|
Starší info:
Pivovarství v Pelhřimově se rozvíjelo již od 14.stol., i když dnešní pivovar odvozoval vždy svůj vznik až do roku 1551, kdy se 10.ledna feudální pán města Adam Říčanský z Říčan vzdal ve prospěch zdejších měšťanů vaření piva za určité dávky a nařídil, aby krčmáři z vesnic jeho panství brali tento nápoj od Pelhřimovských. Druhá pol.16.stol.znamenala v historickém vývoji období tvrdých sporů mezi Karlem Říčanským z Říčan a měšťany o várečné právo, rozhodnuté v jejich prospěch v roce 1569, které vyústili v roce 1596 až ve výkup z poddanství a získání statutu královského města s vlastním panstvím. Počáteční decentralizovaná výroba piva v měšťanských domech vzala za své v letech 1565-1573, kdy musela ustoupit zájmům městské komunity jako celku, která v tomto období vybudovala obecní pivovar. V něm od letnic 16.10. vařila obec pro komunální potřeby a zbývající část roku ho užívali střídou pravováreční měšťané pro soukromé vary. V době třicetileté války i po ní zdejší pivovarství upadlo a vzpamatovalo se až na poč.18.století.
Budova, ve které v současné době sídlí SPŠ Pelhřimov, byla postavena na místě domu čp. 35 – starého pivovaru. Tento právovárečný pivovar velikostí nevyhovoval, proto byl už v 18. století postaven za radnicí v parkánech pivovar nový. O původní budovu s prostornými sklepy 100 let nikdo neprojevil zájem, až ji roku 1871 město spolu se sousedním domem odkoupilo za 2500 zlatých pro výstavbu tolik potřebné školní budovy.
S růstem kapitalistického podnikání nutně ustoupily do pozadí zájmu městské správy i zeměpanského bernictví a pivovar již v 1.pol. 19.stol.přešel do vlastnictví 66 majitelů várečných práv z řad měšťanů, kteří vytvořili výdělkovou společnost pod názvem “ Pelhřimovští várečníci“ a začali brzy provozovat výrobu piva ve vlastní režii. Od 60.let 19.stol.do jeho konce přešel nejprve pivovar na moderní technologii spodního kvašení a potom se původní ruční provoz změnil ve strojní s parním pohonem. Podnik nesl název Právovárečný pivovar Pelhřimov. Vařil tradiční ležák Felix, opatřený etiketou černého kocoura. Vyhláškou ministryně výživy ze dne 3. července 1948 o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků
a závodů v oboru potravinářském podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském byl dnem 1. ledna 1948 znárodněn „Měšťanský pivovar v Pelhřimově“, Pelhřimov (majitel pravovárečné měšťanstvo).
Po znárodnění byl pivovar součástí podniků:
1948-1952 Horácké pivovary n.p.
1953-1954 Havlíčkobrodské pivovary n.p.
1955-1959 Horácké pivovary n.p.
1960-1990 Jihočeské pivovary n.p.
1991-2001 Pivovary s.p. České Budějovice
2001-dodnes DUP družstvo
Výroba 12° piva byla pro rekonstrukci pivovaru v roce 1966 zrušena a obnovena až v roce 1981. V roce 1992 činil jeho jeho výstav 10 % a 12 % lahvové ho a sudového světlého piva 78 860 hl a z toho bylo 860 hl exportováno do Polska.
Okresní soud v Pelhřimově zamítl v listopadu 1999 návrh zástupců zdejšího Právovárečného měšťanstva, aby prohlásil za neplatné znárodnění pivovaru počátkem padesátých let. Podle předsedkyně senátu bylo někdejší Právovárečné měšťanstvo právnickou osobou, zatímco nyní jeho členové vystupovali u soudu jako fyzické osoby.
Ani po sedmi letech soudních pří se potomci právovárečníků z Pelhřimova nedomohli vlastnictví Měšťanského pivovaru, který byl závodem státního podniku Pivovary České Budějovice. Nic nezměnil ani výrok pobočky Krajského soudu v Táboře dne 27.3.2000, který nárok zamítl a stvrdil ortel Okresního soudu v Pelhřimově. Právovárečníci chtěli prokázat, že pivovar nebyl znárodněn, stát nenabyl vlastnictví a právovárečné měšťanstvo je vlastníkem. Právě fakt, kdo pivovar vlastnil, věc komplikovalo. Vzhledem k tomu, že o pivovar žádali potomci právovárečníků, kteří jako fyzické osoby majiteli nebyli, soud hodnotil takzvanou naléhavost právního zájmu. „Otázku vlastnictví nemohou žalovat fyzické osoby, ale měšťanstvo jako právnická osoba,“ sdělil předseda krajského senátu Vít Jakšič, který se podivil, že za celé roky nezaznělo, zda stát žaluje právnická osoba či osmdesát jednotlivců. Připomněl, že právovárečné měšťanstvo neuspělo v roce 1993 v restitučním sporu, ale majetkové nároky potomků právovárečníků trvaly. Krajský soud, který je opět upřel, sice další dovolání nepřipustil, ale Jakšič nevyloučil, že se kauza dostane k Nejvyššímu soudu. V rozhodnutí proto podotkl, že Nejvyšší soud v listopadu 1997 už popřel tvrzení, že vlastnické právo na stát nepřešlo. S pokračováním pře počítal i advokát podniku Pivovary Ladislav Dusil, který tvrdil, že nadějí pro druhou stranu je i Ústavní soud. „Spor není u konce,“ řekl Dusil, podle něhož spory brzdily privatizaci stále státního pivovaru. Právník právovárečníků Miroslav Kubánek vyčkal na písemné znění rozsudku, ale přesto mínil, že jeho klienti se zřejmě postupně obrátí i na Mezinárodní soud pro lidská práva ve Štrasburku.
Pivovar byl i v roce 2000, společně s pivovarem ve Strakonicích, součástí společnosti Pivovary s.p. České Budějovice. Od 1. 4. 2000 pivovar zvýšil ceny o třicet až čtyřicet haléřů za půllitr. „Nezdražovali jsme již dva roky, a na nárůst cen vstupů jsme již museli reagovat, Pro letošní rok však již s dalším nárůstem nepočítáme,“ objasnil v červenci 2000 ekonom podniku Zbyněk Pípal. Ředitelem pivovaru byl v roce 2000 Vladimír Veselý. Jako vánoční dárek spotřebitelům v prosinci 2000 opět připravili tradiční, mezi zákazníky oblíbenou světlou čtrnáctku. Téměř dvojnásobný meziroční nárůst zisku na 750 tisíc Kč a pokles výstavu o 4 % na 36 900 hl piva zaznamenal pivovar za rok 2000. Tržby pivovaru se meziročně zvýšily o 9 % na 32,37 mil. Kč. Vedoucí ekonomického a obchodního úseku pivovaru Zbyněk Pípal za nárůstem zisku viděl především snižování nákladů pivovaru a také zvýšení cen piva. Prodejní teritorium pivovaru byl pouze regionální. Na celkovém výstavu se v roce 2000 lahvové pivo podílelo 60 %. Pivovar zaměstnával 32 lidí.
