Vaření piva v Lošticích

Právo várečné v Lošticích náleželo od středověku 25 nákladníkům, majitelům „výsadních domů“ na náměstí.
Právovárečný pivovar
Pivovar byl někdy v 17. století postaven nákladem obce, jež jako celek rovněž měla várečné právo. Jakým způsobem toho práva nabyla, není známo. Jen tolik je jisto, že dům roku 1581 obcí koupený a v letech 1598 upravený na radnici byl výsadní, a že snad vzhledem k němu patřil obci várečný podíl, neměla-li ho již předtím. Náhled, že je měšťanstvo obci popustilo, vyskytuje se teprve počátkem 19. století. Též o ročním počtu várek obecních se nelze určitě vyslovit pro nedostatek zpráv. Roku 1701 je řeč o jedné, 1708 o pěti. Zdá se, že právem bývala toliko jediná, že však v letech, kdy mimořádné výdaje obecní byly veliké, se souhlasem nákladníků se jich vařilo víc. Když byl souhlas odepřen, nastávaly třenice mezi maloměšťany a nákladníky. V té době byly vedeny tak jako jinde tzv. pořád-kové várky (Reihegebrüe) a další zařízení, že každý právovárečník byl povinen dle pořadí pivo ve svém domě vyrobené tamtéž čepovat, a když byl hotov, přišla řada na druhého, jenž musel pivo uva-řiti a čepovati. Výčepní inventář jako sklenice, cimenty, stoly a lavice byly společným majetkem právovarečného měšťanstva a přenášely se od jednoho k druhému, jak to dle pořadí kdo potřeboval. Tehdy nebylo v Lošticích mimo „pořádkové“ šenkýře jiných hostinských.

Pivovar stával na náměstí a byl obecním majetkem, vydání na opravu budovy a náčiní hradilo se z obecních důchodů. Výsada vární nebyla dosavadním domům právovarečným knihovně vtělena. Při krajské komisi dne 2. prosince 1743 byla výsada vaření piva uznána na výnosné právo obecní. Za-pomnělo-li se okolnosti, že právo várečné od nepaměti provozovali výhradně toliko majitelé 25 domů, dalo se z oněch tří důvodů lehce dokazovat, že výsada náleží veškeré obci, jakožto celku. Dne 24. ledna 1744 sešla se obec na valnou hromadu v radním domě, kde byl přečten, schválen a 96 občany podepsán memorial určený vrchnosti, aby výsada varní přiřčena byla obci.

Dne 5. 10. 1786 byly guberniálním dekretem zrušeny „pořádkové várky a výčepnictví“, v Lošticích vznikly stálé, samostatné hostince, ale vždy jen z těch 25 oprávněných domů rynkovních. O hodně později vznikly hostince také v ulicích, ale vždy bylo jim oprávnění k výčepu uděleno od právova-rečného měšťanstva s výslovnou podmínkou, že budou veškeré potřebné nápoje odebírat z jejich pivovaru a nedovolí si dovoz cizího piva.

Stavba nového pivovaru
Stav pivovaru patrně od 19. století plně nevyhovoval. Cestu k laciné novostavbě pivovaru zkoušeli měšťané již v roce 1830. Že prý erár, jakožto majitel císařské silnice, mohl a měl by postaviti nový pivovar, jelikož nynější je pasáží nebezpečný. Z návodu nákladníků tázal se tedy magistrát eráru, neměl-li by se pivovar kvůli všeobecnému dobru zbořit, a jakou náhradu by erár byl ochoten za to poskytnouti. Ale erár nebyl ochoten pranic.
Výtka ke stavu pivovaru směřovala v roce 1836 i od vizitace Loštic rytířem Widmannem, který byl krajským komisařem v Olomouci. Úřední zpráva z jeho pera – přinesl ji krajský posel za týden po jeho odjezdu – zněla rozmrzele, měla příchuť nakyslou. Pivovar stojící uprostřed náměstí, těsně podle císařské silnice, je prý velmi chatrný na střeše i zdivu vadí pasáži, kouřem a výpary otravuje okolí a mohl by zavinit požár. Má se tedy jednat o jeho zboření a přenesení na jiné odlehlé a vhodnější místo. Než se ale se stavbou nového pivovaru začalo, trvalo to ještě několik let.

Mezitím od roku 1837 začali měšťané svůj pivovar pronajímat.
Nejdříve byl propachtován Vojtěchu Klatovskému, jenž dne 24. 1. 1837 vařil prvou várku. Bližší podmínky nejsou známy, jen z účtů seznáváme, že roku 1838 a 1839 platil ročně 1332 zl. 60 kr. kon. měny pachtovného.

Čtěte také:  Po stopách zmizelých… pivovarů Plzeňska aneb Okolím Huti Heřmanovy

K obnovení pachtovní smlouvy s Vojtěchem Klatovským došlo 28. 1. 1840. Pivovar se 14. 10. 1839 veřejně dražbou u magistrátu pronajímal na základě pachtovních podmínek, z nichž vyjímáme (na dobu od poloviny roku 1840 do 31. 1. 1843). Smlouva je kolkována 7 zl.
1. vyvolávací cena pachtovní činila 980 zl. ročně pro všechny várky ročně, vyjma 4 várek ročně obci příslušejících, které se vaří vždy k Vánocům a docíleno bylo 1200 zl. pachtovného.
2. Obyčejná várka činí 9 sudů piva.
3. Vadium před dražbou nutno složiti v obnosu 500 zl., a vydražitel musí hned po vydražení složit čtvrtletní pachtovné předem.
4. Propachtovatel může si propachtovati také jeden zdejší dům a v něm libovolně čepovati, jelikož v pivovaře není bytu pro pachtýře.
5. Pachtýř přebírá veškerý inventář, ale je povinen zase v témže stavu ho vrátit.
6. Menší opravy je povinen pachtýř sám ze svého platiti a také vodu do pivovaru si přiváděti, i kdy-by zmrzla nebo vyschla.
7. Z každé várky jest povinen pachtýř sám ze svého platiti obecnímu hospodáři 18 kr. činže a měš-ťanstvu do jeho pokladny 1 zl., faráři pak 10 mázů piva.
8. Daně spotřební a jiné dávky musí platit pachtýř sám.
9. Pachtýř je povinen vařiti dobré, zdraví neškodné pivo a musí se podvoliti pravomoci loštického magistrátu.
10. Aby při skončení nájmu nepřerušila se možnost vařiti pivo ihned po skončení pachtu, musí pachtýř měsíc před skončením pachtovního poměru vykliditi sladovnu a přenechati mu část sladu a 3 dny před vypršením smlouvy pak vše ostatní.
11. Nástupce není povinen přijati od svého předchůdce větší zásobu piva než on sám přijal.
12. Cena piva musí se říditi dle cen piva velkostatku Žadlovice, Doubravice, Mohelnice a Mírova a sice dle většiny z nich.
13. Měšťanstvo se zavazuje veškeré pivo – ovšem dobré jakosti – kupovati od pachtýře i k soukromé spotřebě; kdyby některý právovarečný měšťan byl dopaden, že koupil a má cizí pivo, má se mu zkonfiskovati 10 % pachtovného, jež na tohoto měšťana připadá, má se mu sraziti a sice polovice ve prospěch pachtýře, polovice pro pokladnu měšťanstva.
14. V době stavby pivovaru nového a přenášení inventáře ze starého do nového má býti pachtýř trpě-liv a domluviti se se stavitelem, aby neutrpěl škody.

