Pivovar Bělá nad Radbuzou


Kde se pivo vaří, tam se dobře daří, kde se pivo pije, tam se dobře žije. Tuto písničku si mohli bělští zpívat nejméně od konce 16. století (asi 1596). Do tohoto období spadají první zmínky o existenci zdejšího pivovaru. Už asi nikdo nevypátrá, zda se zde zkoušela kvalita piva po plzeňském
způsobu. V Plzni se totiž kvalita piva zkoušela přímo na radnici. Pivo se odlilo na dubovou lavici a zkoušející se tam posadil v kožených kalhotách. Pokud se „přilepil“ bylo pivo dobré, pokud ne, bylo řídké a várka se pak
prodávala za nižší cenu nebo vůbec ne.

Čtěte také:  Historie hostinců – středověké krčmy II.

Pivovary byly po celý středověk důležité. K právům měst, ale i k právům jednotlivých měšťanů patřilo právě právo várečné. Samozřejmě vrchnost (ať už král ve městech královských či feudálové ve městech poddanských) si za to právo nechávali řádně platit. Pivovarníci platili např. posudné – daň z prodeje piva do vesnic či pánevní daň – to podle velikosti či počtu varných pánví nebo počepní či pokrčmé (od slov výčep a krčma). V 16. století se ale vedle městských a měšťanských pivovarů začínají prosazovat i pivovary panské (vrchnostenské), které patřily přímo majiteli panství a velmi městům konkurovaly. A v Bělé vznikl pivovar vrchnostenský, i když mohli být Bělané považování za měšťany a mohli mít i právo várečné (vždyť v té době v Bělé sídlil soud a rychta přimdeckých Chodů). Ale koncem 16. století jsou sídla přimdeckých Chodů rozprodávána a zdejší obyvatelé se stávají obyčejnými poddanými. A tím ztrácejí kromě jiných práv i právo várečné.

Třicetiletá válka poznamenala i pivovarnictví. Především upadají městské pivovary. Např. přestává se vařit pivo v Ronšperku i jinde. Ale vrchnostenské pivovary prosperují. I když v roce 1669 vypisuje císař Leopold I. celostátní pivní daň. Počátkem 17. století jsou kvůli novým daňovým úpravám rozděleny pivovary do 3 skupin. Za velké jsou označeny ty pivovary, které vyprodukují dvanáct a více čtyřvěderních sudů (tj. přibližně 30 hektolitrů), středními byly pivovary s šesti až jedenácti sudy a jako malé byly označeny ty s méně než šesti sudy. Bělský pivovar byl součástí objektu pánského dvora, z nějž obytná budova (od 17. stol. hospodářské centrum křížského panství), tj. barokní zámeček stojí dodnes. Lamingenové vybudovali v Bělé pozdně renesanční zámeček. Zámeček, později upravený v duchu baroka, dnes vypadá na první pohled spíše jako mohutný měšťanský dům. Letopočet vyrytý na ostění jednoho okna udává jako datum jeho dokončení (nebo dokončení stavebních úprav) rok 1614.
V té době už tu sídlil Volf Josef Lamingen. Měl několik bratrů, které osud rozdělil po bitvě na Bílé hoře. Volf Josef stál na straně českých stavů a nebyl katolík. To ho stálo majetek. Císař Ferdinand II. mu ho zkonfiskoval a postoupil Bělou jeho bratru, katolíku Volfu Vilémovi. Volf Vilém byl říšský dvorní rada, zemský soudce a hejtman lén německých. Za svoje služby císaři dostal vedle Bělé i vesnice domažlických Chodů. Bělské panství prodal Volf Maxmilian, syn Volfa Viléma a pověstný Lomikar, v roce 1678
Zdeňku Kaplířovi ze Sulevic. Tento císařský generál a slavný Turkobijec si dal přestavět panské starší sídlo v Újezdě Svatého Kříže (kde byl taktéž pivovar) a bělský zámek od té doby zůstal jenom sídlem vrchnostenských úřadů. Jeho dvůr obklopovala hospodářská stavení včetně pivovaru.

Pivovar i jiné budovy tu už nenajdeme. Pivo se zde přestalo vařit na přelomu let 1960 – 61. Ještě v roce 1839 produkoval tento pivovar ročně 22 sudů piva. Před rokem 1939 pak se v Bělé nacházelo 10 hospod. Nutno ještě dodat, že ještě v 19. století nebylo pivo jenom nápojem, ale vařila se z něj i polévka a ve středověku měly i vesnické šestinedělky přednostní právo na jeho získání a pivovary měly povinnost je zásobovat.

Majitelé:

   

Výstav piva v hl:

   
1883-1912 Výclav Kotz svobodný pán z Dobrše  

1901/02

5 940 1902/03 5 400
1912-1945 Jindřich Kotz svobodný pán z Dobrše  

1903/04

5 760 1904/05 5 900
1945-1947 národní správa   1905/06 6 256 1906/07 6 013
1947 Zemský pozemkový fond   1908/09 10 800 1909/10 12 054
1948 Státní pivovar v Bělé nad Radbuzou   1910/11 12 454 1911/12 10 500
1948-1956 Chebsko-karlovarské pivovary n.p.   1912/13 11 000 1913/14 12 159

Sládci:

    1916/17 620 1921/22 7 346
1883-1902 Jan Kropp (byl i nájemce)   1922/23 8 948 1924/25 12 711
1902-1905 Cyril Želina   1925/26 12 400 1926/27 14 827
1905-1912 Alfred Führich   1927/28 15 900 1928/29 17 500
1912-1933 Václav Kircher   1929/30 20 000 1930/31 18 372
1933-1938 Antonín Lauterbach   1931/32 19 647 1932/33 16 030
1938-1939 František Lauterbach   1933 14 946 1934 14 028
1945-1946 František Suk   1935 13 013 1937 12 216
1946-1947 Vlastimil Táborský   1938/39 22 255 1943 19 590
1947-1949 Václav Kraus   1944 20 151 1945 9 989
1949-1950 Vojtěch Kozák   1946 7 732 1947 8 606

You may also like...