Fond národního majetku ČR vyhlásil v červenci 2001 privatizaci pivovaru, v létě 2001 tedy běžela lhůta na příjem přihlášek ze strany jednotlivých zájemců. Kdo a zda vůbec bude ve zprivatizovaném pivovaru vařit pivo do budoucna, zůstávalo tajemstvím. Případní zájemci si ho mohli prohlédnout 11.července a 1.srpna 2001, kdy jim během prohlídky poskytovali konkrétní informace zástupci podnikového ředitelství a zástupci FNM. O opravdových zájemcích mělo být jasno až počátkem září, na kdy FNM stanovil uzávěrku přihlášek do vypsaného výběrového řízení. „Podle mých informací se předběžně o pivovar uchází čtyři nebo pět zájemců,“ uvedl Václav Vaněk z podnikového ředitelství českobudějovického státního podniku Pivovary, pod nějž dosud pivovar spadal. Druhá prohlídka zájemců o koupi se uskutečnila na konci července. Ani ta ale ještě nemusela dát odpověď na otázku, koho lze považovat za nejvážnějšího uchazeče o koupi. Rozhodly až konkrétní závazné přihlášky a nabídnutá cena, která byla vlastně jediným kritériem výběrového řízeníl. Pro informativní potřeby byla cena pivovaru stanovena na necelých 28 milionů Kč. Konečná prodejní se ale od této mohla lišit. Záleželo na poptávce a na konkrétních nabídkách. Pivovar mohl být nakonec prodán i levněji, ale FNM mohl nakonec i nejvyšší nabídku odmítnout, aby neprodával majetek státu hluboko pod cenou. Jako velice nepravděpodobné se jevilo, že by do Pelhřimova expandoval ze sousedního Humpolce Bernard. „Před několika lety pan Bernard skutečně z kapacitních důvodů o pivovar zájem měl, ale v současné době je situace jiná,“ potvrdil mluvčí humpoleckého pivovaru Zdeněk Mikulášek. Stejně tak se nezdála pravděpodobná varianta, že by do privatice vstoupilo město. „O privatizaci pivovaru, jsme byli informováni a krátce jsme o tom diskutovali na radě i v zastupitelstvu. Rozhodně jsme nezaznamenali žádný tlak ze strany zastupitelů, aby město do privatizace pivovaru šlo,“ přiblížil současné stanovisko města zástupce starosty Miroslav Pech. V Pelhřimově se hovořilo i o tom, že by pivovar mohla koupit skupina kolem jeho současného managementu. Tento hlas ředitel Vladimír Veselý nepotvrdil, ani nevyvrátil. V každém případě věřil, že se pivo značek Poutník a Felix bude vařit i v budoucnu. „Do předání pivovaru novému vlastníku zůstává vše při starém. Pivo vyrábíme a prodáváme, na závěr srpna chystáme den otevřených dveří,“ řekl. Pozitivně o pivovaru hovořil i Antonín Svítil z FNM, který připravoval jeho privatizaci. „Je to dobře fungující provoz, v jehož čele stojí schopní lidé. Byla by škoda, kdyby se zde vařit přestalo,“ řekl. Jiní odborníci z oblasti pivovarnictví ale natolik jednoznačně optimističtí nebyli. Do privatizace mohla totiž jít i konkurence s cílem výrobu piva v Pelhřimově zastavit a koupit tak zdejší trh. „Pelhřimovský pivovar by nebyl první,“ poznamenal Zdeněk Mikulášek. Vítěz hospodářské soutěže měl být znám až po pátém říjnu, kdy ho měl FNM na základě obálkové metody vyhlásit. Kvůli této metodě neznal pivovar ani účastníky soutěže, ani cenu, kterou za něj nabízeli. Mimo jiné bylo zde totiž důležitou podmínkou složení kauce, která činila desetinu účetní hodnoty pivovaru. „Ta představuje částku 2 800 000 Kč a takovou možnost my bohužel nemáme,“ litoval ředitel Vladimír Veselý.
Privatizovaný pivovar koupilo na konci září 2001 pelhřimovské družstvo pro výrobu kožené galanterie DUP. Cena, za jakou byl pivovar privatizován, zůstala obchodním tajemstvím, ale podle dostupných informací byla nižší než orientačně stanovená účetní cena osmadvacet milionů korun.
V pozorně sledovaném výběrovém řízení na prodej pivovaru uspělo místní družstvo zabývající se doposud výrobou kožené a kovové galanterie DUP. „Věřím, že se vlastnických práv v dohledné době ujmeme a že zajistíme rozvoj pivovaru,“ řekl na počátku října 2001 ředitel a místopředseda představenstva družstva Lubor Jedlička.
* Kdy se nápad na koupi pivovaru ve vedení družstva zrodil?
Ten nápad není nikterak starý, konkrétní rysy dostal poté, kdy FNM vyhlásil privatizaci pivovaru. Tehdy jsme o jeho koupi začali uvažovat, výběrové řízení jsme brali jako šanci, možná poslední, zakoupit ve městě majetek určený k výrobní činnosti, k tvorbě zisku.
* Dříve jste o koupi pivovaru neuvažovali?
Ne. Kolem pivovaru se vlekly soudní spory, dříve nemělo smysl se o jeho koupi vážně zajímat.
* Jaký máte vztah k pivu?
Osobně mám k pivu vztah asi jako každý český muž. Mezi alkoholickými nápoji jinak dávám pivu přednost před vínem i destiláty.
* A jaký je váš vztah k pivu pelhřimovskému?
Troufnu si říci, že dobrý. Většina piva, které vypiju, je pelhřimovské. Musím ale přiznat, že v posledních letech, když mám v restauraci tu možnost, tak si dám i plzeňské. Teď po privatizaci pivovaru se ale asi budu muset vrátit vyloženě k pelhřimovskému pivu.
* Co víte o vaření piva? Za mlada jsem se několikrát účastnil exkurze v pivovaru, takže dnes ten výrobní proces znám jenom zběžně. Pivovar, právě ten pelhřimovský, navštívil během ukázek v rámci výběrového řízení na jeho prodej ekonom družstva, ale abych se já osobně blíže seznamoval s technologií, na to při této příležitosti nebyl čas. Myslím si, že v pelhřimovském pivovaru jsou dostatečně fundovaní odborníci na vaření piva a já počítám s tím, že v něm zůstanou i po privatizaci, takže není důvod k tomu, abych se například já osobně učil pivo vařit.
* Proč jste vůbec pivovar kupovali?
V družstvu jsme za poslední roky vytvořili určité zisky a ty jsme chtěli dále vložit do něčeho, co by zisky vytvářelo. Nechtěli jsme vkládat prostředky například do nejrůznějších fondů, a proto jsme rozhodli pro jejich vložení do podniku, u něhož je perspektiva zisky dále rozmnožovat.
* Na trhu s pivem je ale už nyní značná konkurence a prosadit se není asi právě jednoduché…
A kde jsou jednoznačně volné kapacity k uplatnění na trhu? To by pak nebylo možné podnikat v žádném oboru. V současné době není problémem vyrábět, ale problémem je vyrobené zboží prodat. To se týká všech oborů. My vyrábíme koženou galanterii a ta je na tom v současnosti s uplatněním na trhu společně s obuví a textilem kvůli expanzi asijského zboží asi úplně nejhůř.
* Podílel se na rozhodnutí koupit pivovar i pelhřimovský patriotismus?
Patriotismus v našem rozhodování určitý vliv měl, ale v žádném případě to nebylo nejpodstatnější hledisko.
* Jaké máte s pivovarem plány?
Chceme v něm zachovat výrobu piva. V posledních měsících zaznívaly nejrůznější hlasy, co se po změně vlastníka s pivovarem stane, hovořilo se o tom, že se ho zmocní nějaký velký pivovar, který výrobu zastaví a tady si koupí trhy, my chceme, aby zde zůstala zavedená výroba.