Dne 6. 12. 1842 vypachtoval pivovar Ludvík Opitz za 1200 zl. ročně.
Dne 17. 8. 1845 propachtován byl pivovar Josefu Schipkovi na dobu od 1. 9. 1845 do 31. října 1848 za 1340 zl. ročně s podmínkami jako dříve uvedenými a s těmito odchylkami: opravy měl pachtýř nésti jen do výše 2 zl., ostatní měšťané, várka měla míti 10 sudů, pivo mělo býti dobré a zdravé
Při licitaci 18. 9. 1848 vydražil pacht pivovaru Jan Seidl za 801 zl. Však pacht tento nebyl schválen, nýbrž zadán Matěji Zabuschovi, jenž podal 800 zl. Ale už za rok nemohl tento závazkům vyhověti a proto dán byl pivovar dne 4. 11. 1849 za souhlasu měšťanstva i magistrátu do pachtu Josefu Kostia-lovi z Uničova (od 15. 11. 1849 do 31. 10. 1851 za 800 zl. ročně), 18. kr. podpalného a 1 zl. z každé várky do obecní pokladny, 1 kr. z každého mázu šenkýřům (Schönkerlohn).
Dle zprávy magistrátu ze 14. 2. 1847 na krajský úřad do Olomouce vařil pivovar průměrně 36 várek ročně po 10 sudech. daň výdělková činila 10 zl.

K nové dražbě došlo 19. 9. 1851 následkem výměru obecního úřadu z 11. 8. 1851 č. 713 a to na zá-kladě pachtovních podmínek ze dne 9. 8. 1851 a vypachtoval pivovar loštický občan Alois Rotschein za nejvyšší podání 1101 zl. na dobu od 1. 11. 1851 do 31. 10. 1854. Podmínky byly tytéž jako u dří-vějších pachtýřů, jen pro stanovení ceny piva bylo možno vzíti zřetel i na cenu piva bůzovské-ho.Várka měla býti o 10 sudech a šenkýří měli dostati z každého mázu za šenkování 1 krejcar vídeň-ské měny odměny. Po zemřelém Rothscheinovi převzala pivovar vdova Františka.
Ve schůzi 13. 8. 1854 (16 členů) jednalo se o žádosti Rudolfa Knössla, sládka z Říčan u Černého Kostelce, jenž se dostavil a přednesl žádost, aby mu zdejší pivovar za dřívějších podmínek na další 3 leta byl ponechán v pachtu, že by platil 1000 zl. nájmu a složil by hned 100 zl. kauce; sejde-li z ohlá-šené licitace, složí hned 200 zl. kauce. Na to stalo se 20. 8. 1854 usnesení, že mu pivovar dají do pachtu na 3 leta od 1. 11. 1854 do 31. 10. 1857 po 1000 zl., ale s podmínkou, když se týdenní trh, jenž se tehdy zaváděl, udrží, že se pachtýř zaváže po dvě leta po 100 zl. připlatiti. Z pachtovného mělo se čítati na byt 100 zl., a ty měly se rozdíleti mezi singularisty.

Ve schůzi dne 17. 5. 1855 povolili právovarečníci pachtýři na dobu od 1. 6. 1855 do 31. 5. 1856 sle-vu 200 zl., tedy pachtovné roční 800 zl. Ale brzy poté dal pachtýř 1/4letní výpověď a proto dne 21. 8. 1855 zakročilo u obecního úřadu měšťanstvo o opětné propachtování pivovaru veřejnou dražbou; výměrem ze dne 28. 8. 1855 ustanovila obecní rada dražbu na 20. 9. 1855 (vyvolací cena – 800 zl.). Nejvyšší podání učinil Jan Krombholz na dobu od 1. 11. 1855 do 31. 10. 1858 na základě dražebních podmínek ze dne 15. 9. 1855.

Při nové dražbě 6. 9. 1858 bylo především stanoveno, že se má pachtovné čítati v rakouské měně, a licitace se zúčastnili: Vincenc Fiala, Ant. Mollik, Jan Köhler, Alois Schetler, Jan Fischer, Salomon Heller. Nejvyšší podání 945 zl. učinil S. Heller a tím vypachtoval pivovar. Smlouva pachtovní s vdo-vou jeho Rézi Hellerovou ujednána byla 1. 6. 1859 na dobu do 30. 10. 1860, příp. bude-li řádně platiti činži, do 31. 10. 1861, za 735 zl. ročně – kauce složila 200 zl. Várka měla se vařit o 18 sudech, faráři mělo se dávati po 20 mázech. Před zatopením měl pachtýř odvést z každé várky měšťanské pokladně 18 kr. a pivovarské pokladně 1 zl. 5 kr. Každý šenkýř měl dostat odměnu nejméně 1/2 krej-caru za 1 máz.

Pachtovní smlouvou ze dne 28. 7. 1861 propachtoval si pivovar loštický sládek Osvald Schütz za 800 zl. ročně na dobu od 1. 10. 1861 do 30. 11. 1862 za obvyklých podmínešk. Ale nešlo mu valně.
Dne 1. 12. 1862 ujednali měšťané pachtovní smlouvu s Izákem Friedem, sládkem z Přerova, dle níž převzal týž pivovar na várku 15 sudů zařízený do pachtu za 700 zl. ročně, od 1. 12. 1862 do 30. 9. 1865. Dne 31. 7. 1865 konala se licitace na pacht pivovaru (vyvolací cena 750 zl.). Nikdo neučinil nabídky, proto z dražby sešlo.

