Dějiny pivovarnictví ve městě Odry díl 2.

Na počátku 18.století získal oderské panství rod Lichnovských z Voštic. Jméno rodu je odvozováno od
vesnice Lichnova na Bruntálsku, a Voštic, nacházejících se v dnešním Polsku nedaleko města Rybnik.

První z těchto pánů, Franz Leopold von Lichnovský, s cílem zvýšit výnosy z panství přistoupil k řadě opatření ve smyslu utužení poddanství a okleštění práv města. Omezoval rovněž šenkovní práva měšťanů. (V roce 1720 bylo v Odrách 50 právovárečných domů.)
Násilím dovážel vrchnostenské pivo do devíti „měšťanských“ vesnic. Nastala opět doba vleklých sporů měšťanů se zámeckým pánem.

V listopadu 1722 vynesl Vrchní soud ve Vratislavi rozsudek, ve kterém se zdůrazňuje, že v roce 1712 potvrzené várečné právo měšťanů vrchnost nesmí porušovat ani v Odrách, ani v přilehlých osadách. Přímo byla zamítnuta žádost vrchnosti, aby jí bylo přenecháno zásobování pivem pro celé oderské panství.

Čtěte také:  Rozkvět českých hospod v době národního obrození

V prosinci 1722 ještě bylo upřesněno, že vrchnost se má zdržet šenkování piva v nově vzniklých osadách v rámci pásma devíti vesnic, kde se prodávalo pivo měšťanské.

Franz Leopold von Lichnovský se však nevzdal hledání cest ke zvýšení prodeje moku ze zámeckého pivovaru na úkor měšťanů. Například prosadil, aby jeden z jeho bývalých úředníků koupil právovárečný dům. Tím byla samozřejmě jednotnost v rozhodování šenkovních měšťanů ve prospěch zámeckého pána narušena. Navíc se v domě čepovalo panské pivo. Hrabě začal zakládat nové hostince například přestavbou budov, jež sloužily k jiným účelům.

Když císař Karel VI. věděl, že je s největší pravděpodobností posledním mužským potomkem habsburského rodu, že slavný rod vymře po meči, snažil se zachovat jednotnost monarchie a tzv.pagmatickou sankcí rozhodl, že veškerá císařská práva přejdou po jeho smrti na dceru Marii Terezii. Po smrti císaře v roce 1740 se však sousedé Rakouska-Uherska, tedy zejména Prusko a Bavorsko, vrhli na monarchii jako supi se svými územními požadavky. Proběhla tzv.válka o rakouské dědictví. Jako součást tohoto celoevropského konfliktu byly i dvě tzv. slezské války. Rakousko-Uhersko a Prusko se vojensky střetly v letech 1740-1742 a 1744-1745. V důsledku tohoto válečného konfliktu byla většina Slezska připojena k Prusku (včetně Kladska), monarchii zbyly jen Opavsko, Krnovsko a Těšínsko.

Pro celý region měly války pochopitelně zkázonosný dopad. Většina bojů probíhala severněji, Odry sloužily většinou jako ubytovací a proviantní základna. I tak panství trpělo neustálými přesuny vojsk.

V srpnu 1747 byl proveden z důvodu úpravy zdanění soupis šenkovních domů ve městě. V Odrách bylo stále 50 domů s právem výčepním, z toho počtu bylo 24 zcela ze dřeva, 18 bylo zčásti dřevěných a 8 bylo již úplně zděných. U devatenácti právovárečných domů byla sladovna.

V roce 1747 si oderští šenkovní měšťané zajistili císařské potvrzení pro svá práva vařit a šenkovat pivo.

V květnu 1751 se hraběnka Barbora Kajetána, vdova po hraběti Franzi Leopoldovi von Lichnovský, zasadila o to, aby se právovárečný dům na náměstí, ve kterém se šenkovalo zámecké pivo, vrátil zpět do rukou měšťanů. Potomci současného majitele byli povinni jej prodat šenkovní obci.

Za rok 1751 vrchnost zaplatila 38 zl.56 kr. pivního groše, město 92 zl. 48 kr.

V roce 1752 nechala hraběnka zřídit výčep svého piva přímo v areálu zámku, v oboře a v tzv.Slepičím dvoře. Po stížnostech měšťanů u úřadů musela vrchnost hostinec na zámku zrušit.

V letech 1756-1763 proběhla třetí slezská válka, řečená sedmiletá. Rakousko-Uhesko se nesmířilo se ztrátou území Slezska. Odry v prvních letech válečného konfliktu sloužily pouze k ubytování vojska a zásobování. Kraj střídavě obsazovaly rakouské nebo pruské oddíly.

Dne 27.října 1758 došlo k požáru panského pivovaru. Budova lehla celá popelem. Na shromáždění rychtářů si poté vrchnostenský správce Unger stěžoval, že „poddaní při požáru velmi špatně osvědčili svoji věrnost a nedostavili se ani jeden“. V listopadu 1758 se začal stavět nový zámecký pivovar.