* Plánujete nějaké investice, případně nový sortiment?
O investicích budeme moci uvažovat až po důkladném seznámení se se stavem věcí, po důkladné analýze. Teprve pak budeme moci říci, kam bude nutné a účelné investovat. Sortiment vyráběných druhů piv zatím měnit nechceme, zůstaneme u desítky a dvanáctky i u příležitostně vyráběné čtrnáctky.
* Odborníci na výrobu piva tedy v pivovaru zůstanou i do budoucna?
Samozřejmě. Jsme přesvědčeni o tom, že pelhřimovské pivo není špatné, že ho dělají lidé, kteří tomuto oboru rozumějí.
* Kdy a jak řadový pivař pocítí, že pivovar vlastní nový majitel?
Nejlepší by bylo, kdyby vlastnické změny pivaři nepocítili vůbec.
* Znamená to, že na kvalitě pelhřimovského piva není co vylepšit?
Určitě bude co zlepšovat, ale současný pivař, který si oblíbil pelhřimovské pivo, by měl nanejvýš pocítit, že se i nadále vaří pivo dobré, případně ještě lepší. Každý výrobek je možno vylepšovat, pivo a samozřejmě ani pivo pelhřimovské není v tomto směru výjimkou.
* Nemůže odklon od zavedeného sortimentu, s nímž je značka DUP spojena, pověsti této značky uškodit?
Tradici kožedělné výroby nemůže skutečnost, že se staneme vlastníky pivovaru, nikterak ohrozit. Zhruba šedesát až pětašedesát procent naší současné výroby jde na export, prodáváme po celé republice, většinu odběratelů naší produkce nebude vstup družstva do pivovaru vůbec zajímat. V Pelhřimově je to možná citlivější téma, ale my obavy o ztrátu prestiže značky rozhodně nemáme.
* Neobáváte se naopak, že bude mít veřejnost pochyby o kvalitě piva, když jste dosud vyráběli koženou galanterii? Musím zopakovat, že do pivovaru vstupujeme jako vlastník, že zde uplatníme své manažerské schopnosti a zkušenosti, ale že se sami nebudeme učit pivo vařit. To necháme odborníkům a profesionálům, kteří to umějí a kteří to už několik let ukazují v praxi.
* Navzdory tomu, že FNM vyhlásil privatizaci pivovaru a výsledky výběrového řízení jsou dneska už potvrzeny, stále jsou slyšet hlasy o nezákonnosti tohoto procesu. Co tomu říkáte?
O tomto problému samozřejmě víme. Názory prezentované zástupcem právovárečníků Ladislavem Semorádem známe a uvědomujeme si, že to naši současnou pozici poněkud komplikuje. My jsme ale přesvědčeni, že když stát rozhodl o privatizaci, tak to neudělal v rozporu se zákony.
Odvolací Krajský soud v Táboře, který se 20.listopadu 2001 zabýval odvoláním pelhřimovských právovárečníků ve věci určení neplatnosti znárodnění pivovaru, odložil rozhodnutí na konec listopadu. „Jednání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 29. listopadu,“ uvedl předseda odvolacího senátu Vít Jakšič. Pelhřimovští právovárečníci vyvíjeli úsilí o získání pivovaru od první poloviny 90. let. 20.století Soudy zatím všechna jejich podání odmítly.
Způsob, jakým byl pivovar před více než půlstoletím znárodněn, nebyl natolik v rozporu se zákony, že by následné vlastnictví pivovaru státem bylo protizákonné. Odvolací táborský krajský soud dne 29.11.2001 zamítl hned tři odvolání pelhřimovských právovárečníků a potvrdil verdikt okresního soudu. Ten už dříve zamítl prohlásit znárodnění majetkové podstaty pelhřimovského měšťanského pivovaru za neplatné. „Toto rozhodnutí je konečné. K jeho revizi lze pouze za určitých okolností použít už jen mimořádných opravných prostředků,“ uvedl předseda odvolacího senátu Vít Jakšič. Zástupce pelhřimovských právovárečníků Ladislav Semorád podle něho hned na místě prohlásil, že možnosti opravných prostředků využije. Soudní pře, během nichž současní pelhřimovští právovárečníci usilovali o vydání majetku svých někdejších poválečných předchůdců, trvaly už přibližně osm let. Přes vynaložené úsilí se právovárečníkům nepodařilo vydání majetku docílit, soudy postupně všechny jejich podání zamítly a odmítly i vydání předběžného opatření na majetek pivovaru poté, co FNM v průběhu roku 2001 pivovar nechal ve veřejné soutěži zprivatizovat.
Družstvo DUP, které v roce 2001 za 15 milionů koupilo od FNM pivovar, chtělo pokračovat ve výrobě piva, jež se pod značkami Poutník a Felix prodávalo v regionu Vysočiny. V roce 2001 se ho uvařilo téměř 33 tisíc hl a podnik hospodařil se ziskem. Družstvo předpokládalo, že se význam regionálních značek piv časem ještě zvýší.
Sudové i lahvové pivo z pivovaru bylo od poloviny května 2002 dražší o 60 korun na hektolitr. V sobotu 17. srpna 2002 si Pelhřimovští připomněli 450 let ode dne, kdy v roce 1552 obdrželi právo várečné. Nový vlastník pivovaru počítal s investicemi do nového kompresoru, později i pastéru. Sortiment tvořil světlý 10procentní Felix, 12procentní Poutník a sváteční 14procentní světlý ležák. Pro slavnost, která začala v areálu pivovaru od 13 hodin bylo připraveno také kvasnicové pivo, přehořčené pivo i polotmavé pivo, která ale běžně vyrábět nehodlali. „Snažíme se proniknout do obchodních řetězců, a proto jsme například investovali do pasteru, který trvanlivost piva zvyšuje minimálně na 180 dní,“ řekl v září 2002 ředitel Lubomír Jedlička. „Investovali jsme také do kompresoru a opravujeme budovy. Chceme v budoucnu dosáhnout až 40 000 hl výstavu, ale o 50 tisíc se snad už ani pokoušet nebudeme,“ dodal ředitel. Pivovar, který se v roce 2002 marně pokoušel dostat do obchodních řetězců i do ostatních částí Vysočiny. Rozhodující část svého piva proto stále prodal hlavně v domovském okrese. „Chtěli jsme se zapojit do řetězce ale tam nám řekli: Pokud nám nebudete dodávat pivo za tři padesát, nemáte šanci dostat se jinam, protože nemáte značku. Takovou cenu my si nemůžeme dovolit,“ popsal zkušenosti šéf pivovaru Vladimír Veselý v říjnu 2002.
„Zdražování velkých pivovarů nás naštěstí netlačí ke zvyšování ceny našich výrobků, ale pokud budou narůstat ceny vstupních surovin, museli bychom i my o nějakém zdražení uvažovat,“řekl v lednu 2003 ředitel Vladimír Veselý.
