i cena za nejlepší pšeničné pivo – první místo tu právě obsadil pražský Pivovarský dům.
V Pivovarském domě uvařili již tradiční vanilkové pivo, které se podávalo s vanilkovým rohlíčkem. „Po zkušenostech z minulých let jsme nechali upéct více než tři tisíce vanilkových rohlíčků,“ řekl spolumajitel Václav Potěšil. „Letošní premiérou bude výjimečné tokajské pivo, vyrobené z tokajské esence a akátového medu,“ pokračoval Potěšil. Neobvyklá piva se točila od 1. prosince 2008 až do konce adventu.
Na konci roku 2008 pivovar uvařil 16° polotmavý speciál Tokaj .
V únoru 2009 pivovar uvařil speciální Winter Stout 14°.
Do jarní degustační soutěže sládků se v roce 2009 přihlásil rekordní počet minipivovarů. Dne 21.3.2009 v Pivovarském dvoře ve Zvíkovském Podhradí mezi sebou soupeřilo 38 výrobců, kteří přivezli celkem 130 druhů piv. V kategorii tmavé ležáky zvítězil Štěpán.
„Zatímco některé pivovary přicházejí se zeleným pivem pouze před Velikonocemi, my máme speciální zelené kopřivové pivo v nabídce po celý rok. Jedná se o pivo s přídavkem přírodního kopřivového extraktu,“ informoval v dubnu 2009 Václav Potěšil, spolumajitel Pivovarského domu. Zde bylo na čepu obvykle 8 druhů piva a sezóně přibývaly další. „Čtrnáctistupňový březňák, märzen, který je v nabídce od března, pomalu dochází, ale ve sklepě je již navařený májový kozlík, bock, který začneme točit na 1. Máje,“ doplnil Potěšil.
Pivovarský dům v červnu 2009 nabízel mj. 11° polotmavé pivo s příchutí chilli .
V Pivovarském klubu v Karlíně prodávali v prosinci 2009 svůj Russian Imperial Stout v limitované edici lahví s patentním uzávěrem s číslovanou etiketou.
Firma PIVO Praha se rozhodla vyzkoušet, jak bude chutnat biopivo a jak velký rozdíl bude od klasického ležák. Proto v Pivovarském domě na jaře 2010 uvařili první Biopivo v ČR. Jednalo se o světlý ležák vyrobený z Německého sladu, Novozélandského chmele a upravené vody. Jak bylo v minipivovaru běžné, v průběhu výroby nebyly do piva přidávány žádné přídavné látky, takže i když výrobní postup nebyl certifikován, šlo toto pivo označit jako první pokus o biopivo vyrobené v ČR.
Minipivovar v červnu 2010 nabídl novinkově Letní stout.
V září 2010 minipivovar nabízel mj. i Imperial Stout 21 %.
Pivovarský dům na podzim 2010 uvařil pivo kategorie grodziskie, což byla svým způsobem reinkarnace pivního stylu, který se odporoučel na onen pivní svět v polovině devadesátých let v Polsku. Třetinka speciálu stála 40 Kč.
„Na Štěpána roztočíme tokajské polotmavé, do kterého se přidává šťáva z maďarských hroznů. Je to společné dílo vinařů a pivovarníků,“ vysvětlil v prosinci 2010 sládek Martin Vávra. Šestnáctistupňové pivo bylo hutné, sladké a podávalo se stejně jako vanilkové ve třetinkách.
V březnu 2011 minipivovar například nabízel piva 11° kávovou, pšeničnou, višňovou, kopřivovou, 13° Pšeničné chmelené, 13° Märzen, 18° Eyafjoll Stout.
Během května 2012 minipivovar nabízel také speciály Abbey 17°, Brown Ale 14°, Kopřivové pivo 12°.
„V poslední době jsou především u mladých populární i svrchně kvašená piva a jiné speciální druhy piva. Český konzument na ně nebyl zvyklý a až cestováním zjistil, že jsou také chutná,“ mínil v květnu 2012 jeden ze spolumajitelů Pivovarského domu Michal Černý. „Vaříme kolem tisíce hektolitrů piva ročně a všechno se spotřebuje. Myslím si, že kouzlo spočívá především v autentičnosti výroby,“ tvrdil také Černý s tím, že zájem je podle něj momentálně i přes vlivy krize stabilizovaný.
Dne 31.12.2013 na čepu speciál 16° Tokajské (44 Kč).
Od 30.4.2014 na čepu Štěpán Märzen 14°.
Dne 12.6. na čepu letní borůvkové pivo.
Na Festivalu minipivovarů dne 14.6. se minipivovar prezentoval kopřivovým a kávovým pivem.
Od 3.9. v Pivovarském domě novinka Opuntia Ale.
Dne 4.9. na čepu další novinka – belgický typ piva Saison.
Speciálně pro hospůdku První Pivní Tramway minipivovar uvařil pivo Tramway Ale 11°.
Na podzim byl na čepu speciál Grodziskie (staropolské pšeničné).
Dne 10.10. na čepu Světlý a tmavý ležák, Pšeničné pivo, Višňové pivo, Kávové pivo, Banánové pivo, Kopřivové pivo a současný speciál měsíce – Chilli 11% (ležák s příjemně pikantním a hřejivým dozvukem chilli).
Dne 1.12.2014 na čepu vánoční speciál – Vanilkový ležák (spodně kvašený český ležák).
Od 1.3.2015 na čepu opět dva speciály. Prvním z nich byl Märzen. 14 %, druhý speciál byl IPA 15 %.
Výstav piva:
rok 1998: 450 hl
rok 1999: 700 hl
rok 2000: 630 hl
rok 2001: 560 hl
rok 2002: 582 hl
rok 2003: 597 hl
rok 2004: 696 hl
rok 2005: 867 hl |
fotogalerie
etikety
tácky