Na konci války se boje přenesly i do blízkosti Oder. Mnoho vesnic bylo poničeno, zdevastována byla všechna pole. V roce 1763 se vzdala Marie Terezie naděje na opětovné získání celého Slezska a souhlasila s uzavřením míru.

V roce 1755 převzal oderské panství Johann Karl Gotlieb hrabě Lichnovský. Roku 1768 žilo v Odrách 1 721 obyvatel. V roce 1770 zde stálo včetně předměstí 349 domků.

Čtěte také:  Lobkowiczký pivovar v Bílině

Brzy po převzetí panství si šenkovní měšťané u svého pána stěžovali na zámeckého mlynáře, kde si byli povinni nechat šrotovat slad. Osočili ho, že při mletí obilí měšťany šidí. Hrabě rozhodl, že mlynář nemá právo na více než 1 zl. ze šrotování osmnácti korců sladu.

O tom, jak podstatné výnosy z prodeje piva musely být, svědčí i to, že hrabě v letech 1755-1756 nechal na svých pozemcích vybudovat množství domků, které následně prodal novým osadníkům. Ti samozřejmě museli pít pivo panské. V roce 1760 zámecký pán prodal hospodu ležící na cestě do Jeseníku s podmínkou, že se zde i nadále bude čepovat zámecké pivo. V roce 1761 byl prodán se stejnou podmínkou i Slepičí dvůr při cestě do Potštátu.

Panské pivo se tehdy nechlubilo valnou pověstí. Stávalo se, že vesnice, kam se dováželo, raději tajně kupovaly pivo z obce sousední. Takový spor byl kupříkladu řešen v roce 1760 v Mankovicích poté, když se zjistilo, že do vesnice je neoprávněně vozeno pivo z nedalekého Suchdolu. Mankovičtí se bránili argumenty o nedobré kvalitě a váznoucím zásobování. Hrabě slíbil nápravu věcí.

Vrchnostenský pivovar zvyšoval svůj výstav dovážením piva do hostinců v nově vzniklých osadách na panských pozemcích. Tak tomu bylo například i u Vittberku (nejdříve jen dvůr, pak osada – dnešní Vítovka 2 km severně od města, na opačné straně údolí).

Panský pivovar v Odrách (kresba z uvedené publikace)

V roce 1764 začal hrabě Johann Karl Gotlieb Lichnovský šenkovat své pivo v zámecké hospodě v Odrách (v chalupě u zámecké brány) a rovněž vrchnostenský mok v sudech nabízel ve městě k prodeji navzdory všem předchozím soudním rozhodnutím a smlouvám. Téhož roku měšťané vybrali dva „dohlížitele“, kteří měli kontrolovat správnou míru načepovaného piva, v opačném případě měli pivo zabavit a odvézt k purkmistrovi. Hospodský, jež šidil na míře moku, měl být pokutován. Oderští měšťané rovněž stavěli hlídky, které měly hlídat neoprávněný dovoz piva na „území měšťanů“.

V roce 1765 se hrabě rozhodl při frekventované cestě do Hranic vystavit novou osadu Emauzy (Emaus – 2 km jižně od města) včetně výhodně položeného hostince. Měšťané žádali zámeckého pána, aby od tohoto kroku ustoupil, že tím utrpí odbyt měšťanského piva v blízkých Hynčicích. Feudál v únoru 1766 měšťanům v dopise odmítl, že by nemohl zakládat hostince v nově budovaných osadách. Přesto však stavbu hospody v Emauzích pozastavil. Hrabě rovněž přislíbil uzavřít výčep vrchnostenského piva v zámeckém areálu, ale svá práva na hostince v Nové Vsi (Neudörf – osada vzniklá na levém břehu řeky naproti vesnice Loučky), Vítovce a Malé Straně (osada přiléhající k městu na druhém, levém břehu řeky) bránil.

Měšťané se stížností na hostinec ve třech zmíněných lokalitách neuspěli v roce 1769 u Zemského ani Nejvyššího soudu. Poddaným z vesnic „panského obvodu“ nebylo zakazováno chodit do jiných hospod, pivo se nicméně nesmělo mezi vesnicemi přenášet.

V roce 1770 hrabě domky vystavené v zámeckých zahradách, u Zámeckého mlýna a na Malé Straně zahrnul do jedné osady s názvem Neumark.

Hrabě zřídil nové panské hostince – u dvora a při cestě do Fulneku. Tím klesl odbyt měšťanského piva až na jednu třetinu. Situace oderského měšťanského pivovarnictví začala být kritická. Šenkovní měšťané proto vyslali v říjnu 1770 k císaři delegaci se stížností. Císařský úřad měšťany odmítl s odkazem na předešlá rozhodnutí soudu. Padla tím poslední šance měšťanů zastavit rozpínavost vrchnostenského piva.