Necelých osm stovek lidí se během dubna 2003 zúčastnilo soutěže, z níž původně měl vzejít nový název pelhřimovského zlatavého moku a koneckonců i celého pivovaru. To se sice nakonec nestalo a hlavní cena nemohla být předána, přesto zbylé pořadí zůstalo zachováno. Po zdlouhavém a složitém výběru se tedy mohli na odměnu těšit druhý Jan Chvátal za navrhovaný Patriot, třetí Radek Hůlka (Péčko) a čtvrtý Petr Žižák (Křemešník). Ten však mohl poděkovat nakloněné štěstěně při losování, neboť na vrch tyčící se nad městem si vzpomnělo hned několik soutěžících. Kromě jiných se vyskytly i názory podporující zachování stávajícího názvu pivovaru. Mimořádnou cenu za grafické ztvárnění nového loga si vysloužil Jaroslav Morava. Všichni zúčastnění obdrželi drobné dárky od pivovaru.
Řadu hudebních festivalů na Vysočině rozšířil v květnu 2003 Felixfest, rocková a pivní akce. Festival připravily společně Kulturní zařízení města Pelhřimov a pivovar.
„Velké pivovary úspěšně pronikají do všech sfér, tedy i do menších vesnic,“ řekl v červnu 2003 Lubor Jedlička, ředitel pelhřimovského družstva DUP, které provozovalo pivovar s výstavem kolem 28 000 hl. Pivo se prodávalo především v okrese. Kvůli podpoře značky se konal den otevřených dveří a rockový festival.
Pelhřimovští právovárečníci chtěli opět bojovat o pivovar. Podle vyjádření jejich zástupce Ladislava Semoráda plánovali právovárečníci obrátit se se svými požadavky až k mezinárodnímu soudu. K jejich návrhu a postupu by se mělo vyjádřit podzimní zasedání zastupitelstva města Pivovar chtěl zastavit pokračující ovládání trhu v regionu největšími producenty piva v zemi. Po dvou letech od privatizace pivovaru a jeho převzetí výrobním družstvem DUP došlo k první zásadní modernizaci výroby, obchodu i marketinku. Pivovar, který byl pokračovatelem pivovarnictví ve městě, tradičního oboru, jehož kořeny sahají do druhé poloviny šestnáctého století, vstoupil do nové etapy své existence. Pivovar změnil svůj název na Pivovar Poutník a současně přišel na trh s novým pivem pod pozměněnou značkou. Nové pivo Poutník se začalo stáčet 4. prosince 2003. Souběžně vlastník pivovaru vyhlásil i novou marketinkovou a obchodní strategii. Pivovar se chystal vyrábět stejný sortiment jako dosavadní pivovar, na trh hodlal nadále dodávat světlé výčepní pivo, světlý ležák prémium a příležitostně rovněž speciální světlou čtrnáctku. Změn ale doznaly některé výrobní procesy, změnily se rovněž vstupní suroviny. Přestože vedení společnosti DUP zhodnotilo vstup do pivovaru jako správný krok, nebylo tajemstvím, že pelhřimovské pivo v posledních letech ztrácelo pozice a že klesal rovněž výstav pivovaru. „Chtěli bychom v dohledné době zvýšit výstav na 30 000 hl ročně,“ řekl na počátku prosince 2003 generální ředitel DUP Lubor Jedlička. Kapacita pivovaru umožňila vyrobit až 60 000 hl. Na vině úpadku zájmu o pivo nepochybně byly průtahy s jeho privatizací a soudní tahanice kolem majetku pivovaru. Výroba se v posledních letech nemohla příliš modernizovat, naopak konkurence, zejména Plzeňské pivovary, slabý pivovar prostřednictvím reklamy, marketinku i obchodní strategie tvrdě válcovala. Podle finančního ředitele DUP Michala Vilímka chtěl Poutník získat lepší postavení především v regionu. „Působíme od Vlašimska až do míst k hranicím s Rakouskem, tady bychom chtěli zůstat i nadále,“ poznamenal. „Návrat do míst, z nichž nás v poslední době vytlačila konkurence, bude složitý,“ přiznal vzápětí Jedlička. Na změnách piva spolupracovali zdejší pivovarníci ve spolupráci s poradenskou firmou Pivo od první poloviny roku 2003. „Slad je z nejkvalitnějších ječmenů z Hané, použili jsme žatecký chmel poloraný červeňák, voda je z oblasti Křemešníka,“ popsal základní suroviny, z nichž byl nový mok vyráběn, Václav Potěšil z poradenské společnosti. Úprav pak doznala technologie vaření, zvýšená pozornost byla věnována hlavnímu kvašení, v konečné fázi se uplatnila technologie sterilační filtrace, díky níž mělo pivo dostatečnou trvanlivost i bez pasterace. „Výsledkem je charakteristické české pivo s jemnou a současně výraznou hořkostí, s plnou chutí, s bohatou pěnou, s jiskrou,“ dodal Potěšil. Inovované pivo by nemělo být s ohledem na cenu hůře dostupné než dosavadní výrobek zdejšího pivovaru. „Chceme zůstat levnější než konkurence tady v regionu, cenově zůstaneme někde uprostřed,“ doplnil finanční ředitel Vilímek. Piva od počátku prosince 2003 tedy nesla názvy Poutník světlé výčepní, Poutník Premium, Poutník speciál. Pivo nové chuti plné české tradice představil pivovar v lednu 2004. Zavedením nových technologických úprav se podle Lubora Jedličky, generálního ředitele DUP družstva Pelhřimov, které bylo vlastníkem pivovaru, výrazně zlepšila jak celková kvalita piva, tak i chuťová stabilita. Lahodně hořká chuť piva byla podle Jedličky upřímná jako zdejší kraj. „Pivo, které představujeme, v sobě nese odkaz pelhřimovských sládků,“ dodal šéf družstva DUP. Nové pivo znamenalo i změnu obchodního jména pivovaru – Poutník. „Bylo vybráno velice pečlivě s vědomím odpovědnosti nejen k dobrému zvuku pelhřimovského pivovarnictví, ale především k zákazníkům,“ podotkl na setkání s novináři vedoucí závodu Vladimír Veselý. Problematika výroby zdejšího piva byla konzultována s firmou Pivo Praha, s. r. o., jejíž odborný pracovník vytvořil zásadní a základní podmínky pro přeměnu nepříznivé situace při výrobě piva a potažmo jeho kvality. “ V návaznosti na prováděné úpravy a změny ve výrobě bylo nutné zahájit změny v marketinkové a prodejní činnosti,“ podotkl finanční ředitel DUP družstva Pelhřimov Michal Vilímek. Úkolem společnosti DUP při tvorbě nového piva bylo co nejlépe naplnit parametry piva českého typu. Základním předpokladem jeho výroby jsou suroviny. „Nakoupili jsme slad z nejkvalitnějších ječmenů z Hané a použili chmel Žateckého poloraného červeňáku, typického pro české pivo. Vysoce kvalitní voda byla samozřejmě z Vysočiny z lokality Křemešník. Upravili jsme technologii vaření a využili výhod přímého otopu rmuto-mladinové pánve (jde o stejný systém jako v Plzeňském Prazdroji) k získání plné chuti a jantarové barvy,“ řekl odborný pracovník poradenské firmy Pivo Praha Jan Šuráň. V pivovaru se vařilo klasickým dekokčním dvourmutovým způsobem, který byl sice ekonomicky náročnější než infuzní způsob, pro charakter českého piva je však nezbytný. Úprava chmelení zaručuje vysokou, a přesto jemnou hořkost typickou pro daný typ piva. „Věnovali jsme zvýšenou pozornost hlavnímu kvašení a čistotě násadních kvasnic. Opět jsme využili místních podmínek klasické spilky a již dříve využívaného kmene kvasnic. Využili místních podmínek klasické spilky a již dříve využívaného kmene kvasnic, nakupovaných z pivovaru Budvar. Pivo tak získalo jemnou čistou chuť bez cizích příchutí. Moderní technologie sterilační filtrace a stáčení piva pod atmosférou CO2 v jeho finální fázi zaručuje trvanlivost i bez použití pasterace,“ vysvětlil Šuráň.