Dne 20. 8. 1865 obnovil Isak Fried s pivovarem pachtovní smlouvu na dobu od 1. 10. 1865 do 30. 9. 1868. Pivovar byl tehdy zařízený na 40 věder a pachtovné bylo smluveno na 750 zl.

V červenci 1868 napsal Martin Brixa, sládek ze Strakonic, správci právovárečného měšťanstva Ignáci Hatlánkovi, aby mu sdělil pachtovní podmínky a poměry v pivovaře i ve městě. „Jen prosím“ – psal česky „o upřímné sdělení Vašnosti, všeho, neb mám náramně daleko k Vám a rád bych se v sesterské Moravě usadil, jen když budu vidět u Vás živobytí“. Došlo k dohodě a smlouva ujednána byla na čas od 1. 10. 1868 do 30. 9. 1870 za 605 zl. pachtovného.

Nájemci a roční nájemné:
1840-42…..Adalbert Klatovský…..1200 zl.
1842-45…..sládek Oppitz…..1600 zl.
1845-48…..Ignác Schippek…..1340 zl.
1848-49…..Matiáš Zabusch….. 800 zl.
1849-52…..Josef Kostial….. 800 zl.
1852-55…..Alois Rotschein…..1100 zl.
1855-57…..Rudolf Knössel….. 800 zl.
1857-60…..Salamon Heller….. 700 zl.
1860-63…..Osvald Schütz….. 800 zl.
1863-68…..Isák Fried….. 700 zl.
1868-70…..Martin Brixa….. 605 zl.

Jak se stavěl nový pivovar
V roce 1839 došlo k zakoupení stavebního místa. 14. února 1840 byla v okolních panstvích a úřed-ními novinami brněnskými vypsána zadávací dražba. Úhrnný rozpočet zněl na 60 011 zl 58 kr. Hlavní podmínkou bylo, že stavba má být během r. 1840 provedena pod střechu, do konce pak září r. 1841 úplně hotova. Vnitřní zařízení strojové na 18 sudů várky (oproti dřívějšímu na 9 sudů) bylo však až v létě r. 1842 dopraveno. Starý pivovar byl zbořen v roce 1844.

Účty nákladnické nebývaly vždy řádně skládány. Další poměry pivovaru lze proto číst i z jiných pramenů – fasí, které předkládal k účelu vyměření daně. Tak kupř. dle přiznání z 26. 5. 1860 k po-platkovému ekvivalentu byl roční výnos pivovaru od r. 1850 až do 1859 (včetně) 100 zl, tedy za 10 let 1000 zl.

Fasse z 15. 2. 1859 obsahuje tyto výkazy:
Rok………. Příjem…… Vydání…. Čistý výnos
1856……… 787.50….. 321.68…… 465.82
1857……… 735.00……420.00…… 315.00
1858……… 845.00……224.70….. 620.30
celkem zl…2367.50….966.38…..1401.12

Fasse z 18. 12. 1859:
Rok………. Příjem……Vydání…. Čistý výnos
1857………. 735.00…. 420.00…. 315.00
1858………. 654.00…. 501.00…. 153.00
1859………. 676.00…. 379.00…. 297.00
celkem zl….2065.00….1300.00…. 765.00

Fasse na r. 1861:
Rok………. Příjem…. Vydání…… Čistý výnos
1858……… 654.00…. 224.70….. 429.20
1859……… 676.00…. 266.39….. 409.60
1860……… 676.00….. 257.07…. 418.93
celkem zl….2006.00….. 748.16…. 1257.73

Dne 30. 1. 1850 usnesli se právovareční měšťané v Lošticích v záležitosti správy jim patřícího pivovaru, přijímání a vydávání peněz na těchto stanovách:
1. Všechna jednání mají se státi dohodou všech právovarečníků za účasti starosty města neb nejstaršího radního v obecní kanceláři;
2. Právovareční měšťané volí ze sebe tzv. stařešinu (Oberältester), jenž má právo svolávati schůze, jim předsedati a o předmětech rokování referovati;
3. Správu pivovarských záležitostí provede stařešina a šest členů výboru, zvolených většinou hlasů, a do každé schůze musí býti všichni právovarečníci předvoláni, v ní mají pak každý 1 hlas;
4. Způsob zvaní a usnášení byl zvlášť upraven, kupř. zvaní měl obstarávati vždy ten, kdo posledně stal se členem právovareč. měšťanstva, ač mohl si na své útraty k tomu sjednati i cizí osobu;
5. Každé usnesení musí se protokolovati do knihy a od všech přítomných podepsati;
6. Volba stařešiny a výboru děje se na 3 leta, a uprázdní-li se místo stařešiny neb člena výboru smrtí, vzdáním se neb jinou náhodou, má se místo něho voliti jiný člen;
7. Kdyby nejmladší (= nejnovější) člen při zvaní počínal si nedbale aneb vůbec zváti nechtěl, má se to svěřiti jinému, ale na útraty onoho. Hraditi se mají výlohy tyto z výnosu jeho podílu. Musí svou funkci nejméně rok konati, i kdyby po něm přistoupil nejmladší člen.
Jestliže však do roka nový člen nenastoupil, musí nejmladší člen svou funkci tak dlouho konati, až nový člen přistoupí;
8. Za vedení správy a účtů jest zodpovědným stařešina a výbor, jenž má proto míti stálý dozor a dbáti, aby roční účty skládány byly nejdéle v říjnu každého roku a k veřejnému nahlédnutí vyloženy. Za sestavení účtů má dostati účetní 6 zl ročně, členové výboru konají své funkce zdarma. Úřadovat musí nejméně 1 rok. Pokladna (truhla) má býti v domě účetního pod trojnásobnou závorou dvou nejstarších členů výboru; v
9. Dneškem (31. 1. 1850) počíná platnost nových voleb;
10. Změna stanov těchto jest jen tehdy možná, když je ve schůzi přítomno 3/4 právovareč. měšťanů a tito do jednoho s tím souhlasí. Každý nově přistoupivší člen musí stanovy podepsati.
Stanovy podepsali: Ignát Hatlánek, Jan Seidl ml., M. Müller, Frant. Heller, Vinc. Fiala, Jan Hatlánek, Alois Schertler, Vinc. Albrecht, Martina Hladisch, Frant. Albrecht, Frant. Červinka, Tomáš Fischer, Jan Seidl st., Frant. Heidenreich, Libor Mollik, Ant. Mollik, Libor Peiker, Jan Sommer – starosta, V. Schönhöffer – radní, Isidor Vimetal, zapisovatel Schilbersky.

