Historie pivovarnictví v Litoměřicích

Pivovarnictví na Litoměřicku se může chlubit mnohaletou tradicí. Je pochopitelné, že bylo spojeno s rovněž tradičním pěstováním chmele v okolním regionu. Zatímco chmel se na Litoměřicku pěstuje dodnes, na vaření piva se již jenom vzpomíná.

Nejstarší zachovaný záznam o využití chmele jako hospodářské plodiny v oblasti pochází z roku 1343 z obce Oparno u Lovosic. Chmel se tu však bezesporu pěstoval již mnohem dříve. Pivovarnictví ve zdejším kraji začalo vzkvétat především po třicetileté válce. V tomto období zde vzniklo množství malých vrchnostenských pivovarů.

Čtěte také:  Vývoj daňového zatížení výroby piva do roku 1855

V samotném městě Litoměřice vařili pivo měšťané s právem varečným a to vždy postupně v jednotlivých právovárečných domech. Pivo samozřejmě mělo pokaždé s novou várkou  jinou kvalitu, mnohdy kolísavou. Dlouho se tradovalo, že litoměřické pivo není valné chuti – prý bylo dokonce cítit bahnem a dýmem. Měšťané se proto dohodli na vybudování „městského“ pivovaru, ve kterém by vařil chmelový mok jeden najatý sládek.

Rok 1720 se uvádí jako datum založení Měšťanského pivovaru v Litoměřicích. Tehdy se utvořila skupina právovárečných měšťanů, která se rozhodla postavit vlastní budovu v místech starého hradu. Samotný pivovar však byl dostavěn až v roce 1739. Provoz byl prvně přestavěn v roce 1765 pražským stavitelem Jägerem za 2552 zlatých. Ale nebyl to první pivovar litoměřických právovárečných měšťanů. V té době se pivo ještě stále vařilo v „městském“ pivovaru v Pokraticích. Tento založili měšťané roku 1325 v obci severně od Litoměřic (dnes čtvrť Litoměřic). Pivovar patřil právovárečným měšťanům litoměřickým, stejně jako pivovar v Keblicích u Lovosic.

Nový pivovar dostal pojmenování „Bürgerliches Brauhaus – Měšťanský pivovar“. Roku 1831 dosáhlo právovárečné měšťanstvo výsady, která umožňovala prodávat v Litoměřicích pouze pivo, vařené ve zdejším pivovaru. Zásadní technologická modernizace proběhla v litoměřickém pivovaru v roce 1869, kdy byl zaveden parní pohon. Roku 1892 byly vybudovány nové sklepy, pořízen nový chladící železniční vagón, kterým bylo litoměřické pivo expedováno do zahraničí. O kvalitách piva v té době svědčí i zlatá medaile z výstavy v Paříži v roce 1900. Před první světovou válkou se pivo exportovalo do různých států Evropy a do Ameriky. Sám císař František Josef I. vychutnal a potvrdil lahodnost moku dne 17.6.1901 během své inspekce ve zdejším kraji.

Kolem roku 1930 pivovar postupně, jak bylo pro tuto dobu trendem, vykoupil malé pivovárky v okolí, aby v nich bez meškání ukončil výrobu a zřídil v nich svůj sklad piva pro danou oblast. Tak vznikly filiálky podniku: pivovary Krompach, Německé Jablonné, Úštěk, Pihel, Zahrádky u Č.Lípy, Zákupy.

V době před druhou světovou válkou se pivo z litoměřického měšťanského pivovaru stáčelo téměř v celých severovýchodních Čechách (např. Ernst Schindler Jablonec n.N.) a výroba chmelového moku tehdy překračovala hranici 130 000 hektolitrů ročně, což pivovar řadilo do první dvacítky pivovarů v Československé republice. V této době byl pivovar znám především díky značkám Leitmeritzer Doppelmalzbier (14° tmavé) a Leitmeritzer Bűrgerbrau 10°, 12° světlé i tmavé…a speciálnímu 18°porteru Leitmeritzer Urbrau.

V roce 1858 se narodila v Litoměřicích v té době prosperujícímu Měšťanskému pivovaru konkurence v podobě tzv. Labskozámeckého pivovaru. Druhý pivovar, akciový, byl úřady evidován pod názvem „Litoměřická pivovarská společnost u Labského zámku (Leitmeritzer Bierbraugesellschaft zum Elbschloss A.G)“.

Budova nového litoměřického pivovaru se stala dominantou města při pohledu od Labe a byla velmi zdařilým architektonickým dílem.