„Zatím nepředpokládáme, že bychom hýbali cenami nahoru nebo dolů,“prozradil v březnu 2004 plány Lubor Jedlička, ředitel společnosti DUP, která byla vlastníkem pivovaru, v reakci na jarní zdražování piva.
Krizi, kterou pivovar procházel před několika lety, už prý zažehnal. Podobně jako velké pivovary se nechtěl tlačit na všechna místa země, ale chtěl by, aby Poutníka především znali obyvatelé regionu a aby ho poznávali a ochutnávali turisté. „Lidé by měli vědět, že toto piva patří k tomuto regionu, a když sem přijedou, měli by mít možnost ho zde ochutnat,“ řekl v březnu 2004 vedoucí prodeje Patrik Halm.
Pouze dva pivovary v ČR vařily pivo ještě v roce 2004 původní technologií – tedy tak, jak se pivo vařilo před desítkami a dokonce i stovkami let. Jednalo se o technologii vaření na otevřeném ohni a u nás tuto metodu používal jen Prazdroj, který tak vařil pivo Pilsner Urquel a pelhřimovský pivovar. V pivovaru byla udělána jen jedna změna od původního provedení, a to změna paliva. Do roku 1972 se zde pod rmutovacím kotlem topilo ještě uhlím a právě v tomto roce bylo zařízení předěláno na plynové hořáky. Z nich je oheň lépe a rovnoměrněji rozprostírán pod celým kotlem, aby nedocházelo k připalování. Hořáky byla umístěny v prostoru původního vyzděného půlkulatého topeniště velikého zhruba čtyři metry v průměru, které připomínalo obrovskou starou pec na chleba. Kromě změny paliva zde však zůstalo vše původní, včetně zařízení, které muselo být postupem času jen částečně rekonstruováno a modernizováno, ale tak, aby se nenarušila celá složitá technologie. Dodržovaly se zde i v roce 2004 původní technologické parametry klasicky vyráběného piva. Ostatní pivovary, kde bylo vaření piva téměř plně automatizováno, už právě takováto topeniště neměly a zahřívaly a vařily teplem z páry, či tělesa pod kotlem. Výhodou tradiční metody vaření piva na otevřeném ohni prý je, že pivo získává svůj vlastní charakter. Navíc při této tradiční technologii nevyrábí pivo stroj, jako v ostatních pivovarech, ale lidé. „Do piva se tak touto metodou může dostat ten um a dovednost lidí, kteří jeho výrobu provádějí. A to je to kouzelné,“ řekl Libor Dejmek, vedoucí výroby v pivovaru. „Tady nevaří pivo automat, ale myšlení a dovednost lidí,“ dodal. To vše prý pivu dodává barvu, jiskrnost, bohatou pěnu a pak i chuť a vůni. Rozdíl mezi běžně vyráběným pivem a pivem vařeným na otevřeném ohni je prý značný. Změny už totiž začínají v přípravě, jiná je pak i doba vaření piva, kvašení i zrání. Hotové pivo, které zde lidé vyrobí, je nepasterizované a podle sládka tak naprosto přírodní a ještě živé, i když na úkor trvanlivosti. Pasterizováním totiž prý pivo ztrácí na chuti i vůni, ale má zase delší trvanlivost. „Tato piva se ale musí daleko více stabilizovat a zbavují se bílkovin. Jsou tedy více vyfiltrovaná a ztrácí se tak i jejich chlebnatost,“ řekl sládek Libor Dejmek. U nepasterizovaného piva vařeného na otevřeném ohni nedochází k usmrcení pivovarských kvasinek, ale ve finále se už jen odfiltrují. Nechybí tedy ani klasická kvasničná vůně. To bylo také jeden z důvodů, proč se Poutník nepřidal k jiným pivovarům, které se rozhodly jít moderní cestou vaření piva. Druhým důvodem byla i finanční nákladnost výměny celého zařízení. „My se k pivu chováme jako k ženě. Dobře totiž víme, že pivo je jako žena a potřebuje péči jako žena. Když totiž ztratí pověst – jako žena velmi těžko ji už nabývá,“ dodal na závěr Patrik Halm, vedoucí prodeje pivovaru.
Pivovar ohlásil zastavení dlouhou dobu trvajícího snižování výroby. Po necelém roce od přechodu na novou technologii výroby piva i změn v oblasti marketingu hlásil pivovar naopak mírný nárůst. V prvním pololetí roku 2004 měly kvůli přetrvávajícímu chladnému počasí problémy s odbytem všechny pivovary. „Přesto se nám podařilo pokles v prodeji zastavit,“ řekl v srpnu 2004 Vladimír Veselý, ředitel pivovaru. Zatímco za prvních šest měsíců v roce 2003 prodal pivovar 11 500 hl piva, v roce 2004 byl za stejné období tento ukazatel o tři sta hektolitrů vyšší. Uplynulé měsíce ale potvrdily, že prosadit se na domácím trhu s pivem bylo stále složitější. „Trh s pivem je přesycen, konkurence je značná,“ potvrdil Veselý. Proto už jenom zastavení poklesu v prodeji považovali lidé od Poutníka za úspěch. Pelhřimovské pivo se dokonce začalo do některých restaurací a hospod vracet. „Pozice jsme sice loni vyklidili v pelhřimovském hotelu Sport a v hotelu na Křemešníku, několik nových hospod jsme ale získali. Prosadili jsme se do nově otevřené restaurace v Horní Cerekvi, v hospodě v Novém Rychnově, dílčí úspěchy zaznamenáváme na Vlašimsku,“ poznamenal Veselý. S lahvovým pivem pivovar pronikl v regionálním měřítku rovněž do obchodních řetězců, za hranice regionu ale zatím ještě výrazněji expandovat nezačal. V samotném Pelhřimově se Poutník prosazoval především v restauracích Střepina, Popovice, Pražanka, Vrbičky a Pahorek. „Všechny naše partnery v Pelhřimově se snažíme výrazně podporovat. Nechceme mezi nimi dělat rozdíly,“ řekl Veselý, který potvrdil, že už před časem vzal za své nápad na otevření restaurace přímo v areálu pivovaru. Do pivovaru ale chce se svými lidmi zvát veřejnost na nejrůznější příležitostné akce. „V květnu jsme tady uspořádali rockový festival. V létě přišel na řadu den otevřených dveří,“ pokusil se o srovnání Veselý. Pivovar Poutník, což bylo označení, na které si pivařská obec zatím stále příliš nezvykla, uspořádal i několik akcí za hranicemi Pelhřimova. Pelhřimovský Poutník vyráběl v létě 2004 tři druhy piva, světlý speciál ale pouze ve svátečním provedení na Vánoce a na Velikonoce. Výčepní světlé pivo představovalo zhruba 60 % produkce, 40 % tvořil světlý ležák. Nadpoloviční většina produkce opouštěla pivovar v lahvích, zhruba 40 % putovalo v sudech.
Pivovar se chtěl prosadit především v hospodách regionu. Jeho vícestupňový speciál, který se vařil jen na Vánoce a Velikonoce, však na sklonku roku 2004 ochutnali i milovníci pěnivého moku v Itálii. Další vývoz měl následovat v březnu 2005.