Dle zákona ze 7. 9. 1848 byla zrušena propinační práva, která měla vliv na rajonizaci produkce piva, a jen potud zachována, pokud se zakládala na smlouvách. Nové poměry právní v Rakousku zavedené měly za následek, že i loštičtí právováreční měšťané přemýšleli, aby svůj poměr k pivovaru upravili dle nových právních zásad. Výsledkem porad byly stanovy, které dne 29. 6. 1861 na důkaz svého souhlasu podepsalo 23 právovárečných měšťanů. Dosavadní volný útvar změnil se ve spolek. Nejdů-ležitější ustanovení těchto nových stanov byla:
§ 1. Všichni majitelé právovarečných domů, jichž je v Lošticích 25, tvoří v záležitosti práva těmto domům patřícího: vařiti pivo, čepovati je a míti pivovar – společnost.
§ 2. Tuto společnost zastupuje správní výbor, sestávající ze správce pivovaru a 4 volených členů.
§ 3. Volba správce i výboru děje se každoročně, ale dosavadní členové mohou býti zase zvoleni. Každý člen společnosti jest povinen volbu přijati a dle svých nejlepších sil ji k dobru společnosti vykonávati.
§ 4 – 6 obsahuje ustanovení o právech a povinnostech správního výboru.
§ 7. Jde-li o úplnou změnu nynějších práv, neb o stavbu vyžadující nákladu přes 50 zl. aneb o jinou otázku, která by měla důležitý vliv na trvání společnosti, mají býti sezváni všichni členové a tito rozhodují absolutní většinou. Hlasy těch, kdož se nedostavili, připočítají se k většině.
§ 8 – 11. Jedná o další působnosti správního výboru, o podpisování závazných listin, o skládání účtů ročních (do 4 neděl po skončení pachtovního roku), které má správní výbor revidovati a účetnímu udíleti absolutorium.
Dle § 11 měl každý člen výboru za funkci mimo město diety 50 krejcarů denně, jinak byl jeho úkol bezplatný. Správce měl dostávati roční odměnu 6 zl.
V § 12 – 13 stanovena práva a povinnosti členů.
§ 14. Důležitou povinností společnosti jest všemožně se přičiniti, aby právo pivo vařiti nejen se udrželo, ale i zvelebilo. Je proto každý člen jako účastník zisku povinen odebírati veškeré pivo, ať k své potřebě soukromé či k výčepu z vlastního pivovaru.
Dle § 15- každý člen, jenž by odebíral cizí pivo a tím poškozoval svůj vlastní závod, nemůže dostati podíl z výnosu, a nemůže proto také participovati na pachtovném ze společného podniku, a sice po celý rok.
V § 16 bylo blíže vyznačeno, že odebírání cizího piva má jen tehdy za následek ztrátu dividendy, nebyla-li dříve zjištěna špatná kvalita zdejšího piva a jen ze svévole cizí pivo bylo koupeno. Pivo lepší jakosti (tzn. luxusní pivo může se odjinud kupovati, pokud takový druh není ve zdejším pivovaře k dostání, a pokud se čepuje o polovici dráže než obyčejné domácí pivo. Každý podílník je povinen oznámiti kup cizího piva správě pivovaru, jelikož by se mu jinak dividenda zadržela.
§ 17 stanovil, aby v zájmu podílníků a pivovaru i výroby dobrého piva čas od času zařízení se opravovalo a zlep-šovalo, aby pachtýř mohl vařiti výborné pivo a aby se pro výčepníky stanovila také tzv. výčepní odměna.
§ 18. Kdyby některý dosavadní podílník nechtěl přistoupit k nové společnosti, nýbrž chtěl si svoje dosavadní právo podržeti, s odebíráním cizího piva by se vzdal dividendy, ale později chtěl ke společnosti přistoupiti, bude povinen, aby jako každý jiný člen přispěl k úhradě výloh na opravu mezitím vynaložených.
§ 19. Pozvání ke schůzím obstarává nejmladší člen společnosti a sice bezplatně až do té doby, kdy přibude nový člen společnosti. Nejmladším členem společnosti je vždy ten, kdo posledně se stal majitelem práva vár. domu. kdyby tuto povinnost nekonal, dá se to vykonati na jeho účet, a obnos ten se srazí z jeho dividendy.
§ 20. Podílníci, kteří tyto stanovy nepodepíší, mají býti pokládáni za vystouplé, a vzdávají se tím nároku na dividendu.
§ 21. Změna nebo zrušení těchto stanov může se státi jen usnesením většiny.
§ 22 (poslední) stanovil, aby se stanovy tyto vyznačily knihovně při 25 právovarečných domech aneb při pivovaře č. 107.
, od všech členů podepsány a závaznými prohlášeny.

Dne 26. 7. 1861 oznámil Ignatz Hatlánek a Antonín Seidl v zastoupení podílníků pivovaru právova-rečného c. k. okresnímu úřadu v Mohelnici, že majitelé právovarečných domů, jichž je v Lošticích 25, hodlají zříditi společnost, aby předešli škodě zrušením propinačních práv hrozící, a že proto se dohodli na stanovách, které stanoví nejen správu pivního regálu, nýbrž i práva a povinnosti podílníků. Proto žádají o schválení těchto stanov.

Dne 6. 2. 1863 napsal Dr. Arzt obci loštické list, v němž žádal obecní výbor o usnesení a vyjádření o tom:
1. zda a jak velký má obec podíl na pivovaře.
2. zda na něm trvá či se ho vzdá,
3. zda se obec chce připojiti k zahájenému sporu proti žalobě, a
4. pro ten případ, je-li ochotna dáti mu plnou moc k zastupování obce.

