Osudy zaniklých pivovarů – Pivovar Teplice

Královna Judita Durynská založila v místech dnešního města Teplice v polovině 12. století klášter benediktinek. Později vznikla u kláštera tržní ves. Na konci 13. století teplické jeptišky s pomocí německých kolonistů u kláštera založily město. Ve fragmentu nejstarší městské knihy z roku 1449 je zmiňováno např. právo vařit pivo či právo mílové.

Po vyplenění kláštera míšeňskými vojsky v červnu 1426 a jeho následném požáru opuštěné panství s klášterem i městem zabral husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic.

Město Teplice se tak stalo poddané světské vrchnosti. V držení panství se následně rychle vystřídali příslušníci různých českých i saských rodů.

Po bitvě na Bílé hoře zkonfiskované panství získal polní maršál Jan Aldringen, posléze je převzala jeho sestra Anna, provdaná za Jeronýma Claryho, kterému císař umožnil používat spojené jméno obou rodů – Clary-Aldringenové. S touto šlechtou zůstaly osudy města po staletí spjaty.

Prapočátky teplického pivovarnictví bychom mohli hledat samozřejmě v rodinných kotlích právovárečných domů. Později se vývoj posunul ke společnému pivovaru měšťanů. Zásadnější pro pěnivý mok ve městě však bylo pivovarnictví vrchnosti.
Právo vařit a čepovat pivo potvrdil Tepličanům sám císař Rudolf II. svým majestátem z roku 1581.

O pivovaru jako takovém se dá hovořit přibližně v polovině 16. století. Zámecký pivovar stál v dnešní Dlouhé ulici. Zisky z prodejů pěnivého moku a limity kapacity současného podniku přiměly teplické pány Clary-Aldringeny k výstavbě zcela nového provozu vně města při cestě k obci Trnovany.

Nový pivovar zahájil roku 1671 provoz a starý byl uzavřen v roce 1696.

Trnovany dlouho zůstávaly jen zemědělskou obcí, s usedlostmi soustředěnými kolem návsi. Její poloha při silnici směrem na Ústí nad Labem však dala předpoklad dalšímu rozvoji.

Provoz trnovanského pivovaru, vyrábějícího mok z převážně vlastního chmele pěstovaného tehdy v okolí Teplic, se velmi rychle navyšoval. Jednotlivé pivovarské provozy byly postupně modernizovány a dovybavovány.

Provozní budovy byly původně rozestavěny po obou stranách silnice z Teplic, přičemž byly propojeny podzemními chodbami. Na jedné straně byla varna, kvasné prostory a bednárna, na druhé straně cesty stála sladovna. V roce 1859 přešel pivovar na parní pohon.

K významné přestavbě starého Knížecího pivovaru došlo v roce 1876. V roce 1907 pak bylo rozhodnuto o výstavbě zcela nové budovy mezi hlavní silnicí a železniční tratí z Teplic do Ústí nad Labem.

Stavbou nového provozu byl pověřen místní stavitel Karel Rieger. Výsledkem jeho povedené práce byla hlavní budova, viditelná už zdaleka a to nejen pro svou výšku, ale také pro malebný vzhled, zcela odlišný od okolních staveb.
Vybavení pivovarského zařízení tehdy dodala tradiční firma Ringhoffer z Prahy. Varna umožnila roční výstav až 75 000 hl piva ročně. První várka proběhla dne 1. března 1908. Na kvalitu pěnivého moku měla svůj kladný vliv rovněž pramenitá horská voda, přiváděná sem zvláštním potrubím až z Dubí v Krušných horách.

Vařilo se pivo pod značkou Turner Clary Bräu (Turner Bier). Piva se těšila velké oblibě u konzumentů. O této skutečnosti snad svědčí i roční výstav piva – blížil se k 60 000 hl.

Rod Clary-Aldringen vlastnil pivovar až do roku 1945, kdy byl provoz vyvlastněn na základě Benešových dekretů. V letech 1948-1959 byl podnik součástí uskupení Krušnohorské pivovary n. p., v letech 1960-1976 se teplické pivo vařilo pod hlavičkou Severočeské pivovary n. p.

Po roce 1948 zde vařili pěnivý mok s etiketami např. Trnovanské pivo, Teplický 12° ležák, Doubravan 11°, Severočeský Zlatovar 11°, Extep 12°.

Nový teplický pivovar byl zrušen v roce 1976 rozhodnutím státních orgánů nejspíše z důvodu koncentrace výroby do větších podniků.

Vhodné klima pivovarských sklepů se poté využívalo asi do poloviny 80. let pro dozrávání sýru Niva. Následovala změna pivovaru na tržnici.

V období po listopadu 1989 areál pivovaru většinou chátral.

Roku 2006 získala plzeňská firma InterCora povolení k demolici budovy někdejšího pivovaru. Stavební úřad rozhodl o stržení budovy také proto, že nebyla zapsaná na seznamu památek.

Ještě po vydání demoličního výměru se o záchranu Knížecího pivovaru pokusil tehdejší památkář teplického magistrátu Radek Spála. V červnu 2006 podal na ministerstvo kultury jako soukromá osoba návrh na prohlášení souboru budov a sklepů pivovaru kulturní památkou. Jeho kolegové před 20 lety totiž na historický objekt pozapomněli.

Ministerstvo kultury ČR pozdní snahu o záchranu pivovaru svým rozhodnutím z října 2006 nepodpořilo. Investice na rekonstrukci by totiž byly tak vysoké, že z ekonomických hledisek nebylo schopno prosadit prohlášení pivovaru za kulturní památku proti vůli vlastníka.

Historicky nejcennější byla zadní část traktu, tak zvaná lahvárna, jež nesla znaky barokní stavby.

Firma InterCora dne 9. 1. 2007 zahájila demolici pivovaru. Na místě historické budovy bylo naplánováno vybudování supermarketu. Pivovar byl dne 11. 3. 2007 definitivně zbořen. Zmizel tak navždy další z historických objektů.

V místě je dnes obchodní středisko Penny market a jídelna McDonalds.

Prameny:
www.teplice.cz/dejiny-mesta/ms-1036/p1=1036
www.iteplice.cz/stare-teplice_zboreny_knizeci_pivovar.html
www.teplicky.denik.cz/zpravy_region/misto-pivovaru-bude-mekac20090520.html
www.mapy.cz