V prvním únorovém týdnu roku 2005 proběhl patnáctý ročník degustační soutěže Pivní pečeti v táborském hotelu Palcát , která je prestižní akcí roku v pivovarském a sladovnickém oboru. V pěti kategoriích soutěžilo padesát zúčastněných pivovarů a na sto degustátorů hodnotilo barvu, vůni, chuť a říz piva. Soutěže se také zúčastnil pivovar Poutník, který se umístil v kategorii světlý ležák na velice pěkném pátém místě. Hodnotil se také design pivní lahve, kde byl pivovar oceněn druhým místem za pivní korunku.
„Jsme chudí a nemůžeme dávat tolik peněz na propagaci,“řekl v květnu 2005 referent prodeje pivovaru Jiří Vacek. Veškeré své pivo v roce 2004 pelhřimovští prodali na Vysočině. „Snažíme se ale expandovat, například do Prahy nebo Olomouce, “ dodal.
Pivovar v roce 2005 vyvážel pivo i s označením Stara Praga Beer.
„Neustále rostou náklady vstupních energií. Zdražují se pohonné hmoty, elektřina, pára i plyn. S tím jde ruku v ruce zvyšování cen chmelu a sladu,“vysvětlil v únoru 2006 vedoucí obchodu pivovaru Jiří Vacek. Ke zvyšování cen pravidelně docházelo na přelomu února a března a odstartoval ho plzeňský pivovar. „Zvyšujeme pouze cenu sudového piva, a to po dvou letech. Jeden půllitr vyjde o šedesát haléřů dráž. V pohostinstvích si pivaři s největší pravděpodobností připlatí jednu korunu. Ceny jim neurčujeme,“přiblížil zdražení Jiří Vacek.
V Pelhřimově chtěli pětadvacet tisíc hektolitrů prodaného piva v roce 2005 překonat, sezónní produkce už putovala z pivovaru přes novou křemennou filtraci, která byla instalována v polovině dubna. „Chtěli bychom zvýšit výstav o 15 %. Vyrobit více piva pro nás samozřejmě není problém, daleko složitější je v současnosti pivo prodat,“ připomenul v dubnu 2006 známou pravdu vedoucí pivovaru Vladimír Veselý.
Stále dokonalejší postupy zasahují také do oblasti výroby piva. K modernizaci přikročilo také vedení pivovaru, ta však nespočívala ve změně technologie v takzvanou ekonomizaci výroby. Pivo se tu rozhodli vařit i nadále osvědčeným způsobem, pouze za použití nového zařízení. V rámci první etapy modernizace namontovali technici během prvního čtvrtletí roku 2006 nový křemelinový svíčkový filtr. „Zlepšením kvality filtrace se vytvořily předpoklady pro vyšší biologickou stabilitu našeho nepasterovaného piva, což zákazníci jistě přivítají,“uvedl v květnu 2006 vedoucí obchodu Jiří Vacek, podle něhož přísun nových technologií i nadále pokračoval. „Zájem o naše výrobky vzrůstá, i v současné tvrdé konkurenci se nám daří zvyšovat svůj tržní podíl. Obyvatelé města se tedy nemusí o svůj pivovar, který zde vaří již 454 let a je nedílnou součástí jeho historie, obávat.“ Poutník se chystal místo halasné reklamy kráčet i nadále cestou trvale vysoké kvality piva. „Za současnou prosperitu pivovaru vděčíme svým věrným zákazníkům. Uděláme všechno pro to, aby nám zachovali přízeň i do budoucna,“uzavřel Vacek. Moderní filtr za dva miliony korun čistil pivo ve sklepení hlubokém třináct metrů.
K muzice patří odjakživa dobrá zábava a pivo. Jedinečnou příležitost, jak si tyto tři elementy užít ve velkém, měli lidé na už čtvrtém ročníku pivního a rockového festivalu Poutník fest. Dne 13.května 2006 se zde sešlo několik set žíznivých návštěvníků. Lákavé produkty přímo vybízely k ochutnání. A že bylo z čeho vybírat. “ Točíme čtyři druhy piva. To znamená standardní desítku a dvanáctku a speciální kvasnicovou desítku a dvanáctku. Doufáme, že to lidé dnes všechno vypijí,“ upřesnil pestrou nabídku chmelového moku vedoucí obchodního oddělení pivovaru Jiří Vacek. Kdo nepřišel na pivo, mohl se občerstvit nealkoholickým nápojem. Kromě zlatavého moku čekalo na přítomné osm vystoupení různých rockových formací.
Pivovar byl stále kus za svými velkými konkurenty na Vysočině. Dohnat je se mu zatím nepodařilo. Jeho obchodní šéf Jiří Vacek v červnu 2006 v následujícím rozhovoru vysvětlil proč tomu tak bylo. Vyprávěl i o rozdílech mezi živým a mrtvým pivem a proč lidé chtěli lahve s drátkovým uzávěrem. Objasnil rovněž, proč se nikdy pivovary nedomluví, aby cena desítky nešla pod šest korun.
* Máme za sebou volby. Jak byste mohli jejich výsledek pocítit ve vašem pivovaru?
Vyhrála ODS, která přeje podnikatelům. Doufám, že se nám zjednoduší život. Ubude byrokracie, se kterou se neuvěřitelně pereme.
* Pivovarnictví v Pelhřimově se začalo rozvíjet počínaje rokem 1552. Jaké byly dávné začátky?
Tehdy byl založen právovárečný pivovar v místech, kde je dneska střední průmyslová škola na náměstí. Po necelých sto letech tento pivovar vyhořel a právovárečníci ho znovu postavili za hradbami města. V současné podobě začal fungovat v roce 1899.
* Jak asi mohlo chutnat pivo před stovkami let?
Určitě to bylo kvasnicové pivo, tenkrát nedokázali vyfiltrovat tolik kvasnic. Bylo samozřejmě s podstatně kratší trvanlivostí. A určitě šlo o živé a nepasterizované pivo, stejně jako ho náš pivovar dělá dneska. My dnes jako jedni z mála pivovarů v České republice vytváříme pivo přírodní cestou tak, jak se dělalo před osmdesáti lety. Nemáme žádné přístroje, které ředí pivo vodou. Naše pivo je neporovnatelné s tak zvaným „europivem“, které vychází z velkých pivovarů. Produkty z nich jsou ředěné vodou, pasterizované a v podstatě se dá říct že mrtvé. To nemá s pivem vůbec nic společného.
* Pro váš pivovar byl klíčový rok 2001, kdy se tehdejší státní podnik zprivatizoval a majitelem se stalo družstvo DUP Pelhřimov. Co se za těch pět let změnilo?
Stali jsme se rovnocenným partnerem ostatních pivovarů v republice. Změnila se hlavně receptura vaření, marketing firmy, její logo a vystupování. V roce 2000 tady byl roční výstav 26 000 hl a loňský 28,5 tisíce. Na letošní rok je plán třicet tisíc hektolitrů. Investovalo se dvacet milionů korun do změny vystupování pivovaru i do oprav polozbořených objektů. Bylo to tady v totálně havarijním stavu.
* Proč se privatizovalo tak pozdě?
Po revoluci projevili o pivovar zájem potomci právovárečníků, kterých bylo přes třicet. Deset let se táhnul spor, který definitivně rozhodl až vrchní soud tak, že pivovar půjde do privatizace a právovárečníci nic nedostanou. Důvodem bylo, že kdysi dávno to stát od nich odkoupil. Deset let tady nikdo nevěděl co bude a proto se sem nedávaly peníze. Po pádu totalitního režimu tady byl výstav osmdesát tisíc hektolitrů, pak stále klesal.