Obecní výbor z obavy aby se nezapletl do sporu a útrat, usnesl se věc vyřídit smírně a to tak, že pi-vovar místo dvou várek bude platiti obci ročně 50 zl. aneb aby se této povinnosti zbavil zaplacením 1000 zl. jednou provždy. V tom případě vzdala by se obec i tzv. podpalného (Unterzündungsgeld). Dne 10. 2. 1863 bylo jednání přerušeno a k stání na 14. 2. zmocněn byl k zastupování Dr. Zastiera z Mohelnice se 3 členy výboru. Pro město Loštice vtěleno bylo zástavní právo pro pohledávku 750 zl. s 5 % úroky a pro každého loštického faráře právo pobírati 1/2 vědra piva z každé várky.

Malá výnosnost pivovaru byla dojista příčinou, že mezi měšťany vznikla myšlenka pivovar prodat, aneb znovu zřídit. Většina měšťanů byla pro prodej. Už roku 1864 se o věci té jednalo a dne 17. 7. 1864 podepsali všichni právováreční měšťané plnou moc Ignáci Hatlánkovi, Františku Hellerovi, Vin-cenci Albrechtovi, Antonínu Seidlovi a Františku Heumanovi, aby za cenu nejméně 12.000 zl. pivovar prodali, písemnou smlouvu vyhotovili, kvitovali atd. a mezi sebou dle většiny hlasů rozho-dovali. Kupce hledali, jednali, ale neprodali.
Mezitím konaly se porady o založení rolnického závodu, který by zpracoval ječmen v slad a zároveň vyráběl pivo. Měl to býti závod akciový, tedy se základy širšími než pivovar měšťanský, aby také široké okolí mohlo býti v něm účastno. Jelikož také většina právovarečných měšťanů se chtěla nového podniku zúčastniti, vznikla snadno myšlenka zakoupiti pivovar měšťanský a přetvořiti ho v nový závod.
Mezitím však už jednali zakladatelé akciové společnosti s měšťanským pivovarem o koupi tohoto pivovaru. Dne 3. 2. 1868 (13 účastníků) se jednalo o návrhu na prodej pivovaru akciové společnosti, která se zde tvoří; usneseno prodat za 12.500 zl. Kdyby ten či onen právovarečný podílník chtěl se státi akcionářem nového podniku, pak onen obnos, jejž má dostati za svůj podíl, může býti zúčtován na účet jeho akcie. Dne 12. 2. 1868 (15 účastníků) usnesli se měšťané přijati nabídku 11.500 zl. od akciové společnosti (více nechtěli dát) a zmocněni I. Hatlánek, A. Seidl, K. Fiala aj. Sommer, aby uzavřeli smlouvu a peníze přijali.

Na základě dekretu ze 17. 2. 1871 č. 1523 a na základě kupní smlouvy z 20. 2. 1871 prodali První rolnické sladovně a pivovaru následující právovarečníci své podíly na pivovaru č. 107 a na domě č. 108 v Lošticích. Kupní cena byla smluvena na 14.400 zl. a dle výměru okresního soudu ze dne 11. 12. 1872 č. 6327 bylo vloženo do pozemkové knihy vlastnické právo pro kupitelku.

Na jednoho právovarečného měšťana byly přiděleny v
2 akcie dle tohoto rozpočtu:
Dvě akcie stojí s % do 15. 3. 1871……411.80 zl.
od toho podíl………………………….. 367.19 zl.
mělo se doplatiti na 2 akcie………………44.61 zl.

Rolnický pivovar a sladovna
Dne 24. 3. 1870 podána byla okresnímu hejtmanství do Zábřehu následující žádost: „Majíce v po-sledních letech učiněný pokrok v oboru rolnictví na zřeteli, usnesli jsme se v Lošticích sladovnu ve spojení s pivovarem na akcie zaraziti, ku kterémuž účeli jsme stávající pivovar č. 107 a dům č. 108 v Lošticích zakoupili a zvětšiti hodláme. Žádáme tedy, aby nám bylo uděleno povolení ku konání předběžných prací.
Hejtmanství vyzvalo obecní radu, aby podala své vyjádření o osobních poměrech, spolehlivosti zařizovatelů a 2. 5. 1870 předložila stanovy místodržitelství.
Stanovy obsahovaly mimo jiné toto:
1. Rolníci a podporovatelé pokroku hospodářského sestoupili se ve společnost akcionářskou, jejímž účelem jest vystavěti a udržovati společnou továrnu na slad a vaření piva.
2. Firma zní: „První rolnická sladovna a pivovar v Lošticích:“
3. Společnost zakládá se na 20 let a počíná rokem 1870, jakmile za upsaných 200 akcií je splacena polovice.
4. Základní jistina na zřízení této továrny obnáší 40 000 zl. a zaopatří se vydáním 200 akcií po 250 zl., kterážto jistina může býti usnesením valné hromady vydáním nových akcií až na 10 000 zl. roz-množena.
5. Akcie zní na jméno vlastníka.
Mezitím dne 4. 5. 1870 oznámil také obci Josef Schönhöffer jménem prozatímního výboru, že koupila nově se tvořící akciová společnost právovárečný pivovar č. 107 a 108 a že hodlá zde stavěti nové sklepy a sladovnu.

Dne 16. 12. 1870 zažádal pivovar u okresního hejtmanství o přepsání živnostenského listu na živnost sladovnickou ze jména Oswalda Schütze na „První rolnickou sladovnu a pivovar v Lošticích“, o pře-depsání výdělkové daně od 1. 1. 1871 a o schválení sládka Josefa Fabiána jako náměstka pivovaru. Výměrem ze 17. 1. 1871 bylo této žádosti vyhověno. Firma byla zapsána do obchodního rejstříku 6. 3. 1871.