Pivovar byl považován za první moderní průmyslový akciový pivovar v českých zemích. Lze o něm psát jako o „německém“ podniku, neboť v něm byl německý kapitál, německé vedení a sladkovali tu většinou občané německé národnosti.

Pivovar se specializoval především na piva tmavá – například 16° special Malzbier, 16°Granator a klasikou byl „ litoměřický kozel (Bockbier)„. Pivo z Labskozámeckého pivovaru bylo oblíbené nejen ve městě a jeho okolí, ale i za hranicemi. Výstav podniku velmi rychle rostl. Na přelomu 19.a 20.století pivovar vyráběl zhruba 70 000 hektolitrů chmelového moku ročně. (pro srovnání: výroba Měšťanského pivovaru v té době se blížila ke hranici 100 000 hl). Později produkce v novějším pivovaru začala mírně klesat. Přes sedmdesátitisícovou hranici vyrobených hektolitrů se Labskozámecký pivovar v Litoměřicích přehoupl pak až v 30.letech 20.století. (Měšťanský tehdy vyráběl až 140 000 hl).

Po obsazení pohraničí se podařilo konkurenčnímu podniku Sudetské pivovarské akciové společností v Ústí nad Labem získat celý majetek pivovaru a výroba byla zastavena. V květnu roku 1940 byla uvařena poslední várka „labskozámeckého“ piva a v červnu téhož roku rozprodáno veškeré technologické zařízení pivovaru. Uzavřela se nedlouhá historie výroby piva na návrší nad tokem Labe.

Dne 13.2 .1942 se stala vlastníkem objektů Labskozámecká správní akciová společnost v Litoměřicích ( Elbschloss-verwaltungs A.G in Leitmeritz ). Bylo rozhodnuto přestavět nefunkční pivovar na chladírny. Dne 29.9 .1942 byla založena nová firma s názvem Sudetské chadírny, společnost s r.o. v Litoměřicích (Sudeten Kühlhaus G.m.b.H in Leitmeritz ). V nájmu chladíren se pak nacházely firmy Brode (1.10 1940), vyrábějící sladové výtažky, kypící mouku apod. (Ernst Brode  co,Kom.Ges.) a závody Albis, společnost s r.o. (Albis-Werke G.m.b.H Leitmeritz ) v Litoměřicích, pobočka berlínské firmy Propeller Schwarz- Gustav Schwarz GmbH, vyrábějící letecké součástky a výzbroj pro válečné účely.

Po skončení války byly Sudetské chladírny z důvodu, že akciová společnost byla tvořena vesměs německým kapitálem, dne 24.5.1945 převzaty do národní správy a to pod názvem Labskozámecké podniky Litoměřice, ze kterých se utvořil národní podnik Litoměřické mrazírny. Podnik fungoval do roku 1996, kdy byl privatizován a nadále různými firmami využíván ke komerčním účelům.

V roce 2005 začala částečná likvidace objektu. O rok později byl objekt zasažen požárem. V roce 2008 budovy chátraly.

Měšťanský pivovar byl v roce 1948 znárodněn. Poté byl součástí centralizovaných pivovarnických podniků: 1948-1948 Krušnohorské pivovary n.p.; 1949-1952 Litoměřicko-ústecké pivovary n.p.; 1953-1953 Litoměřické pivovary n.p.; 1954-1957 Litoměřicko-ústecké pivovary n.p.; 1958-1959 Krušnohorské pivovary n.p.; 1960-1990 Severočeské pivovary n.p..


Po roce 1990 se v tehdejším Československu rozběhla vlna privatizací státních podniků. Snaze o privatizaci se nevyhnul ani litoměřický pivovar. Návrat do soukromých rukou však provázelo množství problémů. Od 1.1.1991 se provoz vydělil ze zaniklého severočeského uskupení pivovarů a vznikl Pivovar Litoměřice, státní podnik. V roce 1994 byla založena firma Měšťanský pivovar Kalich, a.s., která v následujícím roce získala podnik od státu do svého majetku. Akciová společnost však brzy zkrachovala a pivovar se opět vrátil do vlastnictví státu. V květnu 1996 založil stát (Fond národního majetku ČR) společnost Korunní pivovar, s.r.o..

FNM ČR přistoupil k opětné privatizaci veřejnou soutěží v říjnu 1996. Jediným kritériem byla výše nabídnuté ceny, přičemž orientační cena byla stanovena na 46,5 mil.Kč. O vlastním prodeji fond rozhodl v prosinci 1996. K 31.prosinci poté 1996 přestal být Fond národního majetku společníkem firmy Korunní pivovar, s.r.o. a společnost vlastnila řada drobných subjektů.