* Ztráta deseti let znamená, že pivovary Bernard, Rebel nebo Ježek jsou dnes mnohem dál a jsou známější než Poutník?
Ano. Tady se deset let spalo na vavřínech a nedělalo vůbec nic. Doufám, že až budeme na trhu stejně dlouho jako pan Bernard, tak se dostaneme do podobné nebo stejné pozice.
* Vy jste ve známém pivovaru Bernard dříve pracoval. V čem je podle vás tajemství manažerských úspěchů Stanislava Bernarda?
Je to pan manažer. Musím se přiznat, že je stále mým velkým vzorem a sleduji, co dělá. Někdy se jím inspiruji a zkouším to podobným způsobem. Třeba udělal velký boom v pivovarnictví tím, že jako první vyšel s drátkovým uzávěrem. Dnes se několik pivovarů snaží dělat něco podobného po něm.
* Proč lidi chtějí pivo s drátkovým uzávěrem? Vidí v tom minulou dobu, je v tom nostalgie?
Je tam troška nostalgie. A hlavně pocit: Mám něco lepšího. Stále je u nás spousta lidí, kteří chtějí něco lepšího. Ať už to jsou teenageři, kteří musejí mít něco jiného, aby byli sami lepší. Nebo podnikatelé, kteří prostě musejí mít něco lepšího. A když to není lepší, tak aby to alespoň lépe vypadalo. Aby ten vedle viděl, že mám něco víc.
* Před třemi lety jste v Pelhřimově změnili recepturu vaření piva. Jak se vlastně vymýšlí nové pivo?
Na to jsou dva obrovští specialisté – pánové Šuráň a Potěšil. Pracují pro všechny pivovary u nás jako výzkumní pracovníci v ústavu Pivo Praha. Jim se zadá požadavek. Oni přijedou a prohlédnou si pivovar, kde a na čem se bude to pivo dělat. Samotná receptura se nejdřív vymyslí na papíře a přidá se chemická analýza. Následně se pivo u nich v Praze uvaří v malinkých kádích. Pak se společně degustuje a vybraný vzorek se zkusí udělat v pivovaru. Výsledná chuť se ještě ve finále dolaďuje. Celé to u nás trvalo asi půl roku. Dnes máme takovou recepturu, že si hodně lidí plete naše pivo s dvanáctkou Plzní, podotýkám ne s Gambrinusem.
* Asi je to risk přijít na trh s novým pivem.
Je to risk a nám se podařil. Lidi si zvykli hodně rychle. Pelhřimovské pivo nebylo dřív až tak oblíbené.
* Po příchodu nového majitele se měnil před pěti lety i název pivovaru. Jak pojmenování Poutník vznikalo, bylo i víc variant?
Vypsala se soutěž a lidi nám posílali svoje představy, některé byly zajímavé. Proč nakonec Poutník? Dříve se tady vyráběla dvanáctka Poutník a desítka Felix, na kterou si lidi hodně stěžovali. Dvanáctka byla dobrá a tak zůstalo u názvu. Rozhodl to můj předchůdce. Navíc slovo Pelhřimov vzniklo tak, že do těchto míst přišel potulný mnich – poutník Pelgrimus, který tady založil osadu a následující město. Já kdybych rozhodoval, tak název Poutník nezvolím. Pokud by se naše pivo přejmenovávalo, tak bych byl pro Pelgrimus nabo Pelgrim.
* Vy si určitě jako správný pivovarník přejete, aby přišlo parné léto. Jak jste prodávali před rokem, kdy nás potkaly studené prázdniny?
Loňské léto, přestože bylo chladné, nám přineslo jen zisky. Byli jsme spokojeni. Je otázka, jestli by lidi vypili víc, kdyby bylo tepleji. Konzumenti jsou neuvěřitelně nevyzpytatelní.
* Chystáte nějaké novinky?
Ano, dáme na trh nové pivo, které budeme vyrábět celoročně. Zatím děláme desítku, dvanáctku a na Vánoce a na Velikonoce čtrnáctku.
* V našich restauracích se stále častěji objevují zahraniční „globální“ piva. Nepřekvapuje vás, že si je Češi zřejmě stále víc dávají?
Já si nemyslím, že si je dávají až tak moc. A když, tak ze zvědavosti. Ovšem pokud jste pivař, tak ho jednou okusíte, zhodnotíte, ale pak si dáte zase svoji zamilovanou značku. Prostřednictvím velkých pivovarů se sem dostali zahraniční investoři. Spojují dohromady síť zahraničních výrobců přes naše distribuční společnosti.
* U nás je stále plzeňské pivo nekorunovaným králem mezi pivy. Myslíte, že o své prvenství může někdy přijít, nebo už je na trůně neochvějně zakotvené?
Každý může přijít o své prvenství. V plzeňském pivovaru by to ale asi šlo hodně těžko. Na druhé straně si myslím, že pokud pivo budou vyrábět tak, jak ho dnes dělají a budou čím dál víc dělat europivo a ne pivo, tak dřív nebo později o prvenství přijdou. Hodně jim to kazí Gambrinus, který je pivem původem z Plzně, jak je napsáno na láhvi, ale které nemá podle mě s pivovarem Plzeň už vůbec nic společného. Tam už se vaří jenom originál Plzeň. A pro zajímavost – ta se vaří pro vývoz úplně stejným způsobem jako naše pivo. Pod kotlem topíme otevřeným ohněm.
Pivovar vystavil během horkých dnů června 2006 denně o 50 % více piva než v zimních měsících. „Nezastírám, že nás zvýšený odbyt těší. Klidně bychom zvládli i dvojnásobnou produkci. Největší zájem je o dvanáctku,“ informoval vedoucí odbytu Jiří Vacek.
Nejlepší mezi speciálními pivy na Reprezentačních slavnostech piva v Táboře v únoru 2007 byl vyhodnocen čtrnáctistupňový Speciál z pivovaru Poutník.
Sládek pivovaru dne 22.2.2007 zažil mezinárodní dopoledne. Všetečnými dotazy jej zahrnuli jeho francouzští kolegové, kteří přicestovali do města na návštěvu. „Těší nás, že jsme si mohli prohlédnout místo, kde se pivo pořád ještě vaří tradičním způsobem. Potkali jsme tu lidi nadšené svým povoláním, navíc neustálá modernizace dodává pivovaru důvěryhodnost,“ pronesl Benoit Tavenaux, ředitel pivovarnického muzea ve východofrancouzském městě Saint Nicolas de Port. Členové tamní asociace sládků jevili v Česku zájem především o menší pivovary. „Svým způsobem je to pro nás vyznamenání, že si Francouzi vybrali právě náš pivovar a ne nějaký obrovský závod. Chod takového kolosu zase ale většinou řídí počítač, tam toho není moc co k vidění,“ konstatoval vedoucí obchodního oddělení pivovaru Jiří Vacek. Sládci tuto domněnku potvrdili. „Malé pivovary nás lákají už proto, že jejich tradice u nás dávno vymizela,“ přikývl Benoit, že mezi velkoprůmyslovými giganty a minipivovary zeje ve Francii prázdné místo. Pak si v pivovarském sklepení zhluboka přihnul z koštýřského džbánku plného pěnivého moku a vyloudil spokojené labužnické gesto.