První výstav nového pivovaru
S výstavem piva se začalo 1. 3. 1871 a sice vědro za 4 zl. 25 kr. (sud 16 zl.). Dne 19. 1. 1871 byl prodán první slad (500 centů po 7 zl. 75 kr) firmě Briess a 10 centů květu po 2 zl. 40 kr. V pivovaře provozoval se v 1. poschodí nálev piva sklepníkem, jejž správa závodu stanovila, a byly zde i prostranné místnosti, v nichž měly sídlo české spolky „Omladina“, „Občanská beseda“ a „Jednota diva-delních ochotníků“. Zde hrávala se divadla, zde pořádaly se zábavy, plesy atd. K účelu nákupu ječ-mene pronajal pivovar roku 1873 na tři roky v litovelské záložně sýpku. Za rok 1873 vykázáno zisku 11 014 zl. (dividenda 27 zl. 50 kr. na akcii), r. 1874 zřízen byl sklad v Olomouci (pivo se tam dodá-valo za 19 zl. 50 kr za 1 hl). Roku 1875 najal pivovar sýpku v Mohelnici. Za rok 1875 docílil závod opět zisk 1880.90 zl. Ve schůzi 14. 7. 1877 schválena byla pro závod koupě domku č. 77 od Cecilie Šilhavé i s polem (1550) za 3050 zl. Dne 12. 1. 1878 přihlásil se pivovar za zakládajícího člena Matice školské v Olomouci.

Avšak následkem zhoršených poměrů usneseno dne 27. 9. 1878 přestati vařiti, prodati nádobí a zrušit sýpku v Litovli. Nastala stagnace a jen sladovna pracovala. Přestávka ve výrobě piva se pociťovala jako chyba, a proto už 29. 12. 1879 uvažovala správa, nemělo-li by se opět začít s vařením. Za rok 1880/81 zisk 4.621.93 zl. na valné hromadě 25. 7. 1880 jednalo se o návrhu Josefa Špačka z Palonína, „má-li se začíti s výrobou piva“ a na valné hromadě 23. 7. 1881 přednesl týž nárok Ignát Geisler. Ale k usnesení nedošlo. Svolána byla proto mimořádná valná hromada na 14. 8. 1881 s návrhem: Má-li se závod prodati, pronajati či má-li se započíti s výrobou piva. Návrh na prodej neb pronájem byl zamítnut.

Dne 30. 7. 1882 vykázán byl zisk 3867 zl. 74 kr., na dividendu usneseny 2000 zl. Dne 31. 1. 1883 usneseno vařit pivo dál a prodávat hl. za 7.80 zl. Ale následkem velkého horka a nedostatku ledu v létě hrozila zkáza piva, a proto 8. 9. 1883 usneseno odprodat 14 hl. piva akcionářům, 1/4 hl. po 50 kr.
Za r. 1882/83 byl zisk (po odpisech) 3768 zl. (dividenda 5 %), obnos 1768 zl. byl zaúčtován na ztrátu r. 1879/80. Za roky 1883/84 činil zisk 2979.84 zl. (5 % div.). Roku 1884 opět hrozilo nebezpečí zkázy piva (malý odbyt), proto usneseno 9. 11. 1884 snížiti cenu piva na 1.50 zl. za 1/4 hl.

R. 1885 zjištěn byl zisk 2142 zl. (div. 5 %), ale už 27. 12. 1885 se ukázalo, že za posledního půl roku uvařilo se jen 12 várek, a proto uvažovalo se opět o zastavení výroby. Ale pak rozhodnuto učinit ještě jeden poslední pokus a přijati nového sládka (A. Deckra). Volba tato byla pro závod dobrá, jelikož nový sládek, ač byl Němec, byl dobrý odborník, jenž postřehl hned, že velkou závadou pivovaru je nedostatek dobrých sklepů pivních. Obchod sladový šel sice obstojně (prodával se do Berlína, Mohuče, Dortmundu, Lipska, Hochheimu), ale výroba piva přece jen se citelně vyžadovala, aby závod plně pracoval a docílil lepších výsledků.

Dne 5. 9. 1886 započalo se jednati o stavbě nových sklepů. Dne 15. 7. 1888 usneseno pronajati opět sladovnu od vdovy Bermanové za 700 zl. ročně na dobu 4 let. Za rok 1887/88 docíleno bylo zisku 4055.99 zl. a vyplácena byla dividenda 6 %. R. 1889 blížilo se 20 let, co závod trval a jelikož v pů-vodních stanovách byla obmezena působnost – trvání je na 20 let, usnesla se mimořádná valná hromada 27. 12. 1889 na změně stanov zejména v tom směru, že má společnost trvati dále. Ministerstvo vnitra výnosem ze dne 27. 9. 1890 č. 19.500 změnu stanov schválilo. Za r. 1890/91 byl čistý výtěžek 5001 zl., z čehož vyplacena 4% dividenda.

V následujících letech vykazoval závod stále zisk:
rok……………… zisk…………….dividenda
1891/92……….. 4936 zl………… 4 %
1892/93……….. 3511 zl. …………4 %
1893/94……….. 3315 zl………… 4 %
1894/95……….. 3320 zl………… 4 %
1895/96 ……….. 8280 zl………… 5 %
1896/97 ……….. 4457 zl………… 5 %
1897/98 ……….. 5400 zl………… 4 %

Dne 26. 8. 1897 zažádala správa pivovaru o povolení ke stavbě parního stroje, kotelny a komína v domě č. 107/108. Na základě toho konala se 1. 9. 1897 komise a téhož dne dal stavební úřad povole-ní. Okresní hejtmanství pak výměrem z 24. 9. 1897. Dne 6. 5. 1898 byla stavba zkolaudována.

Pivovaru počalo se dařit zase dobře. Roku 1904/5 měl zisku 6088 K, jenž odepsán na ztrátu z r. 1898. Z toho důvodu, jakož i proto, aby závod mohl s úspěchem konkurovat s pivovary sousedními, vznikla r. 1906 myšlenka rekonstrukce pivovaru na moderní podnik, třebas v rozměrech malých. 20. 7. 1907 vykázán zisk 17.428 K, z čehož věnováno 9000 K. na stavební fond, a vyplacena dividenda 4 %. Valná hromada 30. 8. 1908 usnesla se provésti rekonstrukci pivovaru a ležáckých sklepů (rozpočet zněl na 11.502 K.).