Čtěte také:  O hledání pivovarů na panství veverském

Od dubna 1998 byla jediným vlastníkem pražská firma Pekařství a.s.. V pivovaru se vyráběly po uzavření děčínského pivovaru některé tamní značky např. M.L.A.S.K. 10 % (světlé výčepní; alk.. 4,6 %) , Admirál 12 % (světlý ležák; alk.: 5,1 %). Na počest básníka Johanna Wolganga Goetheho a jeho poslední lásky Ulriky von Levetzow, která žila na zámku v Třebívlicích, začal litoměřický pivovar vařit pivo s názvem Baronka. Pivovar vyvezl „goethovské“ pivo i do Německa, kde je Ulrika ještě populárnější než v Čechách. Sdružení přátel piva vyhlásilo speciální ležák Baronka za nejchutnější třináctku roku 1999.

V tvrdé konkurenci však neustále klesal odbyt zde vyráběného piva. Pokles výroby byl poměrně rychlý. V roce 1992 bylo vyrobeno 140 000 hl, v roce 2001 už jen 30 000 hl. Litoměřické pivo se od února 2001 vařilo v nově rekonstruované varně. Po varně příšly na řadu další investice do technologických zařízení, jako byla např. rekonstrukce filtračního zařízení piva. Pozornosti zákazníků neunikly výrazné etikety a nové kompaktní přepravky s výraznějším logem Korunního pivovaru, které se v roce 2001 objevily u obchodních partnerů. Pivovar rozvážel nápoj v roce 2001 takřka výhradně poblíž pivovarského komína, soustředíl se hlavně na Litoměřicko.

Na litoměřickém podniku v roce 2002 se negativně odrazilo sloučení lounského pivovaru se společností Drinks Union.
V těžké ekonomické situaci pivovar 30. listopadu 2002 po 282 letech výrobu piva zastavil.

Příčinu zastavení výroby vidělo vedení v zastaralé technologii, trvalém poklesu odbytu, silném konkurenční prostředí, vysokých fixních nákladech a minimální regionální podpoře. Od března 2002 vyvíjelo vedení pivovaru snahu prodat nebo pronajmout pivovar subjektu, který by zajistil odbyt piva. Jednalo s přibližně dvaceti subjekty včetně okolních pivovarů a zahraničních společností, ale nikdo zájem neprojevil.

V srpnu 2003 byl dvůr pivovaru již vyklizen, spojovací potrubí mezi sklepy a varnou zlikvidováno, varna prázdná. Vše bylo důkladně rozřezáno a odvezeno do šrotu. Ležácké tanky a nádoby ve spilce dopadly stejně – rozřezány na kusy a odvezeny do sběru, pivovar definitivně zemřel.

Posledním ředitelem pivovaru byl Miroslav Pleško, posledním, kdo vařil v litoměřických varnách, byl sládek Miloš Baumruk. V 90.letech měl pivovar sortiment piva ve složení:

Kurýr (světlé výčepní; alk.: 3,8 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů)
Konšel (světlý speciální ležák, sezónní produkt; alk.: 5,9 %; plněno do 0,5 l lahví)
Kalich (světlý ležák; alk.: 4,6 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů)
Fořt (světlý ležák; alk.: 5,0 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů)
Chasník (světlé výčepní; alk.: 3,3 %; plněno do 0,5 l lahví )
Baronka (světlý speciální ležák; alk.: 5,4 %; plněno do 0,5 l lahví)

Plány na oživení vaření piva v Korunním pivovaru v centru města uveřejnila v roce 2008 litoměřická radnice. Po poslední várce v roce 2002 byla část areálu rozprodána nebo pronajata. Město chtělo zabránit tomu, aby zde vznikla tržnice nebo provoz zatěžující centrum dopravou a hlukem. Zastupitelé města se shodli na koupi zbývající části pivovaru a plánovali hledat nového investora. Podle představ radnice by tu mohl vzniknout menší pivovar s výstavem do dvaceti tisíc hektolitrů ročně, pivovarská restaurace a také expozice o výrobě piva v regionu.

Prameny: Doskočil, O.: Historie a současnost podnikání na Litoměřicku a  Roudnicku
  
zdroj: Jaromír Kovář (www.ztracenyraj.net)
rok 2008
autor snímků: Martin Krupička

You may also like...