Pivovar nepořádal exkurze do svých útrob. „Velké pivovary k tomu mají možnosti, my na to nejsme zařízeni,“ vysvětlil v květnu 2007 Lubor Jedlička, ředitel družstva DUP.
Pivovar prodával v roce 2007 čtyři pětiny své produkce na Vysočině. „Zbytek na Olomoucku, kde máme zastoupení a sklad. Asi jedno procento vyvážíme na Slovensko,“ objasnil Jiří Vacek, obchodní manažer Poutníka.
Pivovar zvednul ceny od 15.listopadu 2007. „Navýšení bude jako u konkurence, tedy o osm až deset procent. „Dvanáctka“ půjde nahoru o 60 haléřů,“ sdělil referent prodeje pivovaru Jiří Vacek.
Na 18.Reprezentačních slavnostech piva v lednu 2008 v Táboře získal pivovar v kategorii světlé speciální pivo Českou pivní pečeť roku 2008 za pivo Speciál 14% .
Pivovar ceny piva zvýšil v polovině ledna 2008. „Lednové zdražení bylo odrazem vzrůstajících cen veškerých surovin a energií. Museli jsme jít nahoru také. V průměru jsme cenu zvýšili o jednu korunu,“ řekl Jiří Vacek, ředitel obchodního oddělení pivovaru Poutník. „V březnu nebo v dubnu určitě další zdražování neplánujeme,“ nechtěl dál komentovat další možný vývoj cen Vacek.
„Zvyšujeme ceny též kvůli spotřební dani, a to o šedesátník. Rád bych ale zdůraznil, že zvýšení je pouze o to, co nám stát přikazuje. Jako pivovar zdražovat nebudeme,“ sdělil v prosinci 2009 Jiří Vacek, referent prodeje pivovaru. Jako již tradičně před jakýmikoliv svátky se v pivovaru vyrobil speciální čtrnáctistupňové pivo. „Prodej již začal a jsme s ním velmi spokojeni. Od zákazníků máme první kladné ohlasy, které říkají, že čtrnáctka je tento rok obzvlášť povedená,“ řekl s úsměvem Vacek. I pelhřimovští tento rok, co se týče cen, neodešli s prázdnou. „Čtrnáctka byla třetí na soutěži Česká pivní pečeť v Táboře. Jinak jsme se letos žádné jiné soutěže neúčastnili,“ řekl Vacek.
Výstav pivovaru se pohyboval v minulých letech kolem 25 tisíc hektolitrů ročně. „V roce 2009 jsme vyšli na trh s pivy speciálními. A s těmito pivy hodláme pokračovat i v dalším roce,“ dodal vedoucí obchodního oddělení pivovaru Jiří Vacek.
Pivovar na velikonoce 2011 jako už tradičně uvařil čtrnáctistupňové pivo. „Čtrnáctka je taková naše klasika. Lidé o ní majívelký zájem a my jsme rádi, že jim chutná,“ sdělil v dubnu 2011 Jiří Vacek z pivovaru.
V pelhřimovském pivovaru byly už na exkurze zvyklí. Varna, spilka, sklepení, stáčírna. Kolikrát už tuhle trasu s hosty prošli. Ta v létě 2011 byla ale zajímavá i přímo z jejich úhlu pohledu. Díky němu se o sobě dočetli v prestižním britském listu Daily Telegraph. Adrian Tierney–Jones byl novinář na volné noze. Jezdil po světě, objevoval zajímavá místa, způsob života. A jeho cestopisné články voní po pivu. „Přijel jsem do Čech, abych lépe pochopil způsob výroby vašeho slavného ležáku. Nejsem ale žádný technolog, spíše mi jde o to, poznat všechno, co s pivem neodvratně souvisí,“ vykládal žurnalista Tierney–Jones. V Pelhřimově nocoval v hotelu přímo na náměstí, na svých cestách se pokaždé zastaví i v nějaké té hospůdce. To aby získal pojem o kulturních zvyklostech, chování štamgastů či hospodské mluvě. (zdroj: pelhrimovsky.denik.cz)
Krásné ženy vyfocené v typicky mužských profesích – tím lákal nejen pivaře kalendář Poutníka na rok 2013. Další novinkou pivovaru byl vánoční čtrnáctistupňový speciál a také rozšíření nabídky podnikové prodejny o kosmetický sortiment. „V letošním roce se stejně jako v předešlých letech čtrnáctka povedla na výbornou. Doufám, že obohatí stoly všech našich zákazníků,“ dodalá Vacek. Speciál dostal i řadu ocenění a byl k sehnání do vyprodání zásob. V nové verzi tradičního kalendáře modelky pózovaly při opravě silnice (i přímo pelhřimovské ulice Slovanského bratrství), v kovárně, se sekačkou nebo při typické zábavě mužů – sledování fotbalového zápasu. Heslem kalendáře bylo „Nechceme změnu za každou cenu“. „Nechtěli jsme se nikoho dotknout, ale spíš pobavit. Je to nadhled a fikce, co by se stalo, kdyby se vyměnily role mužů a žen,“ řekl vedoucí obchodního oddělení pivovaru Jiří Vacek. „Divím se, že na fotce mám celkem výraz OK, ale nebyla to taková pohodička, protože se mi podlamovaly nohy,“ svěřila se na Facebooku modelka Eva Holečková, která na rameni nesla pivní sud. Kalendář byl k dostání v podnikové prodejně. Ta teď nově kromě „pivního“ sortimentu nabízela i dámské a pánské manikúry, kosmetické kufry, manikúrovací kleště, nůžky, pilníky, pinzety a další zboží. Díky nim by do prodejny mohly najít cestu i ženy. Šlo o české výrobky DUP Pelhřimov, pod který pivovar spadal.
Vánoční Speciál Poutník 14° byl v prodeji od 12. 11.2012.
V pelhřimovském pivovaru zůstávali na jaře 2013 u osvědčeného speciálu, se kterým byli zákazníci spokojení. „Kromě desítky a dvanáctky máme na Velikonoce, stejně jako na Vánoce, připravenou čtrnáctku,“ sdělil referent prodeje pivovaru Jiří Vacek. „Toto pivo je v prodeji již od 5. března. O Vánočních svátcích bylo velmi rychle vyprodáno a lidé se na něj zase po krátké odmlce těší, takže je o něj samozřejmě velký zájem,“ dodal Vacek. (zdroj: www.denik.cz)
Pivovar Poutník již tradičně vařil pivo Speciál 14, a to na Vánoce a Velikonoce. Poutník se podle slov obchodního ředitele Jiřího Vacka i v roce 2014 držel se své standardní nabídky, v níž byly k dispozici Světlé výčepní pivo 10, Světlý ležák 12, Světlý hořký ležák 12 a Světlý kvasnicový ležák 12.
Výstav piva:
rok 1992: 78 860 hl
rok 1997: 53 210 hl
rok 1998: 43 530 hl
rok 1999: 38 259 hl
rok 2000: 36 789 hl
rok 2001: 33 000 hl
rok 2002: 27 327 hl
rok 2003: 21 880 hl
rok 2004: 21 296 hl
rok 2005: 24 558 hl (export: 0 hl)
rok 2006: 26 559 hl (export: 0 hl)
rok 2008: 24 000 hl (export: 0 hl)
rok 2009: 25 000 hl (export: 0 hl)
rok 2015: 50 000 hl (export: 0 hl) |
fotogalerie
etikety