 

Přehled výroby:
Obchodní             Výroba                 Obchodní            Výroba         
rok                   sladu (q)   piva (hl.)   rok              sladu (q)   piva (hl.)  
1871                  ?                ?           1895/1896      4370        6552 

1872                  ?                ?           1896/1897      4375        6192 

1873                  ?                ?           1897/1898      4555        6372 

1874                  ?                ?           1898/1899      4938        6768 

1875                  ?                ?           1899/1900      4473        7200 

1876/2               ?                ?           1900/1901      3844        7596 

1876/1877           ?               ?           1901/1902      4273        6372 

1877/1878           ?          nevařilo se   1902/1903      5125        7020 

1878/1879           ?          nevařilo se   1903/1904      4737        7524 

1879/1880           ?          nevařilo se   1904/1905      4375        6192 

1880/1881          4653      nevařilo se   1905/1906      5651        7092 

1881/1882          5110      nevařilo se   1906/1907      5924        7776 

1882/1883          5177        
720         1907/1908       5360        7920 

1883/1884          5545       1044          1908/1909      5389        7668 

1884/1885          4952         864          1909/1910      5081        6750 

1885/1886          4443       1404          1910/1911      4309        8658 

1886/1887          1416       3096          1911/1912      6062        8820 

1887/1888          4919       3960          1912/1913      5669        6776 

1888/1889          7518       4536          1913/1914      5238        6958 

1889/1890          5082       5364          1914/1915      2404        4637 

1890/1891          6822       5292          1915/1916        455        3111 

1891/1892          6432       5256          1916/1917        146         890 

1892/1893          7379       6228          1917/1918          ?          766 

1893/1894          5731       6372          1918/1919          ?        1840 

1894/1895          4734       6192        
1919/1920        533        2933 

Sládci
Prvým sládkem byl zvolen 17. 10. 1870 Josef Fabián. Dne 16. 6. 1872 propuštěn byl na vlastní žádost a vypsán konkurs: plat 1000 zl., byt, otop, světlo, pivo a prodej kvasnic. Dne 28. 7. 1872 zvolen byl sládkem ze 17 žadatelů Josef Rauscher z Kroměříže. Nadsladovním v Hradečné ustanoven byl 15. 8. 1872 František Heidenreich s platem 50 zl. měsíčně. Po Rauscherově odchodu usnesl se výbor 27. 11. 1873 místo to neobsadit a úkol ten byl svěřen Fr. Heidenreichovi. Až teprve 4. 1. 1874 přijat byl na půl roku sládek Antonín Krátký z České Třebové s platem 50 zl. měsíčně. Dne 28. 6. 1874 ustanoven byl definitivně s platem 600 zl. ročně a remunerací, což mu zvýšeno bylo 14. 2. 1875 na 1000 zl. ročně, ale bez remunerace. Dne 27. 2. 1875 však k 31. 3. 1876 dal výpověď. Dne 10. 9. 1876 zvolen byl sládkem (jelikož uchazeč žádal 800 zl. což zdálo se býti mnoho) místní občan Fr. Heidenreich za plat 50 zl. měsíčně a vyrobené kvasnice.
Dne 23. 6. 1877 ustanoven byl na krátký čas sládkem Fr. Franzl. F. Heidenreich zůstal hospodářem závodu za 30 zl. měsíčně), ale jelikož se neosvědčil, byl 3. 7. 1878 propuštěn a 20. srpna 1878 zvolen nadsladovním František Růžička ze Smíchova (plat 700 zl., světlo, byt a. p.). Týž rezignoval 7. 8. 1881, ale zůstal. Byl pak sládkem a účetním. Dne 18. 11. 1883 zvolen sládkem Ant. Fitt z Karlína se služným 720 zl. ročně, byt atd., a provizi 6 kr. z 1 vystaveného hektolitru piva. Dne 12. 1. 1886 přijat byl sládkem An. Decker ze Zábřehu (1000 zl. ročně s přísl. od 19. 8. 1888, o 200 zl. více), od 1. 3. 1886. Zůstal zde do 15. 11. 1898 a po jeho odchodu zvolen byl sládkem dosavadní „podstarší“ Adolf Kubelka (720 zl. ročně a přísl.). Dne 23. 5. 1909 zvolen byl sládkem Josef Škvor, nejstarší z Hanáckého pivovaru v Olomouci. Po něm nastoupil Klement Švarc z Plzně a když byl povolán ve válce do vojenské služby, zastával ho J. Wait. Po jeho narukování se vystřídali.

…….…….…….cena piva…….…….cena sladu
r. 1870……. za sud 16 zl.
r. 1871…….…….…….…….…….za cent 7 zl., 75 kr.
r. 1873……. za sud 17 zl.
r. 1873…….…….…….…….…….za cent 7 zl., 90 kr.
r. 1883……. za hl. 7 zl., 60 kr.
r. 1875…….…….…….…….…….za cent 6 zl., 82 kr.
r. 1885……. za hl. 7 zl., 80 kr.
r. 1879…….…….…….…….…….za cent 6 zl., 30 kr.
r. 1886……. za hl. 7 zl., 60 kr.

Za metrický cent sladu:
1882……. 11 zl., 50 kr.
1887……. 11 zl., 60 kr.
1900……. 12 zl., 25 kr.
1902……. 11 zl., 15 kr.
1903……. 21 K., 20 hal.

Čtěte také:  Historie hostinců – původ českých názvů v pohostinství

Pivovar za války
Výroba piva byla omezena teprve roku 1915. Vláda byla již nařízením z 10. 10. 1914 č. 274 ř. z. zmocněna učiniti v zájmu hospodářského života, zemědělství, obchodu, průmyslu a výživy lidu po-třebné opatření. A tak nařízením ministerstva financí ze dne 6. 6. 1915 č. 153 ř. z. bylo stanoveno, že pivovary smí v červnu, červenci a srpnu 1915 vyrobiti nanejvýše 75 % mladinky oné výroby, kterou vykázaly v těch měsících r. 1913 a 1913. V červenci byl poměr ten pro srpen 1915 navýšen na 90 %. Nařízením z 27. 8. 1915 č. 250 byla výroba 90 % povolena až do konce r. 1915.