V listopadu 1780 nastoupil po smrti Marie Terezie na císařský trůn Josef II. Jelikož byl znám svým vstřícným postojem k právům prostých lidí, rozhodli se oderští šenkovní měšťané udělat nové kroky ve snaze zabrzdit rozpínavost vrchnostenského piva.

V březnu 1781 již do Vídně dorazila delegace měšťanů s prosbou, zda by bylo možné znovu otevřít soudní při. V dubnu roku 1781 bylo vydáno kladné rozhodnutí a následovala opět doba vleklých soudních jednání měšťanů s oderskou zámeckou vrchností o možnost čepování piva.

V červenci 1785 vydal Zemský soud rozhodnutí, ve kterém zakazuje v místech, jež nejsou ani v pásmu devíti osad měšťanů, ani v oblasti vesnic, kam se vozilo pivo zámecké, šenkovat pivo oběma stranami. Císařský dvůr v lednu roku 1786 změnil rozhodnutí soudu. Přikázal vrchnosti zdržet se šenkování piva na celém území města, ale také v nově vzniklých osadách.

Hrabě však nedbal na toto úřední rozhodnutí a ve výčepu zámeckého piva pokračoval. Navíc pod pohrůžkou zvýšení nájmu z polností nutil hospodské k prohlášení, že nevezmou pivo měšťanské. Po opětovných stížnostech v březnu 1786 Zemský soud dal měšťanům právo exekuční. Tak mohli navštěvovat šenkýře v nových osadách a nalezené panské pivo konfiskovat.

Tím ovšem konflikty neskončily.

Čtěte také:  Sládek jako hlavní pivovarská profese v historii

Vrchnost osočila oderské měšťany z toho, že vaří nekvalitní pivo. Krajský soud stanovil, aby zámečtí úředníci prováděli v hostincích kontroly. Proti tomuto se vzepřeli šenkýři a tak zemský úřad tuto pravomoc přenesl na městskou radu.

Hostinští v nových osadách podali z podnětu vrchnosti žádost na císařský dvůr, aby jim byl ponechán výčep panského piva. V květnu roku 1786 byla žádost zamítnuta. Vrchnost splnila své výhružky a v nově založených osadách, kde se přestalo odebírat panské pivo, zvýšila nájem za pozemky a poplatky z výčepu piva. Osadníci z Vítovky a Nové Vsi se neúspěšně pokusili na počátku roku 1787 soudně vymáhat po měšťanech odškodnění. Krajský soud v lednu 1788 nařídil vrchnosti, aby v osadách byly ponechány poplatky a nájem původní.

V roce 1787 vybudoval kníže v nově vzniklé osadě Emauzy hostinec, který následujícího roku otevřel. Zámecký pán však nejprve musel soudu dokázat, že hospoda stojí na panském pozemku přiléhající k vrchnostenskému dvoru ve Vražném a že osada kolem ní má již 20 domů.

V únoru 1786 úřady zakázaly v zemi vařit a čepovat pivo podle pořadí. Bylo doporučeno, aby byl zaveden pronájem nebo společná správa pivovarů a sladoven. Oderští šenkovní měšťané se dohodli, že vytvoří společnou správu várečného práva. Byly ponechány hostince v Horním a Dolním Předměstí a v Neumarku. Byly zrušeny sladovny v jednotlivých měšťanských domech a přeměněny na byty. V prosinci 1786 byla povolena výstavba společné sladovny. Měšťané z tohoto důvodu v červnu 1787 koupili část zahrad přiléhajících ke hradbám za náměstím a dva domy na Hranické ulici. (Budova sladovny stávala na dnešní Pásové ulici.) Roku 1789 měšťané vybudovali odbočku obecního vodovodu do sladovny.

Měšťanská sladovna v Odrách na dnešní Pásové ulici (kresba z uvedené publikace)

V březnu 1788 vydal Zemský úřad rozhodnutí, že každý hostinský má právo kupovat nápoje uvnitř i vně panství od kohokoliv. Stejně tak poddaní mohli pořizovat pivo z kteréhokoliv pivovaru, pouze však pro vlastní potřebu, nesměli ho šenkovat. Tohoto výroku okamžitě využila oderská vrchnost a začala opět své pivo dodávat do Vítovky, Nové Vsi a nově zřídila hostinec v zámecké bráně a Panském pivovaru. Po stížnostech měšťanů soud v září 1789 vrchnosti zakázal vozit pivo do zmíněných osad a šenkovat ve městě.

Tím spory na nějakou dobu utichly.

Prameny:
Dějiny města a soudního okresu Odry, Anton Rolleder, 1903 (překlad z roku 2002)

Poděkování Historicko-vlastivědnému spolku v Odrách za pomoc.

You may also like...