Toto zdánlivě nepatrné omezení – mělo své důsledky a už v říjnu 1915 pociťoval se v Lošticích ne-dostatek piva. Důvodem tohoto opatření bylo, aby se ječmen rezervoval pro výrobu potravin. Naří-zením ministerstva z 25. 11. 1915 č. 346 ř. z. omezena byla výroba piva od prosince 1915 do března 1916 na 55 % oné výroby r. 1911/1912 a 1913/1913, což 28. 3. 1916 prodlouženo bylo do 31. 8. 1916. nařízením min. obchodu z 1. 9. 1916 č. 285 ř. z. zakázána byla výroba sladu z ječmene. Naří-zením ministerstva financí z 2. 9. 1916 ř. z. omezena byla výroba piva v září t. r. na 35 % výroby prů-měrně měsíce září 1911 a 1912, což později bylo prodlouženo i na další dobu v říjnu a později na 25 %. Nařízením ministerstva obchodu z 2. 9. 1916 č. 288 ř. z. omezen byl výčep piva na dobu od 7 do 10 večer a v neděli od 4 do 10, a to pro osobu jen 0,5 l piva, přes ulici pro zákazníka je 1 litr. Tresty byly následující: pokuta do 5000 K nebo trest do 6 měsíců.
Nedostatek sladu a zákaz jeho výroby z ječmene vedla sládky k různým jiným pokusům při výrobě piva. Některé pivovary začaly vařit pivo z pýře a platily za 1 q pýře až K. Jiné pivovary zkoušely pivo z jetele, např. opavský pivovar hledal veřejně celé lány mladého jetele, pak z cukru, jenž se pivovarům zvlášť přiděloval, a konečně z uherského semínka zv. sirok. bylo to náhražkové pivo, které mělo chuť všelijakou, jen pivní ne. Pijáci piva měli se za těch poměrů vskutku zle.
Nařízením min. obchodu z 3. 8. 1916 č. 243 ř. z. zřízena byla ve Vídni pivovarská ústředna, aby pi-vovary byly stejnoměrně zaopatřovány surovinami a potřebami. Nařízením téhož úřadu ze dne 1. 9. 1916 č. 284 ř. z. byla od 4. září t. r. zakázána výroba sladu pivovarského. Dne 18. 5. 1916 zakázal min. financí upotřebení cukru k výrobě piva (což bylo nař. z 22. 8. 1917 změněno tak, že na slad směl se zpracovat jen ječmen přidělený pivovarskou centrálou. Výroba náhražkového piva byla upravena nařízením min. financí ze dne 28. 7. 1917 č. 320 ř. z., zejména, že pivo takové musilo býti výslovně jako náhražka pivní označena. Nařízením ze 17. 8. 1917 č. 342 ř. z. zakázána byla výroba piva z medu a ovoce.
Nařízením min. financí z 15. 9. 1917 ř. z. bylo stanoveno, že pivo nesmí být vařeno silnější než 6,5 % a na překročení předpisu toho stanoveny těžké tresty: vězení do 6 měsíců nebo pokuta 20.000 K. Od 1. 1. 1917 byla omezena nař. min. fin. z 30. 10. 1917 č. 421 ř. z. výroba piva na 6 % průměrné výroby toho kterého pivovaru v letech 1911/1912 a 1912/1913, od 1. 1. 1918 zvýšena výroba na 8 %. Pivovar, který v těch letech uvařil 100.000 hl., mohl dle těchto nařízení uvařiti jen 6 resp. 8000 hl. To bylo ovšem omezení takové (zavedeno proto, aby se uspořilo ječmene neb cukru ve prospěch konzumu obyvatelstva), které těžce zasáhlo do zájmů hostinských a pijáků, třebas dřívějšími předpisy úředními byla docílena slabá jakost piva, menší množství a neobyčejná drahota. Jelikož se užívalo při vaření a p. s dovolením, či bez něho – různých náhražek za slad: cukru, pýře, siroka apod. – nastala zcela jiná chuť, či lépe řečeno pachuť piva. Byla to pravidelně nažloutlá voda, chuti nahořklé, často odporné, s pěnou ubohou a to se prodávalo až za 1 korunu půllitr!

V listopadu 1918 žádal pivovar hospodářské družstvo za zproštění účetního Fr. Všetičky, že je od počátku na vojně; pivovar nemá výroční účty od r. 1915.

Chmel 50 kg
před válkou……… 80 k.
r. 1917…………… 900 k.
r. 1918…………… 1900 k.
r. 1919…………… 4200 k. (listopad)
r. 1920…………… 6900-7000 k.
10. 8. 1920………. 4000-4500 k.

Nařízením úřadu pro lidovou výživu ze dne 3. 8. 1918 č. 291 ř. z. byl opětován zákaz výroby piva (mladinky) nad 605 sachar. stupňů, pivo silnější mohlo se vařiti jen se svolením tohoto úřadu. Po pře-vratu zřídil Národní výbor nařízením ze 7. 11. 1918 č. 25 místo pivovarské ústředny pivovarskou komisi v Praze se stejným účelem, a nařízením z 11. 1. 1919 č. 17 zřízena v Praze byla komise sladová za účelem stejnoměrného rozdělování ječmene pro potřebu sladovnického průmyslu. Nařízením z 26. 2. 1919 č. 104 zakázána byla výroba pivní náhražky po živnostensku od 15. 3. t. r. Dne 7. 3. 1919 ustanovila vláda nejvyšší ceny piva a sice za obyčejné pivo 94 K za 1 hl., za plzeňské 108 K locco pivovar. Nařízením vládním z 27. 3. 1919 č. 159 byla omezena od 1. 4. t. r. výroba piva na 12 % onoho množství pivní mladinky, které odpovídalo průměru let 1912 a 1913. Dne 4. 6. 1919 zrušen byl zákaz z 24. 7. 1917 používat cukru k výrobě piva. nařízením z 24. 10. 1919 č. 564 povolena byla výroba piva na 12 % oné výroby z let 1912 a 1913.

Všechny nesnáze válečné dolehly i na loštický pivovar. V lednu 1917 přestal vůbec vařiti, jelikož nebyl slad a 4. února 1917 vystavil poslední pivo. Teprve koncem prosince 1917 se začalo zase vařit a první pivo bylo vystaveno 1. 2. 1918. V kampani 1919-20 dosáhl pivovar výstavu 1985hl, který se dále zvyšoval. Nejvyšší předválečné úrovně 9000 hl pak dosáhl až těsně před vypuknutím hospodář-ské krize v sezóně 1929-30. Poté se produkce opět snižovala . V roce 1939 na 4087 hl, poslední vý-stav v průběhu druhé světové války činil 1323 hl. Znovu se začalo vařit po osvobození, produkce piva v Lošticích skončila definitivně v únoru 1949.

autor: JUDr. Richard Fischer
Autor je loštickým rodákem, dějepiscem a v období první republiky byl starostou města Olomouce. Dosud nepublikovaný text z jeho pozůstalosti připravil k publikaci Petr Fialek. Snímky jsou z loštického archivu

You may also like...